„Muži nestárnou“ je mýtus. Kult mládí vládne v gay subkultuře i na seznamkách
Vedle kultu těla prostupuje gay subkulturu také kult mládí. Zájem ostatních mužů, na který byli do té doby zvyklí, upadá. Z čeho kult mládí v gay komunitě vychází? Jak se s přibývajícím věkem neheterosexuální muži vyrovnávají a je možné smířeně stárnout? Na to se podíváme ve třetím díle podcastové série KULT s názvem Obraz Doriana Graye.
Většina mužů středního věku, s nimiž jsem na toto téma mluvil, zmiňovala, že po pětatřicítce jako by pro ostatní přestali existovat. Mám s tím i vlastní nedávnou zkušenost, kdy mě na seznamovací aplikaci Grinder oslovil mladý kluk, aby mi řekl, že jsem ve svých šestatřiceti letech „nechutně starej“.
V komunitě lidé hrozně stárnou
Je parné letní odpoledne a já přicházím do alternativního divadla Venuše ve Švehlovce na pražském Žižkově, kde žádaný režisér Jakub Čermák právě zkouší nové představení. Známe se už řadu let, během nichž vnímám také jeho přítomnost na gay seznamkách, kde vždy zveřejňoval fotografie ve stylu aktů. Člověk by z toho hádal, že své tělo má rád. Ale... „Celé dětství jsem měl pocit, že jsem taková malá koule,“ vypráví v divadelní šatně. „Pro mě bylo vždy hrozně důležité, abych nebyl jako buřt. Jsem teplej a v té komunitě se hodnota člověka od těla hrozně odvíjí.“ On sám měl vždy pocit, že jeho tělo je to jediné, co může okolí nabídnout.
Jedním ze spouštěčů těchto pocitů byly u Jakuba návštěvy teplých podniků. „V době rozjitřeného mládí jsem přišel do gay klubu, kde jsem si myslel, že si se mnou bude někdo povídat a budu jim připadat zajímavý. Pak mi došlo, že stejně všichni čumí jenom na toho kluka, co tančí u stěny v bodýčku. Bylo úplně jedno, co mám v hlavě.“ Do klubů kvůli tomu chodit přestal. Ale i tak začal svou hodnotu odvozovat od toho, zda o něj má někdo zájem. „Byla to jediná možnost, jak s chlapama komunikovat,“ říká. Měl úspěch. Chvíli.
„V mládí mi chlapi říkali, jaký jsem krásný a zajímavý. A pak mi najednou bylo dvacet pět a už mi to nikdo neříkal. A tak jsem si ten mladistvý vzhled chtěl udržet. V komunitě lidé hrozně nechtějí stárnout, a tak jsem spoustu let lhal o tom, kolik mi je,“ přiznává. Svůj skutečný věk se rozhodl odhalit až nedávno, v den svých čtyřicátých narozenin. Říká, že k tomu našel odvahu také proto, že je dnes gay komunita různorodější než dřív a s tím pozvolna přichází také diverzita ideálů krásy.
Čím větší stigma, tím méně přijetí
Výzkumník v oblasti sexuality neheterosexuálních lidí Michal Pitoňák se domnívá, že kult těla mezi gayi může souviset také s tím, že v komunitě jsou atraktivnější pozitivně ladění jedinci. Problémy totiž nejsou cool. „Když je někdo dobře naladěn, je atraktivnější. Lidé se s ním chtějí víc bavit,“ domnívá se. K přijetí starších gayů a jejich body image dochází ve společnostech, které jsou obecně dál v emancipaci neheterosexuálních lidí. V rámci komunity tak vznikl prostor i pro jiné záležitosti, než je coming out a stigmatizace, což jsou témata, která u nás stále převažují.
Ztráta pozornosti ostatních je pro mnohé gaye v seniorním věku velké téma i podle Jaroslava Lormana, ředitele organizace Život 90, která s lidmi v důchodovém věku pracuje. Organizace nabízí mimo jiné i kroužky pro queer seniory, kteří na nich občas své pocity a obavy sdílejí. „Gayové se vnitřně bojí momentu, kdy přijdou mezi další gaye a zůstanou nepovšimnutí. Nikdo se za nimi neotočí. Ti starší muži mi potvrzují, že pro ně není příjemné přijít do gay baru. Sedět tam, dívat se na mladší, kteří se tam baví. Ten starší gay tam je celou dobu sám a sám také odchází,“ vysvětluje Lorman.
A nejde jen o přehlížení. Neheterosexuální muži v důchodovém věku se nezřídka setkávají s opovržením nebo urážkami. „To prostředí je pak mnohem krutější vůči těm, kteří stárnou a jejich tělo prochází úplně normálním vývojem.“ Gay senioři se pak uzavírají doma ve své samotě. I proto, že mají ve stáří partnera méně často než například lesbické ženy.
Na seznamkách ho často kontaktují i velmi mladí muži a posílají mu komplimenty. ‚I když mi tedy vadí, že říkají, že ‚na svůj věk‘ vypadám dobře.‘
„Teď už se svým tělem spokojený nejsem. Čím je člověk starší, tím je to horší a horší. Jak stárneš, tělo se mění. Můžeš dělat, co chceš, a stejně to nezměníš. Musíš se s tím smířit,“ popisuje ve své pražské garsonce můj kamarád Petr. Je gay, je mu dvaašedesát a je single. Je holohlavý s bílými vousy a na svůj věk oplývá nezvykle vyrýsovanou a svalnatou postavou. Cvičit začal kolem svých třicátých narozenin, protože si nepřipadal dostatečně mužný. Jeho vzorem byl tehdy populární Arnold Schwarzenegger. „Potřeboval jsem si zvýšit sebevědomí tím, že svůj trup trochu přetvaruju,“ vysvětluje svou motivaci. O sílu mu přitom až tak moc nešlo, na prvním místě byl vzhled. Na rozdíl od mnohých jiných mužů po šedesátce problém s nedostatkem zájmu nemá. Na seznamkách ho často kontaktují i velmi mladí muži a posílají mu komplimenty. „I když mi tedy vadí, že říkají, že ‚na svůj věk‘ vypadám dobře. Ale i tak mě to potěší,“ říká.
Když nezbude téměř nic
Odpovědi na otázku, proč může být pro gay muže stárnutí ještě složitější než pro heterosexuální společenství, nabízí americká studie z roku 2015. Zjistila, že je pro gay muže v důchodovém věku zásadní pocit potřebnosti nebo důležitosti pro své okolí. To není asi nic překvapivého, jelikož je to jedna z věcí, s níž se potýkají senioři bez ohledu na svou orientaci. V případě gayů se však z důvodu jejich společenského postavení nebo přetrvávajícího stigmatu dostáváme do trochu jiného kontextu.
Zatímco senioři z majoritní společnosti mají často děti nebo vnoučata, pro něž jsou důležití, většina gayů potomky nemá. S odchodem do důchodu přicházejí také o pracovní prostředí, které bylo pro mnohé z nich důležité a bylo dalším ze zdrojů sebehodnoty, o nichž v prvním díle Kultu hovořil výzkumník Michal Pitoňák. Ten zmiňoval vedle kariéry jako jeden ze stěžejních zdrojů pro neheterosexuální muže právě tělo a atraktivitu. Ta však s věkem uvadá a mnohým mužům tak nakonec nezbude téměř nic. Zmiňovaná studie navíc přišla se šokujícím zjištěním. Patnáct procent gayů nad 60 let uvažovalo během posledního roku o sebevraždě.
Na co jsem však dosud odpověď nenašel, jsou důvody téměř až toxického prostředí, ve kterém jsou senioři vysmívaní a urážení. Jako by si ti mladší nebyli schopni uvědomit, že také oni budou stárnout. Ačkoliv zaznělo, že za tím může být jednoduše atraktivita duševního a fyzického zdraví, popřípadě touha po zábavě, mám pocit, že je ve hře ještě mnohem víc. Absence vzorů. Gay muže v seniorním věku totiž mladý člověk potká jen stěží. Nejsou pro to přirozené příležitosti. Možná proto se nedokáže identifikovat s tím, co takový člověk prožívá. Natož nahlédnout, že do této etapy života směřuje i on sám. Protože teď je teď. A co zítra? Kdopak ví.
Krásné tělo a mládí však nejsou jedinými ideály, které se gay subkulturou vznášejí. Ta totiž zná také kult maskulinity. Proč je kladen tak velký důraz na mužnost a jak se žije těm, kteří takový obraz nenaplňují? Na to se podíváme ve čtvrtém díle Kultu.
