Po queer Romech někdy rodiny vyhazují i nádobí, po coming outu je vyčlení z komunity, říká aktivista Tišer

Jak proběhl tvůj coming out?

Odhodlal jsem se k němu pozdě, až ve dvaadvaceti. Do té doby jsem neměl tu potřeba – studoval jsem, žil jsem mimo rodné město. Pak jsem se musel vyoutovat kvůli bývalému příteli. Abych ho mohl přivést na Vánoce domů.

Jaké byly doma reakce?

Nebylo to větší téma.

Je to u Romů taková pohoda vždycky?

Ne. Určitě ne. Už se to ale mění a kopíruje to postupně majoritní společnost. Někde to je normální jako u nás doma, jinde se objeví problémy. Ty nemusí být velké, může jít jen o to, že rodina potřebuje čas se s tím srovnat, aby pak dokázala být empatická. Někde je to však velký problém. U tradičnějších rodin může totiž skončit v prástu. To je vyloučení nejen z nukleární rodiny, ale z celé komunity.

Ty sis tím sám prošel prostřednictvím bývalého partnera. Váš příběh se stal později předlohou filmu Rozálie Kohoutové Roma boys. Co se tehdy stalo?

On byl zbrklý a rozhodl se to zavolat rodině. Otec ho po telefonu ujišťoval, že se nic neděje, že je všechno v pořádku, přestože zaslechl matku, jak říká „hnus”. Když tam pak přijel, napadli ho a on skončil v nemocnici. Podepsal revers a utekl. Od té doby se tam nevrátil a měl s nimi téměř nulový kontakt.

Proč to v případě jeho rodiny – na rozdíl od té tvé – dopadlo takhle?

Hrála tam roli tradiční kultura. V Česku totiž máme šest skupin Romů. Dvě z nich mají tradici exkomunikace dodnes, a to jsou Sinti a olašští Romové. Sinti jsou Romové z německy mluvících zemí, olašští Romově byli v minulosti zotročeni v Rumunsku a po nabytí svobody se vydali dál do Evropy. Na rozdíl od českých a slovenských Romů tu tak dlouho nejsou, může být pro ně proto pomalejší přizpůsobit se trendům moderní doby. Ne všichni olašští Romové jsou však takhle tradiční, je to individuální. U našich Romů, kteří pocházejí ze Slovenska, tě sice mohou také exkomunikovat, avšak jen z nukleární rodiny. Prásto, tedy vyloučení z celé komunity, jako u Romů olašských, u nás neexistuje. Pokud se totiž člověk dostane do prástu a spojí se s ním například jeho teta, může v něm skončit taky. Proto tě nekontaktují ani ostatní lidé z tvého okolí. U slovenských Romů se však objevují formy sociální kontroly.

Jak si takovou kontrolu představit?

Například se po tom člověku vyhazuje nádobí. Romové si totiž dodnes drží koncept rituální čistoty, kdy jsou někteří lidé vnímaní jako nečistí. Pro některé rodiny jsou rituálně nečistí také LGBT lidé. Když pak například jako gay jdeš k někomu na návštěvu, sice tě pohostí, po tvém odchodu ale nádobí, ze kterého jsi jedl, vyhodí. Pokud v té rodině žiješ, je ti přiděleno nádobí, ze kterého můžeš jíst. Mezi další formy sociální kontroly patří rituální přísahy. Když tě někdo nařkne, že jsi gay, můžeš odpřísáhnout, že to není pravda. A to buď před svatým obrazem nebo u hrobu předků, někdy u toho musíš být navíc nahý. Ono to může pro lidi, kteří nevěří na duchy předků, znít jako nesmysl. Pokud v tom ale vyrůstáš, máš strach z toho, co by v případě křivé přísahy mohlo nastat.

Proč je u některých Romů homosexualita takový problém?

V dnešní době na TikToku a jiných sociálních sítí působí množství mladých Romů, kteří jako členové LGBT komunity vystupují, případně jako muži dělají scénky v převlečení za ženy. Z diskusí je zřejmé, že si mnoho Romů myslí, že se mladá generace zbláznila. Přijde jim, že každý druhý Rom je gay. Hodně záleží na tom, kde žijeme. V Čechách si takovou sebeprezentaci mladí lidé mnohem víc dovolí, protože Česko je obecně mnohem otevřenější, než jiné země v regionu. Na Slovensku, v Polsku nebo Maďarsku to tak není. Přesto nám ale i v rámci Česka do naší poradny píší lidé, kteří mají z případného postihu strach. Protože vědí, co by je mohlo čekat. Hodně nám ale píší lidé ze starší generace, kteří mají děti. Celý život věděli, že je přitahuje stejné pohlaví, až ale v pozdním věku chtějí žít podle svého. Mají o to větší obavy, protože do toho nevstupuje jen jejich rodina, ale také rodina partnerů. A k tomu jsou v tom děti.

V čem je homosexualita v rozporu s romskou kulturou a tradicemi?

Jsem přesvědčený, že to je konceptem rituální čistoty. I například člověk, který pracoval s mrtvolami, byl pro ostatní nečistý. Proto také Romové takové práce dobrovolně nedělají. To je dáno i spiritualitou, kdy Romové dodnes věří na mule – tedy duchy zemřelých. Tím dalším rozměrem je, že Romové byli vždy v Evropě cizím elementem. Cokoliv navíc, co nebylo vnímané jako přijatelné, se muselo potlačit, abychom vypadali aspoň trochu normálně. Romové navíc často žijí v sociálním vyloučení, kde vytvářejí komunity. A lidem na názoru jejich okolí záleží. Pokud ta komunita LGBT lidmi opovrhuje, dělá si z ní legraci, je to pro rodinu toho LGBT Roma o to těžší. Je to ladž – ostuda. Ne každý je natolik silný, aby dokázal své děti hájit.

Proč je být gay nečisté?

Podle mě to je o sexu. Sice se podobné věci provádějí i v heterosexuálních vztazích, ale tam se to moc neřeší. Mají zvrácené představy o tom, jak sex gayů a leseb probíhá.

Před několika lety jsi založil organizaci Ara Art. Co tě k tomu vedlo?

Právě tohle. Založili jsme ji jako umělci, kteří chtěli dělat kulturu, to jsme mohli ale i pod některou z dalších organizací. Když jsem se ve dvaadvaceti jako známý romský aktivista vyoutoval, bylo to téma. Jiní LGBT Romové mi začali psát a chtěli pomoct. V množství příběhů, které se ke mně dostávaly, jsem viděl vícečetnou diskriminaci. Nejsou diskriminovaní jen jako Romové nebo LGBT lidé v majoritním světe, jsou diskriminovaní také v tom romském i v rámci většinové LGBT komunity. Příběhy se mi začaly hromadit, tak mi nezbylo nic jiného, než to oficializovat a založit spolek.

Čemu se věnuje?

Založili jsme tradici oslav Mezinárodního dne Romů. Ne že by nikdo do té doby nic nedělal, nebylo to ale systematické, pravidelné a na úrovni. A tak tento rok organizujeme už jedenáctý ročník a letos je partnerem Národní divadlo. Právě spolupráce je něco, na čem stavíme od samého počátku. Propojujeme romské, neromské, LGBT i heterosexuální umělce a podporujeme jejich spolupráci. V LGBT tematice jsme se pak zaměřili na několik rovin. První z nich je advokacie. Snažíme se mluvit o tom, že tu vůbec nějaká LGBT romská komunita existuje. Když jsme začínali, nikdo neznal specifika té skupiny, neexistovaly kolonky. Proto jsme si dali za cíl, že ji musíme dostat do vládní romské nebo LGBT strategie. A to se povedlo. Začali jsme pak sjednocovat komunitu jak na národní, tak na světové úrovni. K našemu překvapení jsme pak zjistili, že jsme jediná mezinárodní romská LGBT síť. Stali jsme se hybateli změny v celosvětovém měřítku, ačkoliv jsme to nikdy neměli v plánu. Začali jsme také pracovat s mladými. Zjišťovali jsme jejich potřeby a na základě toho vznikly různé aktivity. Dodnes existuje poradna Řekni.to, která je plně anonymní, nonstop a pokrývá jak Česko, tak Slovensko.

Když tam tedy člověk napíše ve dvě ráno, někdo mu odpoví?

V podstatě ano. Celý náš tým má nainstalovanou aplikaci, která nás na nový příspěvek upozorní. Snažíme se být dostupní i nad ránem, protože řada lidí, pokud chce utéct, píše až po půlnoci. Když domácnost spí. Musíme proto fungovat i v noci. A protože lidí, kteří potřebovali utéct, přibývalo, nabízíme také krizové bydlení. Tam tyto lidi máme možnost ubytovat a postarat se o ně.

Co s vámi lidé skrz poradnu nejčastěji řeší?

Úplně nejčastěji si potřebují s někým promluvit, chtějí sdílet své radosti i strasti. Někdo nám napíše, že se zamiloval a chce si o tom jen s někým popovídat, protože doma nemá s kým. Častá je samozřejmě potřeba probrat přípravy na coming out, jsou to ale i situace související s útěkem nebo exkomunikací.

Je míra přijetí jednotlivých LGBT kategorií u Romů různá? Tedy když jsi například lesba, přijme to rodina lépe, než když jsi gay?

Úplně ne. Je to samozřejmě individuální. Známe ale například trans muže, který je dnes v romské rodině jako muž váženější, než když byl ženou. Stalo se něco, co bychom vlastně nečekali. I když to vlastně dává smysl, protože u Romů mají muži vyšší status. Je to patriarchální společnost.

Mezinárodní den Romů připadá na 8. dubna. Jaké letos chystáte oslavy?

Budou probíhat už od 2. dubna. Čekají nás například kulaté stoly, koncerty v Lucerna Music Baru nebo Jazz Docku, máme připraveno několik výstav nebo proběhne ve spolupráci s TedX úplně nový formát pod názvem Romex. Na něm se představí inspirativní romské osobnosti od lékáře přes miss až po političku. Oslavy pak vyvrcholí 8. dubna večer gala večerem na Nové scéně Národního divadla.