LGBTQ+ lidé v Česku mají strach. Ne že by neměli obavy už před krveprolitím v baru Tepláreň. Teď ale vidí, že k nim skutečně mají důvod. „Den po útoku v Bratislavě jsem přemýšlel, jestli svým vzhledem nepřitahuju pozornost sympatizantů toho teroristického činu. Jestli mě moje identita neohrožuje,“ řekl Kateř Tureček ze spolku Trans*parent, když neziskové organizace ve středu 19. 10. představovaly otevřenou výzvu Společně proti násilí adresovanou politickým špičkám země.
V přístupu k LGBTQ+ lidem Česká republika dávno není „nejtolerantnější zemí východní Evropy“, jak se ještě na počátku století rádo říkalo. Navenek se nic neděje – vždyť policejní statistiky za loňský rok uvádějí jen sedm homofobně motivovaných trestných činů, navíc pouze v regionu Prahy. Organizace In IUSTITIA, která se zabývá monitoringem předsudečného násilí a pomocí jeho obětem, měla ale vloni přes svůj online formulář nahlášeno 31 takových činů. Její ředitelka Klára Kalibová upozorňuje, že LGBTQ+ lidé jsou v současnosti v Česku druzí nejvíce ohrožení předsudečným násilím – hned po Romech.
Máme tu krvavý útok u našich sousedů, jsou tu data ze statistik i českých a evropských výzkumů a také seznam výroků politiků a političek a dalších veřejně známých osobností, které ve svých vyjádřeních opakovaně povzbuzují strach či přímo nenávist vůči LGBTQ+ lidem. Nepřijatelné výroky napadající LGBTQ+ lidi zaznívaly v minulém volebním období i přímo ze sálu Poslanecké sněmovny při projednávání manželství pro všechny. V Česku taky jako by patřilo k dobrému jménu ujišťovat voliče během volební kampaně, že za naší vlády LGBTQ+ spoluobčané žádná práva nedostanou.
Ve zcela absurdní divadlo se zvrhlo dění ve dnech bezprostředně po vraždě Matúše Horvátha a Juraje Vankuliče, kdy česká společnost ještě zaskočená střelbou sledovala přehlídku veřejných útoků na LGBTQ+ lidi. Jako by právě dva z nich nezemřeli jen proto, kým se narodili.
Kouzlem nechtěného se stalo, že právě ten večer, kdy došlo k teroristickému útoku, vyšel v Deníku N rozhovor s prezidentským kandidátem Pavlem Fischerem, který se obává, že povolení manželství párům stejného pohlaví by otevřelo trh s dětmi. CNN Prima News svým divákům na sítích pokládala anketní otázku „Vadí vám LGBTQ+ komunita?“ Následná omluva nestačí, škoda už byla napáchána. Petr Fiala se nešťastně zamotal do svých dřívějších vyjádření a z celé šlamastyky zůstal jeden hlavní dojem: narodit se s menšinovou vztahovou orientací je podle něj životní styl. A Lidové noviny otiskly komentář zahořklého starce Ondřeje Neffa, v němž LGBTQ+ lidi označí za kastu nedotknutelných, kolem kterých se musí chodit po špičkách a v předklonu. Toto všechno zaznívá pár dní po smrti Matúše Horvátha a Juraje Vankuliče. Stane se v nějaké jiné zemi, že po tragické střelbě z médií srší předsudečné komentáře na skupinu lidí, která byla cílem střelby?
Žít ve společnosti, kde na vás neustále někdo ukazuje prstem, ošklíbá se a vyčleňuje vás, musí být strašné. Kdybychom si do výše zmíněných vyjádření dosadili místo LGBTQ+ slovo žid nebo černoch, asi by víc lidí cítilo, že je na tom něco špatně. Ale jak říká Klára Kalibová, zpřísňujeme tresty pro pachatele, kteří si za svůj cíl vybírají politiky, ale lidi narozené s určitou identitou nebo vztahovou orientací nechráníme. Oni ale zranitelní jsou.
Týden po střelbě na Slovensku má dění v Česku hořkou pachuť. Organizace stojící za výzvou Společně proti nenávisti ale nabízejí řešení, které by nás mohlo rychle vyvést ke světlu. Zavedení zákonů, které srovnají postavení LGBTQ+ lidí s ostatními, dokáže zvýšit jejich celkovou akceptaci ve společnosti. V České republice se konkrétně jedná o potřebu schválení tří zákonů: manželství pro páry stejného pohlaví, přidání LGBT+ mezi skupiny osob specificky chráněné před předsudečnou trestnou činností a zrušení dnes již zastaralého požadavku kastrací trans lidí. Zkušenost a výzkumná data z USA, Dánska nebo Švédska ukazují, že zavedení manželství pro všechny páry opravdu zlepší vztah heterosexuální většiny k LGBTQ+ lidem i vztah LGBTQ+ lidí k sobě samým. Například v USA klesl počet sebevražd queer teenagerů.
Řešení současné situace, v níž se LGBTQ+ lidé v Česku necítí bezpečně a bojí se budoucnosti, je v rukou politiků a političek. Mají nástroje na to, aby z České republiky vytvořili místo, kde jsou přijímáni lidé všech vztahových orientací a genderových identit. Snad to nepokazí jako slovenský parlament, který ani po střelbě v Teplárni neodhlasoval partnerské soužití osob stejného pohlaví.