Mezinárodní den Romů: Z vyloučené lokality na Úřad vlády. Jak se zasypávají příkopy ve společnosti

S Lucií Fukovou se scházíme v centru Prahy. Dáma s vlasy dočervena a s výraznými zelenými šperky mi podává ruku s omluvou za zpoždění. Zdržela se na jednání na Ministerstvu pro místní rozvoj. Kráčíme směrem k orloji proti proudu turistů, je krátce po čtvrté hodině odpolední, letní horka dosahují vrcholu a historicky první vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny měla další hektický den.

Před odjezdem z Pardubic, kde žije, se chvíli věnovala dětem. „Snažím se kombinovat práci s rodinným životem a prázdniny byly náročné,“ vysvětluje mi cestou do staroměstské kavárny. Jednání, ze kterého spěchala, se původně mělo uskutečnit v Poslanecké sněmovně, ale nastala náhlá změna programu. Přesuny z místa na místo ostatně nejsou v životě Lucie Fukové ničím zvláštním. Ani ve své vládní kanceláři moc času netráví: „Jsem hodně v terénu. Buď jsem na jednání, nebo vyjíždím do různých měst. Hodně toho zařizuju také po telefonu anebo na online schůzkách,“ popisuje běžný den vládní zmocněnkyně.

Lucie Fuková na post nastoupila loni v prosinci jako vůbec první osoba. „Dlouhodobě mě iritovalo, že některé věci nefungují, jak mají, a byla příležitost do toho jít a pokusit se věci změnit,“ vysvětluje žena, která si obrázek o fungování českého státu udělala mimo jiné během svého zaměstnání pro samosprávu, státní správu i Radu Evropy. Lucie Fuková pracuje také ve Státním zdravotním ústavu, kde se zabývá zvýšením zdravotní gramotnosti u Romů a organizuje preventivní akce proti kyberšikaně a závislostem.

Vyrůstala v Pardubicích, bydleli s rodinou v oblasti, kterou stát nazval sociálně vyloučenou lokalitou. Chodila tam do školky i školy, a zatímco její maminka sotva dokončila základní školu, táta si v dospělosti udělal střední školu a pak pracoval jako provozní chemik.

Doma byla Lucie pro všechny ta, které se ve škole daří a ráda tam chodí. „Já jsem měla přirozeně dobré známky, rodiče mě nechávali v tom, co mi šlo. Podporovali mě. ‚Ona je taková,‘ říkávali,“ vzpomíná vládní zmocněnkyně. „Nechali mě chodit do školy a dělat si úkoly, když mě to baví. A že se uvidí, co z toho bude.“ Na základní škole, kam chodila, mnoho Romů nebylo. „Všichni moji romští kamarádi chodili do speciální školy. S Romy jsem vyrůstala, ale do školy jsem s nimi nechodila,“ popisuje realitu romských dětí, které čelí diskriminaci ve vzdělávání.

Diskriminaci kvůli svému původu zažila Lucie Fuková ve svém životě mnohokrát. „Snažíte se ve společnosti fungovat, žijete normálně, studujete, a dostanete takovou ránu. Jenom se chcete jít pobavit se svými spolužáky, a nemůžete. Je to opravdu špatná zkušenost a pro někoho může být demotivující,“ popisuje Fuková dopady diskriminace. 

Přes všechny útrapy zůstává Lucie Fuková optimist­kou. „Beru to jako součást svého života a neřeším to. Nějak jsem se s tím už vnitřně vypořádala. Samozřejmě mě to někdy zamrzí, ale jdu dál,“ popisuje svůj životní postoj. Pomáhá jí vědomí, že v české společnosti existuje mnoho pozitivního, jen to občas přes stín těch negativních věcí není tak vidět. Dlouhodobě se zasazuje o spravedlivé odškodnění protiprávně sterilizovaných romských žen. Je patronkou úspěšné sbírky Stojíme za Natálkou, která má pomoci oběti nenávistného útoku a její rodině a také poukázat na nedostatečnou podporu obětí závažných trestných činů. 

Usiluje i o to, aby ministerstvo školství zařadilo do osnov i dějiny Romů a Romek. „Je důležité, aby se historie Romů stala součástí české historie. Není to přínosné pouze pro romské děti, ale i pro majoritní společnost, aby se o Romech dozvěděla podstatné věci,“ říká. Považuje za důležité v dějepise mluvit o romském holokaustu nebo si v hodinách literatury přečíst třeba romskou pohádku. Lucie Fuková má ráda výzvy a zatím se zdá, že výzvy, kterou pro ni znamená funkce vládní zmocněnkyně, se zhostila se stejným odhodláním jako těch předchozích.

Partnerem projektu Moje Heroine je módní e-shop Answear.cz.