Před pěti lety byla škola na zavření, teď by ji chtěli rozšířit. V Tanvaldu se věnují domácímu vzdělávání a dávají důraz na samostatnost dětí

V minulosti by se tanvaldská Masarykova základní škola dala označit za segregovanou – chodily do ní děti s problémy a ze slabších sociálních rodin nejen z města, ale i z okolí. A to záměrně. Navíc v ní byl nízký počet žáků a provoz byl ekonomicky prakticky neudržitelný. Jenže poté, co se sloučení klasické školy s tou „pečlivě a dlouhodobě segregovanou” nekonalo, se na Masarykově základní škole vyhlásilo výběrové řízení na nového ředitele. A vyhrála ho jedna z tehdejších učitelek školy. 

„Přišla jsem s tím, že chci naplnit školu dětmi a spolupracujícími rodiči. Ve třídách bylo málo dětí. Nebylo to ze začátku vůbec jednoduché, ale podařilo se nám to a v současné době máme kapacitu prakticky naplněnou,” vysvětluje ředitelka Jana Duňková. Ve škole mají necelých 500 dětí, 180 z nich tvoří domškoláci. „Domácí výuka je cesta, která má podle mě velký smysl a potenciál. Úplně plnou kapacitu si nedržíme, necháváme si určitou rezervu. I když přijímáme hodně dětí na individuální vzdělávání, pořád je naší prioritou, aby děti chodily fyzicky do školy, a to právě té naší, kde z mého pohledu probíhá velmi kvalitní výuka. Díky volným místům tak můžeme pracovat během roku s přestupy žáků, pokud mají zájem k nám přestoupit,” popisuje Duňková, která měla jako druhý hlavní cíl zlepšení komunikace s rodiči. „Přijde mi, že změnit pověst školy v jejím místě je ohromně složité,” dodává.

Přísloví, že je košile bližší než kabát, proto v tomto případě úplně neplatí. Do Masarykovy základní školy v Tanvaldu dojíždí spousta dětí z Jablonce, z okolních vesnic či měst, dokonce i z Liberce – a přesvědčit místní trvá déle. Řada „přespolních” rodičů, kteří chtějí svoje děti do školy zapsat, se na ni předem informuje a jdou podle ředitelky takzvaně na jistotu. Místní o ní přitom stále pochybují, aniž by z velké části školu navštívili.

Domácí vzdělávání si ve škole hlídají

Na 180 dětí, které momentálně mají individuální vzdělávací plán, pomohlo školu naplnit. Žáci tady ale nejsou jen položky v tabulkách, které přijdou jednou za půl roku na přezkoušení. Škola na ně dohlíží na schůzkách během roku a rodiče se na učitele mohou obrátit. Vzájemně si pomáhají i samotné rodiny, které se scházejí v rámci komunitního vzdělávání, kde hodiny či projekty někdy vedou i pedagogové či odborníci. 

„Mezi domškoláky máme děti, které třeba nemají školu podle svých představ a vizí rodiny v místě bydliště a raději potom volí formu individuálního vzdělání u nás. Nebo jde o rodiny, které hodně cestují,” popisuje ředitelka. „Máme vypsané konzultační hodiny, ale obrátit se na nás mohou kdykoli. Zavolat, poradit se, nebo jednoduše přijít. Máme i takzvané projektové dny, kdy je do školy cíleně zveme,” líčí Duňková na chodbě mezi obrazy, naplněnými knihovnami a retro školními lavicemi, které známe z filmů pro pamětníky.

Děti si v nich kreslí, baví se mezi sebou nebo si dodělávají zápisky. To, že škole na dětech s individuálním vzděláváním záleží, dokazuje i fakt, že pro ně mají připravenou zrekonstruovanou místnost s kuchyní a možností přespání. „V podstatě mohou prostory školy po domluvě využít kdykoli, kdy chtějí. Pár dětí sem třeba dochází jen na nějaký den v týdnu a ve škole se socializují, speciální pedagožka například pravidelně pracuje s dětmi, který mají logopedické problémy a podobně. A na hodnocení jezdíme buď my za nimi, nebo oni za námi. Rozhodně to ale není tak, že bychom děti viděli jen dvakrát za rok, to by nemělo smysl,” říká ředitelka. Individuální vzdělávací program není to jediné, co si rodiče mohou na škole vybrat. 

Masarykova základní škola Tanvald má vypracované hned tři školní vzdělávací programy. Kromě původního a stále se vyvíjejícího je to také takzvaný trojlístek s inovativním plánem pro jednotlivé ročníky, který se snaží stále zlepšovat. Poslední jsou třídy s prvky montessori vzdělávání. 

Moštuje se i vaří čaj

Pokud mají učitelé možnost, chodí s dětmi ven. Tanvaldsko je nyní zahalené do podzimních barev a kromě listí na zem padají také jablka. Škola má areál se skleníkem, kde děti pěstují přes léto zeleninu. Na podzim se venku zase moštuje. Letos se ale lisování jablek konalo mimo školu a některé z tříd se vydaly moštovat domů k jedné ze spolužaček. „Spolupracují spolu, pomáhají si navzájem. Podobné akce nejsou jen o učení, ale i sociálních vazbách,” popisuje učitelka páté a šesté montessori třídy Dana Bartošová. Jablka společně sbíralo na šedesát dětí a mošt není to jediné, na čem pracují společně. Nad ohněm se v kotlíku vaří dýňová polévka i jablečný čaj se skořicí, v troubě se pečou štrudlíky. 

Tanvaldská základní škola podporuje děti v samostatnosti a zodpovědnosti. Nejen, že si během moštování samy nasekají dříví na oheň, na budoucnost myslí i ve škole. Vybraná skupina dětí provozuje ve škole bufet, který si vlastními silami obstarává. Nakupuje do něj zboží a o přestávkách tak spolužákům můžou uvařit čaj nebo udělat toust. Už před polednem mají vyprodáno. „Je to jejich starost, my jsme jim jen dali k dispozici nevyužité prostory. Veškerý sortiment si žáci zajišťují sami, my se o to nestaráme, jen o klasický dohled ve formě návštěvy baru a povídání si s dětmi. Co si vydělají, zase použijí na další nákupy a zisk většinou použijí na nějaký školní výlet,” doplňuje ředitelka. 

Podpůrné pozice jsou pro nás zásadní

Před několika lety, kdy škola patřila mezi segregované, se učitelé i ředitelka soustředili na docházku dětí. Dohlédnout na to, aby ji měly všechny děti a pravidelnou, byla podle Duňkové jedna z velkých výzev. „Šlo nám o to, aby si rodiny navykly na režim a věděly, že existují pravidla, která je potřeba dodržovat. Byla to dřina a vyčerpávající to bylo jak pro učitele, tak pro asistenty. Druhým rokem se nám podařilo sehnat sociálního pedagoga, který v tomto ohledu práci učitelům ulehčuje a je to obrovská pomoc,” vysvětluje Duňková s tím, že díky nasazení celého pedagogického sboru je nyní rodin a žáků s problémy méně. 

Dítě, které má problém, v Česku spadá pod několik resortů – školství, které ho vzdělává, práce a sociálních věcí, které sleduje zázemí rodin a rozděluje podporu a v neposlední řadě také pod resorty zdravotnictví, vnitra i spravedlnosti. Aby mohly společně fungovat škola, děti i samotné rodiny, měl by mezi sebou více spolupracovat OSPOD i zřizovatel. V Tanvaldu se oba snaží propojovat právě sociální pedagog, který je mostem mezi všemi aktéry. 

„Toho máme jednoho. Pak máme dva speciální pedagogy. Školního psychologa bohužel nemáme žádného. Nikoho jsme nesehnali, i když bychom o něj strašně stáli. Bez podpůrných pozic by se změny dělaly opravdu těžko, jsou strašně důležité,” vysvětluje Duňková. Na škole mají i metodika prevence, výchovného poradce či kariérního poradce. Chystané škrty by je ale mohly ohrozit. 

„Ani mi o tom nemluvte, protože si pořád říkám, že se to přece nemůže stát. My na tom opravdu stavíme, máme tady mnoho dětí, které mají podpůrná opatření, v jedné třídě jich může být třeba šest, osm. Máme tu žáky ze sociálně znevýhodněných rodin, zároveň žáky nadané. Všichni potřebují asistenty a další ostatní podpůrné pozice. Bez nich je to vražedné pro pedagogy. Výuka, kterou jsme pracně nastavovali, by byla ta tam. Tandemová výuka taktéž. Stále hledáme cesty, jak všechny žáky i jejich rodiny podpořit, je to neskutečné úsilí. Věříme, že to, co jsme ve škole pracně nastavili, jak jsme se naučili pracovat společně, s žáky i s rodinami, nám zůstane bez finančních škrtů. To by bylo neskutečné a pořád věřím, že tohle nemůže dopadnout,” míní ředitelka a jedním dechem dodává, že by měla být mezi školami a vládou větší důvěra, a to nejen v otázce financování. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.