Základní školy, odkud se neutíká na víceletá gymnázia. Proč je druhý stupeň na školách často tak špatný?

Někteří rodiče, jako máma dvou dětí Lucie z Prahy, by si dokonce přáli toto dilema vůbec neřešit. „Byla bych nejradši, kdyby žádná víceletá gymnázia neexistovala, a stát se tak musel soustředit na zlepšení druhých stupňů.“ S ní souhlasí i Miroslav Hřebecký z Informačního centra o vzdělávání EDUin: „Někteří samozřejmě věří, že na gymnáziu dítě dostane lepší vzdělání, další přitahuje vnímaná prestiž. Velká část rodičů by si ale přála tuto volbu vlastně vůbec nemít. Jen málokdo skutečně považuje za správné drtit desetileté dítě půl roku přípravkami a obětovat tomu rodinné víkendy. Bojí se ale toho, že základní školu opustí většina studijních typů, dynamika kolektivu se změní a odnese to jejich dítě. A proto nadávají, ale zároveň to martýrium podstupují.“

Rodiče by si ve zkratce přáli pro své děti na základních školách bezpečné prostředí, kde se nikdo neposmívá studijním typům a nenazývá je šprty. A k tomu by chtěli, aby si každý mohl tak trochu svou vzdělávací cestu vybírat sám formou volitelných předmětů a dělení na skupiny podle úrovně, jaké děti v daném předmětu (zejména matematice a cizích jazycích) dosahují. Podobné „nadstandardní“ prvky přitom jsou už dnes možné, zejména na větších školách, kde mají v ročníku víc paralelních tříd. A zdaleka nejde jen o školy soukromé.

Jednou ze škol, která svému žactvu nabízí pestrou škálu volitelných předmětů a seminářů už od šesté třídy, je například ZŠ Dr. Jana Malíka v Chrudimi. Rozlehlému areálu na okraji panelového sídliště už od roku 1991 vládne ředitel Zdeněk Brož, který se řídí mottem „bezpečné neohrožující prostředí a smysluplnost“. I proto se například na jeho škole od 1. do 8. třídy učí tělocvik tři hodiny týdně namísto běžných dvou. Žactvo školy se může zapisovat třeba na ekonomiku a základy práva, laboratorní cvičení z chemie, terénní seminář z biologie nebo konverzaci v cizích jazycích. O nějakých sto kilometrů dál stojí ZŠ Edvarda Beneše v Lysicích na Blanensku. Tady zase vsadili na skupiny dělené podle úrovně, a to zejména na angličtinu a matematiku. „Například v osmé a deváté třídě máme ročník rozdělený na čtyři skupiny podle výkonnosti. První dvě skupiny jsou vyloženě studijní typy, které se připravují na testy od Cermatu,“ vysvětluje zástupce ředitele Radek Kratochvil, který sám matematiku vyučuje. „Zejména čtvrtá skupina se potom soustředí na upevnění učiva a znalostí potřebných pro úspěšný život.“

Jak ředitelé těchto škol o vzdělávání přemýšlejí? Daří se jim dosahovat s dětmi dobrých výsledků? A jak je to s tím už několikrát zmiňovaným „bezpečným prostředím“? Dočtete se v článku Lucie Kocurové na webu Heroine.cz.