Vztah k feminismu, Istanbulské úmluvě nebo „otcovské". Ptali jsme se kandidátů a kandidátek do Senátu

O šestiletý mandát senátora či senátorky bude už příští víkend ve 27 obvodech usilovat celkem 169 kandidátů a kandidátek. To je méně než v předchozích letech. Například při posledních senátních volbách před dvěma lety o křesla bojovalo celkem 178 uchazečů a uchazeček, jak připomíná ČTK. V předpokládané dvoukolové volbě se obmění třetina horní komory, kde dohromady usedá 81 senátorů a senátorek.

V Heroine jsme společně s Českou ženskou lobby kandidátům a kandidátkám položily celkem pět otázek prostřednictvím webového dotazníku. Ze všech oslovených nakonec dotazník úspěšně vyplnilo 56 kandidátů a kandidátek. Všechny jejich odpovědi v plném znění si můžete přečíst zde:

Vztah k feminismu

Z ankety vyplynulo, že se většina kandidátů, kteří se rozhodli odpovědět, stále nechce přihlásit k feminismu. Na otázku, zda se považují za feministu či feministku, jich záporně odpovědělo 32, tedy téměř šedesát procent. Necelá čtyři procenta odpovídajících ponechala otázku bez odpovědi. Mezi důvody, proč se kandidáti a kandidátky k feminismu nehlásí, se objevují například mýtus o feminismu jako snaze zvýhodnit ženy na úkor mužů nebo snaze o omezování osobní svobody jednotlivců, apely na galantnost vůči ženám nebo představa, že cílem feminismu je zcela smazat veškeré přirozené rozdíly mezi pohlavími.

Výsledek není zrovna překvapivý – v české politice má feminismus dlouhé roky pověst zaručeného způsobu, jak odradit značnou část voličstva. V posledních letech už jsme si proto zvykli na paradoxní situaci, v níž se někteří členové a členky politické reprezentace staví kladně k feministickým oblastem zájmu, jako jsou rovné pracovní příležitosti, podpora pracujících matek nebo boj proti sexuálnímu násilí, jedním dechem ale dodávají, že se feminismem nechtějí nechat „onálepkovat“. Na druhou stranu, za feministu nebo feministku by se otevřeně označilo celkem 22 kandidátů, kteří dotaznik vyplnili, tedy přes 39 procent.

Polarizující Istanbulská úmluva

Velké kontroverze v Česku vyvolává také Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, známá jako Istanbulská úmluva. Po dlouhých a vleklých debatách plných dezinformací a mýtů ohledně toho, co vlastně Úmluva obsahuje (mezi vyvrácenými, leč často opakovanými tvrzeními bylo například to, že Istanbulská úmluva ruší rozdíly mezi pohlavími, umožní odebírání dětí heterosexuálním párům nebo diskriminuje muže), ji na konci letošního ledna čeští členové horní komory parlamentu odmítli ratifikovat. Senát se nicméně může k Úmluvě znovu vrátit.

Z kandidátů a kandidátek, kteří se rozhodli v anketě odpovědět, je pro ratifikaci Úmluvy 55,4 procenta. 41,1 procenta z nich by Úmluvu nepřijalo. Mezi důvody, které mají dotazovaní pro nepřijetí Úmluvy, se objevuje častý argument o její zbytečnosti a dostatečném ošetření problematiky domácího násilí v českém právním řádu. Podle některých také Úmluva údajně porušuje standardní rodinné vztahy, přináší „genderovou ideologii“ nebo ohrožuje velikonoční tradice. Na opačné straně názorového spektra naopak nejčastěji zaznívala nutnost dodržování mezinárodních závazků (Česká republika Úmluvu podepsala v roce 2016, loni v červnu ministři unijních zemí odsouhlasili, že se Evropská unie stane smluvním partnerem Istanbulské úmluvy) a přijímání opatření k tomu, abychom dokázali lépe chránit oběti domácího násilí. O tom, proč je přijetí Istanbulské úmluvy pro Česko důležité, jsme dříve psali na webu Heroine.cz.

Menstruační chudoba a DPH

Dalším tématem dotazníku bylo snížení sazby DPH na menstruační potřeby, která v současnosti patří k nejvyšším v Evropské unii. Na menstruační potřeby aktuálně platí základní sazba DPH ve výši 21 procent: její snížení by mohlo pomoci ženám ohroženým menstruační chudobou. O té máme zatím velmi málo dat, z průzkumu organizace Člověk v tísni ale vyplývá, že se může týkat například až 38 tisíc dívek ve věku 12 až 18 let. O menstruační chudobě a způsobech, jak ji řešit, píšeme ve speciálu aktuálního čísla tištěné Heroine. Pozitivní zprávou je fakt, pro snížení DPH se vyslovila drtivá většina kandidátů, kteří vyplnili dotazník – téměř 90 procent. Argumentovali například současným znevýhodněním sociálně slabších nebo faktem, že jde zkrátka o neoddiskutovatelnou lidskou potřebu. Mezi zápornými odpověďmi se zase objevovala bagatelizace problému jako nepodstatného, případně fakt, že by se cena pomůcek snížila i pro ženy ze středních a vyšších tříd.

Nepřenositelná rodičovská

Jako mnohem kontroverznější se ukázalo téma nepřenositelných dvou měsíců rodičovské dovolené, které se zatím po vzoru evropské směrnice do českých zákonů nepromítlo. Zavedení nepřenositelných měsíců je ve světě jedním z běžných způsobů, jak podpořit větší zapojení otců na rodičovské a posléze celkově do péče o dítě. Nepřenositelnou rodičovskou dovolenou zavedla dříve řada evropských států, které mají z hlediska rovnoměrného rozdělení péče skvělé výsledky – kromě severských států je to například Španělsko, jehož verzi rodičovské jsme se na webu Heroine.cz podrobně věnovali.

Mezi kandidáty a kandidátkami do Senátu byl názor na zavedení podobného modelu značně vyrovnaný. Většina odpovídajících, celkem 57,1 procenta, by nicméně s návrhem souhlasila. Téměř 43 procent kandidátů je proti, nejčastěji proto, že by se ohledně rodičovské dovolené podle nich měla každá rodina rozhodovat individuálně, bez toho, že by se do jejich rozhodování zapojoval stát. Jak ale víme ze zahraničních zkušeností, právě aktivnější role státu je nejlepším způsobem, jak bojovat proti zažitým stereotypům o tom, že péče o dítě je především ženskou záležitostí. Podle průzkumů navíc čeští otcové o děti pečovat chtějí, narážejí ale právě na systémové překážky. O tom, proč by se model rodičovské v Česku měl změnit a kde můžeme hledat inspiraci, si můžete přečíst v seriálu Heroine Tátové na rodičovskou.