Na zkrácený úvazek se nabízejí méně kvalifikované práce za málo peněz, říká kariérová koučka
Rodiče malých dětí, kteří chtějí pracovat a zároveň mít čas na rodinu, to mají zatraceně těžké. V Česku před sebou mají hned několik bariér. „Aktuálně máme silný nedostatek školek i dětských skupin. Ruku v ruce s tím jde nízký počet částečných úvazků,“ vysvětluje Petra Drahoňovská, která pomáhá lidem si uvědomit, jakým směrem se vydat v pracovním životě.
Věnujete se kariérovému poradenství a koučování, co s klienty typicky řešíte?
Soukromí klienti se na mě obvykle obracejí ve chvíli, kdy přemýšlejí nad většími profesními změnami. Ať už se jedná o změnu zaměstnavatele, celého oboru nebo startu podnikání. Někdy také řeším specifické situace, kdy jeden z partnerů dostane příležitost pracovat v zahraničí a hledáme uplatnění i pro jeho protějšek. Přibližně 15 % klientů pak tvoří studenti, kteří si vybírají školu, případně zvažují, kam se vrhnout po studiu. Současně také dlouhodobě spolupracuji s neziskovými organizacemi, jako je M.arter nebo Czechitas, kde realizujeme různé programy zaměřené na rozvoj kariéry lidí.
V jakých situacích se lidé, kteří přemýšlejí o změně, nacházejí?
Ty důvody bývají trojího typu. První jsou strukturální, kdy jste do hledání nového pracovního místa dotlačeni vlivem okolních situací, aniž byste sami chtěli. Napadá mě třeba zavírání restaurací za covidu nebo dolů na Ostravsku. Dále jsou to rodinné záležitosti, kdy například manžel dostane kontrakt na tři roky do Německa a jeho manželka, učitelka češtiny, nechce sedět doma. Nebo jsou to typicky situace kolem péče o někoho blízkého: ať už se staráte o malé děti nebo stárnoucí rodiče. A do třetice se mohou objevit nějaké zdravotní důvody, které vás ve výkonu vaší profese limitují jak fyzicky, tak stále častěji i psychicky. Dojde k vyhoření, rozjedou se úzkosti a je potřeba udělat změnu. Na druhou stranu také pracuji s klienty, kteří v danou chvíli žádnou krizi kolem práce neřeší, ale protože jsou hodně strukturovaní, nad svou budoucností přemýšlejí s předstihem, umí si říct o podporu v pravou chvíli. Týká se to třeba žen, které už dopředu uvažují nad tím, jak budou ladit práci a péči o budoucí potomky. Přibývá i lidí kolem 50 let, kteří chtějí efektivně nastartovat třetí třetinu svého profesního života, aby se v této etapě cítili dobře a bylo to pro ně udržitelné do odchodu do důchodu.
Petra Drahoňovská
Jako kariérová koučka, lektorka a autorka online i offline nástrojů pomáhá lidem aktivně řídit jejich pracovní život, ať už se to týká změny zaměstnání či profesního růstu. Specializuje se na profesní rozvoj lidí a práci s osobní značkou. Podílí se na systémovém rozvoji kariérového poradenství v ČR. Působí pod hlavičkou Career Designer a vedle své business praxe také spolupracuje s neziskovým sektorem.
Oslovují vás také firmy. Co děláte pro ně?
Ve firmách realizuji různá školení, která obvykle souvisí s tématem osobního brandu, což se nejvíce objevuje v oblastech růstu uvnitř firemní struktury nebo v aktivitách firemních ambasadorů a HR marketingu. Je zároveň skvělé, že už se dnes koučové nevyužívají jen na dosažení vyššího výkonu manažerů, ale také třeba právě v oblasti rozvoje kariéry. A v poslední době firmy investují do outplacementu, což je podpora pro zaměstnance, jež jsou z firmy propouštěni z důvodu reorganizačních změn. S nimi pak řešíme hledání nové práce, aby to bylo co nejefektivnější a zároveň co nejméně bolestivé.
Před lety jste spojila síly s již zmíněnou neziskovkou M.arter, která podporuje mámy a táty na rodičovské. V čem vaše spolupráce spočívá?
Učím lidi pracovat s osobní značkou a vysvětluji jim, že je v tomto směru fajn držet si autenticitu a konzistentně propojovat online a offline identitu. To pak přirozeně překlopit i do profesního networkingu, třeba na profesní síť LinkedIn. Pokud to děláte dobře, můžete navázat prima spolupráci s lidmi, s nimiž si skvěle sednete, přestože jste se v životě neviděli. To byl i náš případ s Andreou, zakladatelkou M.arter. Já jí představila svou ideu, co bych mohla nabídnout lidem, kteří nemají tolik finančních prostředků na profesní rozvoj, a klaplo to. A protože v té době začal covid, což mělo brutální dopad na mnoho lidí a jejich pracovní pozice, rozhodly jsme se naším prvním společným projektem podpořit především ženy na rodičovské, potažmo samoživitelky. Proto jsme s Andreou připravily systematické programy formou online skupinového koučování pro malý počet účastnic v souladu s tématy M.arteru. Dlouhodobým projektem je například program Restart kariéry pro sólo rodiče. Ten se nám daří realizovat díky podpoře firmy Heineken, která s námi sdílí nadšení pro toto téma, a vybrané účastnice ho mají zdarma.
Hodně mluvíte o ženách. Muži se do těchto programů nehlásí?
Když se podívám na své soukromé klienty, tak zde pracuji ze dvou třetin se ženami. Třetina jsou pak muži. Ta témata jsou ale více typická, pokud je členíme podle životních situací spíš než genderu. Hladký návrat a zároveň téma rekvalifikací řeším velmi často s lidmi na konci nebo těsně po rodičovské. Pokud jde o lidi aktuálně pracující, často na vrcholu své kariéry, tak vnímám, že součástí diskuzí o profesním posunu, jsou i diskuze ohledně toho, že bývají unaveni nejen velkou pracovní zodpovědností, ale i tím, že často nemohou, nechtějí ukázat svoji slabost, pochybnosti.
V rámci M.arter jde nicméně skutečně v 99,8 % o ženy, což je naprosto v souladu s českými statistikami, kdy na rodičáku zůstávají převážně ženy.
S čím se rodiče malých dětí nejčastěji potýkají?
Velkým tématem je sladění rodinného života a práce, což je v České republice extrémně náročné, protože máme pro aktuální silné ročníky mladých rodičů velký nedostatek školek, dětských skupin a podobně. Ruku v ruce s tím jde nízký počet částečných úvazků, které tvoří cca 6 % ze všech nabídek. Většina rodičů, kteří k nám jdou, jsou ale aktivní a chtějí to nějakým způsobem zkombinovat. Ať už z finančních důvodů, protože jsou na vše sami, nebo mají volbu a nechtějí zůstat pracovně odtrženi několik let. Co si však budeme vykládat, na flexibilní, zkrácený úvazek se nabízejí velmi často administrativní a podobné práce vyžadující nižší kvalifikaci za spíše nižší peníze. Často tak se ženami probíráme jejich cíle, co si od práce slibují, jestli je nutná, zda jim nevadí dočasný profesní pokles a hledáme nějaký vědomý kompromis. Jindy řešíme možnosti přechodu na volnou nohu, protože některé profese v zaměstnaneckém poměru nefungují. Také proto máme koučovací skupinky malé, aby byl dostatečný prostor a čas vše komunikovat. Asi půlku času se bavíme o tom, v jaké se kdo nachází situaci, a ve zbytku času předávám informace o trhu práce,věnujeme se životopisům, pohovorům, profesním sociálním sítím, které účastnice posouvají kupředu, i know how.
Jste jednou z řečnic na konferenci Ženy zítřka, kterou pořádá M.arter společně s Heineken ČR. Čeho se bude týkat a jsou na ni zvané výhradně ženy?
Jak už název napovídá, tak událost primárně cílí na ženy, ale muži jsou víc než vítaní, pokud je nějaké z témat zaujme třeba i z pohledu partnera, který chce být pro svou ženu oporou. Mluvit budeme o rovných příležitostech, jak se postavit rozdílům ve mzdách mužů a žen, jaký má rodičovství vliv na profesní dráhu žen nebo jak se vrátit do pracovního procesu po rodičovské. O své zkušenosti se rovněž podělí samoživitelé a rozebereme i možnosti, jak firmy mohou pečovat o zaměstnance rodiče.
Jste i vy Ženou zítřka?
Pay gap, restart kariéry nebo realita rodičovské dovolené – tato a další témata otevře Konference Ženy zítřka, která se uskuteční 24. května v WPP Campusu. Konference spojuje téma samoživitelek a samoživitelů a kariéry. Na zajímavých workshopech a přednáškách vystoupí například psycholožka Eliška Remešová nebo podnikatelka Aneta Martinek. Akci pořádá nezisková organizace M.arter ve spolupráci se společností Heineken.
O čem budete mluvit v rámci vaší přednášky?
Já se budu věnovat tématu sebeprezentace a budování osobní značky. Chci se zaměřit na demytizaci představy, že to je aktivita vhodná pouze pro extroverty a pro lidi, kteří chtějí být za každou cenu vidět, nějak se vychvalovat a vychloubat. Naopak bych ráda ukázala, že jde o seberozvojový nástroj, jenž vás přiměje si říct, kam směřujete, co si chcete do budoucnosti nést, jaké jsou vaše hodnoty, dovednosti, což vám ve výsledku pomůže dělat správná rozhodnutí. A třeba vás to také upozorní, abyste včas odešli z prostředí, které už vám nesvědčí, a předešli tak syndromu vyhoření.
Kdybyste měla vypíchnout základní pilíře dobré sebeprezentace, co by to bylo?
Asi bych to shrnula do tří bodů. Při prezentaci sebe sama je důležitá autenticita, kdy je sice fajn někde se inspirovat, ale finálně je nutné vyzobat si z toho to, co je příznačné pro vás, aby to korespondovalo s vaší povahou či nastavením. Aby vám to lidé jednoduše uvěřili.
Dále je to jednoznačnost či srozumitelnost, kdy se musíte naučit mluvit řečí ostatních lidí, zjednodušovat, vypíchnout podstatu věci, protože ne vždy komunikujete s lidmi ze stejné odborné skupiny.
A chybět nesmí konzistentnost. Ovšem nikoliv ve smyslu, že děláte a prezentujete stále to samé, ale spíš balanc mezi tím, jak se prezentujete offline a jak online. Optimální je také dávat o sobě pravidelně vědět třeba právě na LinkedInu. Ale opravdu svým tepem, stylem a obsahem, aby to dávalo smysl hlavně vám samotným. Pokud pracujete několik let na stejném místě, stačí přispívat méně, klidně jednou za kvartál, ale je třeba držet tu pravidelnost. Vždycky to vypadá lépe, než když prostředí zahltíte nárazově ve chvíli, kdy práci aktuálně hledáte. To samé platí v offlinu. Pokud se dlouhodobě prezentujete nějakým způsobem, není vhodné přijít na pohovor nebo schůzku jako jiný člověk.
