Propojení teorie s praxí, méně strachu a víc naslouchání. Co by na českém školství změnili učitelé?

Lenka Baše, škola SVAT, Olomouc

Lenka Baše FOTO: Alice Hrubá

Zeštíhlila bych vzdělávací programy škol, dala učitelům podporu a svobodu v jejich způsobech výuky a eliminovala zatěžující administrativu. Zároveň bych významně transformovala přípravu budoucích pedagogů na vysoké škole.

Kateřina Círová, ZŠ Kunratice, Praha

Kateřina Círová FOTO: Alice Hrubá

Já už to měním. Tedy doufám, že i já alespoň trošku k té změně přispívám. Chtěla bych, aby se propojila teorie s praxí. Od školských dokumentů naplňujících skutečnou školní realitu až po přípravu budoucích učitelů a jejich budování kompetencí v reálných školách. Proto se jsem hned v několika koncepčních skupinách pro implementaci rámce kvalit budoucích učitelů. Jsem provázející učitel a svoji výuku nabízím jako školní laboratoř pro studenty.

To vše dělám, protože si přeji, aby bylo učení skutečně smysluplné, s tím jde i ruku v ruce sebejistota učitelů. Věřím, že právě tak máme šanci zvýšit učitelskou prestiž. 

Ludmila Fidlerová, ZŠ Husova, Brno

Ludmila Fidlerová FOTO: Alice Hrubá

Prostor pro tandemovou výuku, větší otevření se spolupráci s rodinou a přibližování školního a domácího prostředí. Zjednodušení administrativních úkolů. A aby bylo běžné, přirozené a nijak neohrožující společné vzájemné učení pedagogů i setkávání napříč školami.

Karel Gamba, Arcibiskupské gymnázium, Kroměříž

Karel Gamba FOTO: Alice Hrubá

Přijímací zkoušky na pedagogické fakulty tak, aby nereflektovaly jen to, jestli uchazeč umí toto, nebo tamto, ale i jestli je pro povolání učitele osobnostně nastavený, jestli chce opravdu toto povolání vykonávat, nebo se jedná jen o obezličku k titulu. Sabatický rok pro učitele, aby měli čas na sebevzdělávání, odpočinek a regeneraci a nějak dostat mezi učitelstvo větší pružnost reagovat na výzvy dnešní doby. Jinak si myslím, že české školství není tak špatné, jak se může zdát jeho obraz v mediálním prostoru. Naopak, má v sobě hodně skvělého jak v osobách učitelů, tak také žáků.

Tereza Kottová, LMŠ a ZŠ Vlásenický dvůr

Tereza Kottová FOTO: Alice Hrubá

Určitě bych na prvním místě obrátila pozornost směrem k učitelům. Pokud budou ve třídě spokojení učitelé, je to už jen krůček k tomu, aby mohli učit spokojené žáky. Přála bych si, aby před všemi dětmi, které jsou dnes ve školách, stáli takoví dospělí, jakými by se žáci rádi sami stali. 

Žákům bych přála, aby zažili školu, kde má cenu trávit čas. Školu, kde se děje život sám a kde se učí takové znalosti, dovednosti, hodnoty a postoje, které se jim budou hodit do světa, do kterého rostou a dnes nevíme, jak bude vypadat. Přála bych si, aby v našich školách rivalita a soutěžení neměly prostor, kde s žáky vyučující vedou dialog a nepotřebují je motivovat, trestat nebo uplácet známkami, smajlíky nebo kamínky. Kde je prostor pro otevřenou komunikaci a vytváří se takové prostředí, ve kterém se mohou žáci volně pohybovat i dýchat, mohou vyjádřit svá přání, nápady, návrhy na změny. Přála bych žákům zažívat takovou školu, kde se učí přebírat spolu-odpovědnost za to co a jak se učí třeba v podobě bloků na samostatnou práci. Kde mají mnoho příležitostí trávit čas venku, trávit čas společně s ostatními dětmi napříč celou školou. K tomu velmi přispívají smíšené třídy. 

Olga Kovaříková, ZŠ a MŠ Přerov nad Labem

Olga Kovaříková FOTO: Alice Hrubá

Změnila bych nastavení v myslích mnoha učitelů, rodičů i samotných žáků, že děti by měly excelovat ve všech předmětech, se kterými se ve škole setkají. Toto nastavení pravděpodobně podvědomě nejvíce způsobují známky, protože kvůli nim je nevyřčeným cílem celé školní společnosti "mít jedničku" ze všech předmětů. Tento cíl ovšem předpokládá zcela nereálnou věc, a to že dítě je skvělé ve všech předmětech. To samozřejmě není pravda. V konečném důsledku to znamená, že předměty, které žáku přirozeně jdou a pravděpodobně ho i baví, žák neprohlubuje (stačí mu jeho dovednosti), a předměty, které mu nejdou, se snaží dohnat, aby získal dobrou známku. Jinak řečeno, více svého času věnuje oblastem, které ho nebaví a které mu nejdou, protože k nim pravděpodobně nemá dispozice nebo ho prostě nezajímají. A hlavně se bude snažit jim vyhnout i ve svém budoucím životě, jakmile o tom bude moci sám rozhodovat. V horším případě se v budoucím životě kvůli tomuto návyku ze školy bude věnovat něčemu, co ho nenaplňuje, protože si zvykl, že musí a je to tak správně. Koneckonců naše zkušenost z našich školních let, ale i od absolventů našich tříd, nám často potvrzuje, že třídní rebelové, kteří se nebáli vykašlat ve škole na to, co je nezajímá, se často v životě úspěšně prosadili v něčem, co jim vážně jde a co je baví. Myslím si, že toto vžité paradigma v podstatě plýtvá potenciálem dětí ve škole a neúprosně mrhá jejich časem, o jejich zkresleném sebepojetí ani nemluvě.

Pavlína Moravcová, ZŠ kpt. Jaroše Trutnov, odloučené pracoviště Pod Montací, Náchod

Pavlína Moravcová FOTO: Alice Hrubá

Do přípravy na učitelskou profesi bych zařadila učení se dovednosti zacházení se skupinou, tomu se v přípravě podle mě věnuje málo prostoru. Přitom to tvoří minimálně polovinu učitelské práce. Zařadila možnost zapojit se do nějaké sebezkušenostní skupiny, udělat si terapeutický či koučovací výcvik. 

Změnila bych způsob zřizování škol. Nepřijde mi dobré řešení, že školy zřizují obce. O ředitelích a školách často rozhodují lidé, kteří nejsou odborníky v této oblasti. Znám několik z mého pohledu výborných ředitelů, kteří odstoupili kvůli osobním či politickým neshodám se zřizovatelem (starostou). Z mého pohledu tento systém brání rozvoji českého školství. Líbí se mi např. návrh ohledně zřizování od Partnerství vzdělávání 2030.

Jaroslav Najbert, Gymnázium Přírodní škola, Praha

Jaroslav Najbert FOTO: Alice Hrubá

Změnil bych toho moc.

Zuzana Staňková, Škola Můj Projekt Mánesova – gymnázium, ZŠ a MŠ, Sokolov

Zuzana Staňková FOTO: Alice Hrubá

Odstranila bych co nejvíce překážek za kvalitní a smysluplnou výukou, které musí překonávat učitelé; těmi jsou zejména známky a nekvalitní učební materiály (učebnice).

Lukáš Šlehofer, Gymnázium Na Zatlance, Praha

Lukáš Šlehofer FOTO: Alice Hrubá

Moc by se mi líbilo, kdyby vztahy ve školství (mezi učiteli a studenty, studenty mezi sebou, rodiči a školou, ale i státem a školami) nebyly častokrát postaveny na strachu, ale na ochotě si naslouchat a spolupracovat. Školství by také pomohla vydiskutovaná vize místo politických marketingových hesel  a finance na její uskutečnění místo slibů.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.