Abych mohla dávat, musím mít z čeho. Pečovatelé nejsou andělé, kteří nic nepotřebují, stát je přehlíží, říká Bagarová

Simona Bagarová se svou organizací MILA se dlouhodobě věnuje osvětě a práci ve prospěch zlepšování podmínek pro lidi v pečovatelství. V rozhovoru na webu Heroine.cz uvádí, že péče je u nás dosud podceňovaná. Pečující jsou mnohdy označováni za nesobecké „anděly“, samotná péče bývá líčena jako činnost výhradně zatěžující, pochmurná. Podobné stereotypy přispívají k nezájmu o to, za jakých podmínek se u nás pečuje:

„Myslím, že český systém téma péče obecně dost přehlíží. Rozhodně nezískává tolik pozornosti, kolik by si zasloužilo. Dopracovat se k nějakým legislativním změnám je běh na neuvěřitelně dlouhou trať. Podle mého jsme zatím ve fázi, kdy si současný systém ani neuvědomuje, že – speciálně u péče o seniory – neexistuje komplexní strategie, jak řešit skutečnost, že k roku 2050 bude dle prognóz o milion seniorů víc. Pořád se tváříme, že se to nestane, jako by se nás to netýkalo. První by tedy podle mého mělo být uvědomění si, jak velký problém před námi je."

Kromě systémové roviny a nevhodných platových a jiných podmínek se v rozhovoru věnuje obecněji well-beingu lidí, kteří pečují o druhé. Bez sebepéče totiž nelze dost dobře pomáhat ani druhým. Co tedy pečující osoby potřebují?

„Potřebovaly by dobré podmínky pro svou práci nebo pro svou péči doma. Takové, ve kterých mohou nejen dávat, ale i něco dostávat a sytit tak své zdroje, ze kterých pak čerpají sílu. Saša, která je hrdinkou mojí knihy Hořím a pracuje v hospici, říká, že se řídí heslem své bývalé nadřízené, že bolavý člověk nemůže pečovat o bolavého. Abych mohla dávat, musím mít z čeho." Podrobný rozhovor se Simonou Bagarovou najdete na webu Heroine.cz.