Václav Klaus ml. radí matkám, jak by měly žít

Václav Klaus ml. vyvolal minulý týden lehké pozdvižení, když se ve svém facebookovém postu otřel o maminky, které během procházky s kočárkem koukají do mobilu, místo aby se věnovaly svému dítěti. Je sice nutné brát v potaz, že pan poslanec píše takové věci i proto, aby upoutal pozornost a zůstával relevantní ve veřejném prostoru, a když mu onu pozornost věnujeme, zčásti tu hru hrajeme s ním. Vzhledem k tomu, že mnohé jeho postoje rezonují v širší populaci, někdy stojí za to nenechat je plavat.

Předseda Trikolóry se v příspěvku s téměř čtyřmi tisíci reakcí a dvěma stovkami sdílení podělil o zážitek, kdy v pražském Prokopském údolí při cyklovýletě potkal několik matek s kočárky. „7/8 z nich drtily mobil a něco tam šmrdlaly. Nekoukaly se na miminko, zda tam nemá vosu nebo kdyby otevřelo oči, aby vidělo maminku rozesmátou…“ Status uzavřel radou oněm povrchním ženám, že „to uletí strašně rychle a nejste na světě kvůli fesjbuku a instáči“.

Post začíná slovy „apolitický status pro maminky“, což je v první řadě nebezpečná manipulace. Naopak, takový post je bytostně politický. Vzpomenete si, že to byl právě Václav Klaus ml., který před několika lety vehementně bojoval proti garanci místa v mateřských školkách pro dvouleté děti? My se totiž můžeme zasmát tomu, co Václav Klaus ml. vypouští do světa, neměli bychom ale zapomínat, že je to poslanec a člověk s mocí rozhodovat o životech nás všech, v tomto případě právě o podmínkách, jaké stát nastavuje pro rodiče.

S mateřstvím nepřestáváte být člověkem

Václav Klaus ml. kritizuje ženy za to, že nevěnovaly pozornost dětem a sobecky se věnovaly své zábavě. Je překvapivé, jak přesně dokázal odhadnout, proč konkrétní maminka kouká do telefonu. Ví tenhle otec čtyř dětí, že procházka tvoří jen malou část dne? Ví, že z telefonu dnes matky pořizují nákupy, objednávají se k lékaři, rešeršují informace o dětech, komunikují s dalšími členy rodiny? A možná nejzásadnější otázka zní: Ví Václav Klaus mladší, že žena je plnohodnotná lidská bytost a že se po porodu nesmrskne jen na roli matky a nic jiného? I kdyby si četla „fejsbuk“ nebo koukala na make-up tutoriály, je to její věc.

Nejen předseda Trikolóry bohužel žije v představě, že okamžikem porodu žena prodělá jakousi změnu osobnosti, s níž okamžitě odhodí vše, co ji dříve těšilo a naplňovalo – co jednoduše spolutvořilo její identitu –, a její jediný životní zájem, který vyplní všechen její mentální prostor takříkajíc 24/7, je péče o kojence. Mnoho matek, které skutečně musely takto intenzivně pečovat (například protože partner nebyl přítomný a neměly záchrannou síť prarodičů nebo jiných pečujících), by dosvědčilo, že takový „zápřah“ je leda přímou cestou k vyhoření nebo poporodní depresi.

Zpochybňovat možnost mentálně „vypnout“ během několika chvil ušetřených pro sebe je dokonalou ukázkou arogance někoho, kdo se skutečné péči o malé děti nepřiblížil. Zároveň ukazuje, jak je Klaus slepý k jiné než standardní možnosti, totiž že žena na rodičovské jen pečuje a tři až čtyři roky ji živí partner a stát. Nemálo žen s malými dětmi pracovat musí, některé prostě „jen“ chtějí. Tu na částečný úvazek, tu na nějakém projektu, protože si chtějí udržovat sociální kontakty, spojení se svým oborem, anebo je prostě práce naplňuje radostí a smyslem a vlastně si u ní odpočinou od dennodenních domácích povinností. Na mobilu tedy můžou docela klidně i pracovat.

Kdo komu diktuje

Jak to tak poslední dobou bývá častěji, hodnotí tu ženy a matky „starší moudrý muž“, nepochybující o oprávněnosti svého vhledu. Podobný postoj a způsob jeho vyjadřování je bohužel symptomatický na širší politické scéně. Je stejně pokrytecké, když matce radí muž, který sám nikdy primárně nepečoval, jako když celospolečensky neustále zdůrazňujeme nezastupitelnou roli žen v péči o děti, ale následně jim vyčítáme, že se nezapojují do veřejného života a tzv. „nejsou“, když se je organizátoři konferencí, panelů a diskusí občas pokusí přizvat. Je snadné krčit rameny nad tím, že ženy nechtějí do politiky, a přitom dělat schůze od osmi do půlnoci večer či ignorovat nerovnost v důchodech způsobenou tím, že je jedna polovina populace trestána, protože se stará o nové daňové poplatníky a kvůli tomu méně vydělává a odvádí na sociálním pojištění.

Pánové jako Václav Klaus ml. nechtějí o těchto nerovnostech slyšet, natož je pomáhat narovnávat. Do jejich světa nepatří, stejně jako tam nepatří jiné matky než ty z reklamy na plínky, za každých okolností „rozesmáté“, protože tak si to ve své fantazii muži středního věku představují. Je ironické, že kritika matek zkažených moderními technologiemi přichází od předsedy politického hnutí, které si dává na billboardy: „Nenecháme si diktovat, jak máme žít.“