Zálohované výživné podle Maláčové: nejslabším nepomůže
Zálohované výživné je téma, které se v parlamentu periodicky objevuje už od roku 2001. Nejnovější návrh ministryně Maláčové přitvrzuje oproti těm předchozím podmínky způsobem, který více myslí na stát a méně na potřebné rodiče-samoživitele. Pro Heroine ho komentuje advokátka Lucie Hrdá.
Jaká jsou fakta? Shrnuje je Veronika Hejná na našem partnerském webu Peníze.cz.
Zálohované výživné: aktuální stav
Vládní koalice se minulé úterý dohodla na podmínkách pro poskytování zálohovaného výživného na nezaopatřené děti. Podle posledního předchozího návrhu měl stát vyplácet alimenty ve výši přiznané soudem – maximálně to mělo být 15 až 25 procent průměrné mzdy v závislosti na věku dítěte (pokud by zákon začal platit v příštím roce, dá se odhadovat, že bychom se pohybovali kdesi mezi 5000 a 8500 korunami). Zástupci hnutí ANO a sociálních demokratů se teď ale shodli na stropu 3000 korun. Pokud tedy soud na nezaopatřené dítě přizná alimenty 2200 Kč, bude stát zálohovat právě oněch 2200 Kč. Kdyby přiznal 6800 Kč, činila by záloha maximálně 3000 Kč.
Nárok na zálohované výživné by měli samoživitelé a samoživitelky s příjmem nižším, než je průměrná mzda. Podmínkou bude, že povinný rodič nezaplatil alimenty za čtyři měsíce a nezaopatřené dítě plní povinnou školní docházku. Další podmínkou získání zálohovaného výživného bude exekuce na povinného rodiče, což má omezit zneužívání. Nově byla do návrhu zakotvena i povinnost podat na neplatiče trestní oznámení. Ministryně Maláčová počítá s tím, že zálohované výživné by mohlo vypláceno od roku 2021.
Předkládaný návrh zákona o zálohovaném výživném se změnil už mnohokrát a jeho aktuální podoba podmínky pro přiznání dávky oproti předchozím verzím zásadně zpřísňuje. Podle předchozího návrhu například stačilo, aby povinný rodič neplatil výživné oprávněnému rodiči po dobu dvou měsíců, nyní to jsou měsíce čtyři. Pro získání dávky nebylo nutné podávat na povinného rodiče trestní oznámení, nyní je to podmínkou. Co taková zpřísnění znamenají pro potřebné děti a jejich rodiče?
Čekání na hlad
Rodiče samoživitelé, jejichž dětem druhý rodič neposílá alimenty, mají většinou svých starostí dost. Nemusí mít – a většinou ani nemají – prostor na to, aby podávali návrh na exekuce a trestní oznámení. Ne každý má potřebné sociální schopnosti a mentální kapacitu na zahájení takových právně celkem komplikovaných procesů. Ze zákona se vytrácí myšlenka nízkoprahovosti – pomoci těm nejpotřebnějším.
Prodloužení doby, po kterou nesmí oprávněný rodič (respektive oprávněné dítě – protentokrát si to ale zjednodušme a počítejme je jako jednu jednotku) dostat od povinného rodiče alimenty, aby dosáhl na zálohované výživné, bude v praxi často znamenat, že se čeká, až bude potřebné rodině opravdu zle, až bude velký hlad. Také to znamená, že pokud povinný rodič pošle třeba po třech měsících pár korun, aby se vyhnul trestnímu stíhání, oprávněný rodič na dávku nedosáhne a bude muset čekat další čtyři měsíce. Pak povinný rodič pošle zase dvě stovky (to je běžná praxe dlužících rodičů vycházející z judikatury trestních soudů), a situace se opakuje. Po osmi a více měsících (prakticky) bez výživného už se oprávněný rodič s potřebnými dětmi může dostat do situace existenční nouze, ze které je velmi těžká cesta ven. Řetězí se dluhy, vzniká dluhová a exekuční past, hrozí odebírání dětí z důvodu špatné sociální situace.
Ano, můžeme si říci, že oni potřební samoživitelé a samoživitelky přece nedostávají nic už teď, tak je nějaké to čekání už nezabije. Potom budou mít konečně nárok na dávku a budou se mít lépe, ne? V Česku je mnoho povinných rodičů, kteří svým dětem dluží na alimentech statisíce korun, a právě tyto konkrétní potřebné rodiny často končí ve velmi špatných sociálních podmínkách. Chce stát – deklarující snahu zavést sociální dávku pomoci pro ty nejpotřebnější děti – takovou situaci podporovat a prodlužovat? Není lepší raději rodinu co nejrychleji stabilizovat a zajistit, že bude řádně plnit svou společenskou funkci, že se na ni nebudou nabalovat existenční problémy, dluhy, alkoholismus, deprese a podobně?
Všem stejně: málo
Samostatnou kapitolou je pak stanovení limitu výživného na 3000 Kč pro všechny oprávněné – bez ohledu na výši skutečného dlužného výživného a na věk dětí. Původní návrh vycházel z doporučujících tabulek ke stanovování výživného soudy a zohledňoval skutečnost, že čím je dítě starší, tím vyšší náklady na jeho výchovu a výživu rodič má. Potřebné dítě by tak mohlo dostávat i přes osm tisíc korun měsíčně, pokud by byla povinnému rodiči rozsudkem takto vysoká vyživovací povinnost stanovena, a on ji neplnil.
Ano, jsou mezi námi rodiče s nízkým příjmem a vyměřeným vysokým výživným. Může se v tom odrážet skutečnost, že se starali o děti a nemohli budovat kariéru – a umožnili to tak svému partnerovi, který je později opustil. Může to znamenat, že takový rodič má zdravotní omezení, kvůli kterým nemůže vydělávat víc. Nebo že má třeba dítě se zdravotním postižením, o které se musí starat, a nemůže pracovat, zatímco druhý rodič ano. Zálohované výživné má nyní měřit všem stejným metrem, bez ohledu na existenci individuálních rozhodnutí vydávaných k tomu určenými opatrovnickými soudy, které zvažují situaci každé rodiny zvlášť.
Každému (dítěti) podle jeho potřeb...
Odbočka k výživnému obecně: v Česku je průměrná výše výživného zhruba 2500 korun na dítě. Často se tedy jedná o částky jednoduše směšné. Pokud soud rozhodne o tom, že povinný rodič má na své dítě platit měsíčně třeba jen 800 Kč, dostává tím druhého z rodičů – toho, kdo se o dítě stará – do situace, kdy se kromě nezletilého musí sám ještě navíc starat o vyšší příjem. Z osmi set korun měsíčně dítěti koupíte leda svačiny. A nezbude nic na snídaně, obědy, večeře, ovoce, zeleninu, oblečení, kroužky, školní akce, družinu, dárek k narozeninám a Vánocům… Zkuste si vyžít ze tří tisíc na měsíc. Každé dítě splachuje, myje se, svítí si a je mu třeba zatopit. To všechno se má při vyměřování výživného zohlednit.
Zálohované výživné považuji za dobrou myšlenku, která může fungovat. Pokud může systém pomoci rodičům samoživitelům v jiných evropských státech (Belgie, Francie, Německo či Slovensko), zcela jistě to může jít i u nás. Základ je ale nastavit systém tak, aby ve svém důsledku nebyl nepřátelský k nejvíce ohroženým a potřebným příjemcům dávky, a zároveň zefektivnit vymáhání dlužného výživného po povinných rodičích.
