Respekt se nedá vynutit. Za mě mluví výsledky, říká ředitelka v Partners
Jako „holka s humanitními předpoklady“ o podnikání dříve nepřemýšlela. Natož ve financích. Svazovala ji vlastní nejistota a neznalost. Přesto se Joanna Bilanová stala jednou z mála ředitelek ve finanční skupině Partners. V rozhovoru přibližuje, jak k tomu došlo, jaké jsou pracovní příležitosti v Ostravě nebo proč je tento byznys vhodný pro ženy v každém věku.
Původně jste chtěla pracovat v médiích. Během studií jste ovšem absolvovala stáž v České televizi a nadšení vás přešlo. Co se vám nezdálo?
Já měla k médiím vždycky vztah. Už na gymplu mě bavilo psát, moje mamka navíc v České televizi působí, tak jsem si říkala, že to bude ten pravý směr. Když jsem ale studovala Komunikační studia v Praze a šla do televize na stáž, dost mě to zklamalo. Především přístup lidí a celkově prostředí, které nebylo příliš progresivní. Navíc jsem z Ostravy, kde máme celkově ostřejší náturu a já nejsem úplně typ, co jde přes mrtvoly. Ono to sice vypadá na obrazovce hezky, ale reálně je člověk pořád zaměstnaný, není tam možnost velkého posunu a v tu dobu rozhodně nešlo o motivační prostředí.
Poté jste nastoupila do Partners a v rámci struktury se vypracovala na ředitelku. Tady ostré lokty nepotřebujete?
Popravdě ne. Zdejší prostředí je mnohem čistší. Nepotřebuji být lepší než někdo jiný, abych mohla kariérně růst. Nemusím někoho eliminovat, abych dosáhla úspěchu. Vše se odvíjí od mých výsledků.
Jak jste se tedy dostala do „vyšších pater“?
S Partners jsem se nejprve seznámila jako klientka. Dostala jsem doporučení na finanční poradkyni a byla jsem moc spokojená. Později mě manažer Michal Krejčí pozval na pohovor a seminář o jejich finanční službě. Ačkoliv jsem šla, tenkrát jsem si ještě nevěřila ani na podnikání, ani na finance, a tak jsem nabídku na podnikání odmítla. Když ale Partners expandovali do Polska a Michal se na mě obrátil s tím, že potřebuje překladatelku a asistentku, kývla jsem. Naše rodina patří do polské menšiny v Česku, bydlíme v pohraničí, takže od mala mluvím plynule polsky a česky.
Joanna Bilanová
Po dokončení studií na Fakultě sociálních věd v Praze nastoupila do finančněporadenské společnosti, dnes skupiny, Partners. Začínala jako asistentka a překladatelka polštiny, po dvou letech se pod stejnou značkou rozhodla podnikat. Ve struktuře dosáhla pozice ředitelky, vede tým o 60 lidech.
Kdy jste si řekla, že podnikání přece jen zkusíte?
Po dvou letech. Musela jsem nejdřív získat sebevědomí, ale také důvěru ve firmu a k celé službě. Jít se ve 23 letech bavit s lidmi o jejich penězích chce zkušenosti i kuráž. Vždy jsem si představila svého tátu, jak by na mě reagoval. On byl takové moje kritérium – když to dokážu vykomunikovat s tátou, tak do toho můžu jít. V té době už jsem se také poznala s nejvyšším vedením skupiny a věděla jsem, že jsou normální a dělají, co říkají, což mě v mém rozhodnutí utvrdilo. Plus jsem díky své práci, která zahrnovala třeba i organizaci konferencí a vyhlašování nejlepších poradců, viděla, jaké možnosti mají lidé v relativně mladém věku.
Partners nabízí více karierních směrů. Vy jste zvolila manažerský, kdy tvoříte síť poradců. Proč?
Když jsem začínala, tak byla prakticky jen jedna varianta. Strukturální byznys. A já jsem za to zpětně ráda, protože je to nejlepší cesta, jak vyrůst. Naučíte se vše, co je potřeba a zároveň to předáváte dál. Můžete mít vlastní klienty, pokud chcete, a současně vést lidi, učit je a motivovat. Dodnes mám nejhezčí pocit z toho, když vidím své kolegyně a kolegy, jak dokážou samostatně fungovat a zopakovat to, co dělám já.
Co přesně je učíte?
Podnikat ve financích – aby uměli přemýšlet a chovat se jako podnikatel/ka. Je mi jedno, jestli pak zvolí strukturální cestu, otevřou si franšízu nebo vlastní poradenskou kancelář. Ten základ je stejný. Oslovit člověka, získat ho pro myšlenku podnikání, poté pro oblast financí, získat ho pro spolupráci se mnou a naší firmou. Naučit ho službě a hodnotám, a to nejcennější je naučit ho tohle všechno předávat dalším lidem.
Ve financích působilo vždycky hodně mužů. Mění se to v čase?
Ano, ženy nabývají sebevědomí i v mužských oborech. Navíc mají predispozice pro práci s dnešní generací, která sice touží po úspěchu a penězích, ale zároveň se chce cítit dobře v práci. A ženy obvykle umí vytvořit příjemnou atmosféru, obohatit výkonové prostředí, jsou schopny lépe odhadnout situaci a vcítit se.
V čem ještě tento byznys přeje ženám?
V Partners máme velkou výhodu v transparentním systému odměňování za výsledky. Každý má nastavený kariérový plán, který nezohledňuje, jestli jste žena, nebo muž, Afroameričan, nebo Evropan. Všichni mají stejné možnosti, což eliminuje mnoho problémů.
Přesto moc ředitelek ve skupině není. Respektují vás kolegové?
Popravdě, oni si můžou myslet, co chtějí. Respekt se nedá vynutit, ale za mě mluví výsledky. Do své struktury si každopádně vybírám lidi, s nimiž nám to funguje, jsou mi lidsky blízko.
Během podnikání se vám narodil syn. Odrazilo se to nějak na vašem profesním životě?
Otěhotněla jsem neplánovaně ve 25 letech, a to na pozici executive manažerky s firmou o cca 12 lidech. Zpětně to vnímám jako jednu z nejlepších věcí, která mě v byznyse potkala. Mateřství ze mě udělalo lepší manažerku a ředitelku. Musela jsem se naučit plánovat do detailu. Je také důležité nechat si pomoct. Já hned věděla, že zapřáhnu babičky, že si najdu člověka, který mi pomůže s hlídáním. Nikdo mi nikdy nediktoval, kdy mám být doma a naopak. Syn s námi jezdil na konference, „dvoudeňáky“, což v zaměstnání nebo korporátním světě není zcela běžné. V tom vidím další plus naší firmy. Podnikání jsem nikdy úplně nepřerušila. Vždy záleží, jak se k tomu člověk postaví. A musím dodat, že mi mnoho věcí, které v rámci komunikace využívám v týmu, pomáhá i při výchově.
Jste oceňovaná za vaši dovednost získávat do společnosti nové lidi. Jak to děláte?
Lidé slyší na možnosti, kterých je v Ostravě určitě méně než v Praze. Důležité role samozřejmě hrají peníze, prostředí a možnost růstu. V Ostravě často vyjdete školu a zamíříte pracovat na směny do továrny. Pokud vystudujete vysokou, třeba ekonomku, skončíte v nejlepším případě v bance. Mnoho lidí se proto odstěhuje, což je škoda, protože i my tu máme možnosti – finanční trh je super, klienti jsou fajn a věrní.
Čeho se na pohovorech uchazečky a uchazeči nejvíce obávají?
Obecně se ženy i muži bojí odmítnutí, bojují s předsudky – co si bude myslet rodina a okolí. Ženy se navíc potýkají s nízkým sebevědomím, nevěří, že by mohly být samostatné a úspěšné. Často jim chybí vzory. Také proto se mi s nimi daří navázat kontakt.
Vy jste začínala podnikat hodně brzy. Je vhodné to zkusit i v pozdějším věku?
Bezpochyby. Zralejší ženy mají profesně ledacos za sebou, bývají spolehlivé, vyrovnanější a flexibilnější. Na druhou stranu je nabyté zkušenosti mohou limitovat v tom, že si již vytvořily nějaké předsudky a strachy. Mohou být také zaběhnuté v určitém stereotypu a udělat změnu pro ně nemusí být snadné.
