Inseminace je úspěšná jen ze 7 %. O reprodukci bohužel víme stále málo, říká gynekolog

Jak dlouho se mají partneři snažit o dítě, než vyhledají odbornou pomoc?

Z lékařského hlediska by bylo ideální, kdyby si ještě před samotným snažením nechali základně vyšetřit plodnost. To znamená spermiogram u muže. Žena, pokud chodí pravidelně jednou za půl roku na gynekologii, má vlastně test plodnosti téměř celý hotový. Pokud je vše v pořádku, a to včetně věku, který je u ženy nejdůležitějším faktorem úspěšnosti, se může pár začít snažit přirozeně, a to v době okolo ovulace. Statistika říká, že v 80 % se do jednoho roku ženě otěhotnět podaří. Ačkoliv je to individuální, tak ženám do 33 let doporučuji zkoušet rok, ženám v rozmezí cca 33–36 let půl roku a ženám nad 37 let tři měsíce.

Co by mělo následovat, když se v daném rozmezí ženě otěhotnět nepovede?

Těch možností je víc. Z mého pohledu je nejpraktičtější navštívit IVF centrum, kde je vše pod jednou střechou a většinou nepotřebujete ani žádanku. V běžném životě ale mnoho žen zamíří nejprve na gynekologii, kde se domluví kupříkladu plánovaná koncepce neboli časovaný pohlavní styk, kdy lékař či lékařka udělá ultrazvuk a řekne, jaké dny mít pohlavní styk. To zpravidla trvá půl roku. Poté se pár stejně posílá do reprodukčního centra.

Jak to na reprodukční klinice probíhá?

Úplným základem je rozhovor a odběr anamnézy. Už během první konzultace se obvykle nastavuje předběžný plán, který se dále upravuje. Následuje klasické gynekologické bimanuální vyšetření, tedy vaginální, a vnitřní ultrazvuk, kde se lékařka či lékař zaměřuje na tvar a velikost dělohy a na vaječníky. Ze strany muže jde o spermiogram. To je základ. Poté se výsledky s klienty zkonzultují a pokud je k tomu nějaká indikace, následují další kroky, jako je imunologické či genetické vyšetření.

Mnohdy ovšem výsledky nic neodhalí. V tu chvíli se domluví například časovaná koncepce, inseminace a po několika neúspěšných inseminacích přichází na řadu cyklus umělého oplodnění, lidově IVF.

Jaký je rozdíl mezi inseminací a IVF?

Inseminace je základní metoda asistované reprodukce. Spočívá v tom, že před ovulací udělá doktor ultrazvuk a v den ovulace pozve pacientku k výkonu, kdy jí do děložní dutiny zavede tenkou hadičkou partnerovy spermie, které byly předtím zpracovány v laboratoři. Tím se spermiím ušetří cesta k vajíčku. IVF již zahrnuje větší přípravu, kdy si žena aplikuje injekce a tím stimuluje vajíčka. Ta se poté odeberou, v laboratoři se oplodní spermiemi, vyvinou se embrya, která se transferují do dělohy.

Jaké jsou nejčastější příčiny poruch plodnosti?

Existuje mezinárodní klasifikace nemocí, která ovšem aktuální trendy a příčiny úplně nekopíruje. Jedna z nejčastějších příčin souvisí s vyšším věkem ženy a kvalitou jejích vajíček, která s přibývajícími roky výrazně klesá. Průměrný věk českých žen, které přicházejí do IVF center na první konzultaci, je 37,5 let, což je pozdě. Statisticky je žena na vrcholu plodnosti mezi 22.–27. rokem. Po 33. roce klesá úspěšnost jak přirozeného, tak podpořeného početí. Ve 33 letech, maximálně 35, by tak žena měla mít minimálně rozjeté reprodukční plány.

Častou příčinou je také anulační sterilita, kdy ženy ovulují méně, než je fyziologická norma. Některé nemusí ovulovat vůbec. Další skupinu (až 30 %) tvoří ženy s endometriózou, jež má negativní vliv nejen na celkovou kvalitu života, ale právě na reprodukční schopnosti. Pak existují méně časté důvody, jako jsou vrozené vývojové vady nebo jiné anatomické poruchy. Patří sem i imunologické nebo hematologické, respektive genetické překážky. Zmínil bych ještě rizikové faktory jako nezdravý životní styl a hlavně obezita. Musím ale upozornit, že až v 50 % případů je problém na straně mužů.

Zastavme se u poruch způsobené obezitou, která je vaším oblíbeným tématem. Jak ji vyhodnocujete? Dle klasického BMI, nebo se bavíme „o pár kilech“ navíc?

Podle diagnostických kritérií je obezita při BMI (body mass index) nad 30. Vždy je ale potřeba přistupovat k problematice komplexně. Jsou ženy, které otěhotní s BMI 35 a takové, které mají BMI 25 a nedaří se jim. Každopádně máme kvůli léčbě stanovený limit váhy. Nikoliv však z důvodu, že bychom je nechtěli léčit, ale jsme limitovaní například nosností vyšetřovacích a operačních stolů, tak aby nedošlo k ohrožení jak pacienta, tak personálu z pohledu zranění a z toho vyplývajícího soudního sporu.

V těchto případech pak doporučujeme redukci váhy a pokud s tím klientka souhlasí, tak navrhujeme plán. To ovšem nutně neznamená zhubnout na optimální hodnotu BMI. Občas stačí jakékoliv snížení jednotky body mass indexu a dojde k výraznému zvýšení kvality reprodukce.

V konkrétně jakém směru má obezita vliv na plodnost?

Ve více směrech. Pokud jsou obézní žena i muž, tak už jen technika pohlavního styku je složitější. Rovněž studie provedená na milionech párů, kde jsou oba partneři obézní, prokázala, že šance na graviditu je nižší, než pokud je obézní jen jeden z dvojice.

Ze zdravotního hlediska mohou mít ženy kvůli nahromaděnému abdominálnímu tuku vaječníky v jiné pozici. S obezitou se pojí vysoký krevní tlak, cukrovka, potraty v raných fázích těhotenství nebo silnější poporodní krvácení. Častěji musí podstoupit císařský řez.

Když obézní ženy podstupují léčbu plodnosti, mají také daleko vyšší spotřebu léků, což pak stojí i více peněz na doplatcích.

Má v tomto směru obezita vliv i na muže?

Ano, u mužů bývají prokazatelně horší výsledky spermiogramu. Na druhou stranu je zajímavé, že studie ukazují, že genetika embryí obézních lidí bývá poměrně dobrá.

Jaké poruchy plodnosti dnes dokážete vyléčit?

Dobru zprávou je, že jsme schopni nabídnout řešení téměř každému páru. Horší je, že jsme limitováni současnými (ne)znalostmi medicíny, a proto maximální úspěšnost jednoho cyklu umělého oplodnění je 50–55 %, inseminace je úspěšná dokonce jen ze 7 %. O reprodukci toho bohužel zatím víme jen málo.

Takže představa, že přijdete do ordinace, my vás vyšetříme, zjistíme problém a vy dostanete lék, po němž zaručeně otěhotníte, je bohužel mylná.

Vezmu to ještě opačně. Co se určitě léčit nedá?

Legislativně věk nad 49 let, což je v Česku stanovený limit pro léčbu (ne)plodnosti. Pak jsou to předčasná ovariální selhání nebo selhání jako taková, kdy vajíčka ve vaječnících chybí. Dále těžké vrozené vývojové vady ať už reprodukčního aparátu, dutiny břišní, nebo třeba pánve. Ze strany mužů to mohou být těžce patologické spermiogramy až ve formě azoospermií, kdy tam žádné spermie nejsou. V některých případech lze sice přistoupit k terapii darovanými vajíčky nebo spermiemi, ale pokud je tam anatomická indispozice, tak nezbývá než nabídnout metodu náhradního mateřství, případně adopci.

Náhradní mateřství je ale takovou šedou zónou. Alespoň v Česku.

Přesně jak říkáte, náhradní mateřství sice není zákonem zakázáno, současná právní úprava však proces náhradního mateřství vůbec neupravuje. Není tedy legální, ani nelegální. Reprodukční centra však mají určitý plán, jak postupovat, aby se co nejvíce eliminovaly problémy, které v průběhu programu náhradního mateřství mohou nastat. Ten zahrnuje konzultace s advokáty páru a náhradní matky, vyšetření praktickým doktorem, konzultace psychologa nebo gynekologa. Cílem je, abychom náhradní matku, pacientku i dítě nevystavovali do budoucna zbytečným rizikům. Stále ovšem platí, že matka je ta žena, která dítě porodí a pokud se rozhodne nakonec si dítě nechat, může to být hodně složité.

Na závěr mě ještě zajímá, jak vypadá prevence v reprodukční medicíně a kdy ji začít řešit?

Prevence se může více méně zahájit v době, kdy žena začne chodit na pravidelné prohlídky ke svému gynekologovi. Zde by měl v čase zaznít dotaz na reprodukční plány. Už dvacetiletá žena může mít nějakou představu. A teď nemluvím o tom, že si bude rychle hledat partnera a rodit děti, spíš narážím na možnost preventivního zmrazení vajíček v mladém věku neboli social freezing. Ta jí umožní zachovat si poměrně kvalitní plodnost do poměrně vysokého věku. Faktem totiž zůstává, že neplodných párů přibývá hlavně z důvodu odkládání rodičovství, což může social freezing do určité míry vyřešit.