Dlouhověkost? Smysl života vnímáme jako důležitější než finanční přípravu

Průzkum vychází z práce akademiků v čele s Colinem Sandersem z Hasseltské univerzity a z jejich modelu připravenosti na dlouhověkost. Podle tohoto modelu existuje šest klíčových faktorů podporujících dlouhý a spokojený život. Jsou jimi schopnost přizpůsobovat se změnám, smysl života, finance, fyzické zdraví, kvalita sociálních vazeb a celoživotní učení.

Na otázky zaměřené na tato témata odpovídalo téměř 12 tisíc respondentů všech věkových skupin chystajících se na stáří v jedenácti zemích světa. Začátkem prosince o výsledcích z průzkumu diskutovali odborníci napříč odvětvími na kulatém stolu NN Životní pojišťovny.

Přestože si Češi přejí žít dlouho a pro 71 procent z nich je největším strašákem nesoběstačnost, starost o sebe samé podceňují, a to téměř na všech frontách. Zatímco podle výzkumu je ze všech šesti parametrů nejdůležitější finanční příprava, Češi jí přikládají nejnižší váhu. Téměř 40 procent respondentů nemá žádné nebo jen minimální úspory.

Ženy jsou na tom navíc hůře než muži. Zcela zajištěných pro budoucnost se cítí jen 8 % žen a 20 % z nich v průzkumu uvedlo, že by při výpadku příjmů vyžily ze svých úspor déle než rok. Pro srovnání u mužů to bylo u stejných otázek 11 a 26 %.

Aktuální průzkum NN pojišťovny necílil přímo na genderové rozdíly, přesto poukázal na určitou nerovnost, co se finanční situace a zajištění na stáří týče. Podle Michala Korejse, produktového ředitele NN Životní pojišťovny, mají výsledky jasné kořeny v realitě, kterou zná z rozhovorů finančních poradců s lidmi. Negativní roli zde sehrávají faktory, jako jsou obecně nižší příjmy žen či pracovní pauzy v mateřství, případně i péče o nesoběstačné v rodině včetně seniorů. „Ve starším průzkumu z roku 2017 jsme se zaměřovali přímo na to, jak to v životě mají a cítí matky malých dětí. Ukázalo se, že na prvním místě je pro ně zdraví jejich dětí, rodiny a přátel a dobré mezilidské vztahy v nejužším kruhu jejich blízkých. Kariéra a peníze zůstávají na vedlejší koleji,“ konstatuje.

Mužů i žen se pak podle Korejse týkají další faktory, které jim znemožňují dostatečně šetřit. V poslední době jmenovitě vysoká inflace a růst životních nákladů. A je třeba vzít v potaz, že odpovědi v průzkumu jsou do jisté míry o subjektivním pocitu. „Češi mohou aktiva vnímat pouze z pohledu hotovosti – jako peníze, které mají hned k dispozici. Je otázkou, zda do odpovědí zahrnuli například i stavební spoření, investice v podílových fondech či penzijní spoření,“ uvádí Korejs.

Upozorňuje také, že Češi si nemusí naplno uvědomovat, že jedním z rizik dlouhověkosti je vrtkavé zdraví. Odpovídající finanční zabezpečení je proto nezbytné. „Ačkoliv si na penzi s podporou státu spoří už téměř 4,3 milionu Čechů, každý čtvrtý dospělý se do 80 let stane závislým na druhých a při nezbytné celodenní péči ve specializovaném zařízení se mohou měsíční náklady vyšplhat na desítky tisíc korun,“ vysvětluje a připomíná i důležitost správně nastaveného životního pojištění.

K pojištění na stáří pro případ nesoběstačnosti nově nepřímo nabádá i stát. Od příštího roku totiž hodlá zodpovědnost lidí, kteří se rozhodnou pro pojištění dlouhodobé péče, odměňovat daňovým odpočtem až 48 tisíc korun ročně. Tento produkt zatím nabízí minimum pojišťoven a NN je jednou z nich.

A u zdraví ještě chvíli zůstaneme. Svůj aktuální zdravotní stav hodnotí podle průzkumu kladně jen polovina Čechů (52 % žen a 51 % mužů), což je druhý nejhorší výsledek ze všech zkoumaných zemí. Třetina lidí navíc odmítá zlepšit svou životosprávu, i když jim to doporučí lékař. „Ne“ by lékaři řeklo 31 % mužů, ale jen 28 % žen a ke změně by se spíš rozhodli ti, co už zdravý přístup k životu vyznávají. Předešlé průzkumy NN přitom ukázaly, že Češi považují své zdraví za to nejdůležitější v životě.

Jedna z diskutujících u zmíněného kulatého stolu, lékařka Iva Holmerová, vidí mimo jiné problém v podceňování prevence, doléčení a rehabilitace. „Otázka prevence se netýká jen nás, ale i okolního prostředí. Například jezdit na kole po Praze není vůbec jednoduché, je to téměř nebezpečné a mnohdy až nemožné. Naše prostředí by nám také mělo umožnit se zdravě hýbat či stravovat,“ jmenuje další rezervy. Vyzdvihuje také důležitost zdravotní gramotnosti neboli schopnosti člověka získat adekvátní a srozumitelné informace a zpracovat si je tak, aby podle nich dokázal žít zdravě.

Psycholog Tomáš Vašák zas v Česku postrádá „jednoduchý návod“ třeba s pěti všeobecně přijímanými pravidly, která by se měla dodržovat, pokud chceme být zdravý národ. Lidem by je měly stále dokola opakovat autority, které jsou akceptované v nejrůznějších sociálních skupinách.

Na jedné věci se respondenti průzkumu relativně shodují: rodinu považují za zdroj životní radosti. Konkrétně se takto vyslovilo 89 % žen a 85 % mužů. A nejstarší generace si jí a starostlivých příbuzných cení dokonce na 96 %. „V rámci našich pracovních aktivit jsme navštívili různé pečovatelské domy, domy posledních cest a home care služby a ten společný jmenovatel byl vždy stejný. Pokud funguje rodina, ta péče je mnohem snazší záležitostí. A domnívám se, že zrovna Češi a Poláci mají největší podíl péče v přirozeném rodinném prostředí. Úzké sociální vazby jsou nenahraditelné. Ideální je pak samozřejmě trojúhelník: rodina, stát a komerční produkt,“ doplňuje Korejs.

Lékařka Iva Holmerová, která se specializuje právě na seniory, vnímá mezigenerační péči jako nejvyšší formu solidarity a těší ji, že v naší republice existuje: „Když vezmeme krizové situace jako covidová pandemie, vzpomeňme, jaká zavládla podpora mladých vůči svému okolí a starším lidem, byli ohleduplní, pomáhali ledacos zařizovat, ty vztahy ve společnosti byly dobré, ačkoliv se v médiích poukazuje spíš na ty negativní případy.“

O to zajímavější je zjištění, že lidé nejsou ochotni věnovat tolik času dalším vztahům – přátelským. Respektive jen 10 % (11 % žen a 9 % mužů) dotázaných tvrdí s jistotou, že si na své kamarády dělá dostatek času. „My jsme oproti jiným národům trošku atypičtí. Naše přátelství jsou pevná, začínají někdy na střední škole a bývají spíše v menším množství, a když skončí, tak se těžko nahrazují. Druhá věc je, že v sobě máme trochu odtažitosti. Přestože žijeme blízko sebe třeba v satelitních městečkách, tak se vůbec neznáme,“ podivuje se psycholog Tomáš Vašák.

Přitom podle doktorky Holmerové je osamělost rizikovým faktorem horšího zdraví. Ve své praxi se tak snaží dokázat, že boj s osamělostí, například společné procházky nebo navazování přátelství, mohou působit příznivěji než antidepresiva.

Ať už je jejich pomyslným posláním kariéra, rodina nebo cokoliv jiného, většina (83 %) respondentů říká, že vede smysluplný život, tedy „život, který stojí za to žít“. Přesvědčeno je o tom 84 % mužů a 82 % žen.

Přes 70 % Čechů je zároveň spokojených s tím, čeho v životě dosáhli a líbí se jím to, kým jsou. V této otázce svou dosavadní životní dráhu o něco lépe hodnotily ženy (73 %) než muži (71 %). Psycholog Vašák si myslí, že pozitivní odpovědi respondentů se spíše odvíjí od skutečnosti, že lidé necítí, že by jejich život neměl smysl. Chodí do práce, mají rodinu, přátelé, žijí, cestují. A samozřejmě čím více je to spojeno s jejich hodnotami, tím smysluplnější pro ně život je.

Trochu nečekanou informací, kterou průzkum ukázal, je, že 65 % lidí ve svém životě nepociťuje stres, anebo jen velmi málo. A pokud se se stresem potýkají, tak 73 % z nich hledá způsoby, jak ho eliminovat. Toto tvrzení ovšem mírní Jiří Hrabě, ředitel obecně prospěšné společnosti Elpida, která se věnuje klientům převážně z řad seniorů. „V poslední době naše klienty, stejně jako celou společnost, ovlivňují vnější stresory, primárně válka na Ukrajině, covid a ekonomická situace způsobená růstem cen energií. To jsou i témata, s nimiž volají na naši linku pro seniory. Z tohoto pohledu mě překvapilo, že výsledky vyšly poměrně dobře,“ konstatuje Hrabě. Otázkou podle něho je, jestli odpověď dotazovaných znamená, že vůbec necítí stres nebo že nejsou často ve stresu ve smyslu silného zážitku.