Pečovatelé nejsou andělé, ale profesionálové. Stát problém stáří pořádně neřeší, neumí to, říká Simona Bagarová

Setkáváte se s tím, že je péče vnímaná jako „poslání“ ve smyslu něčeho, za co netřeba dostat zaplaceno, v souvislosti s čím není nutné řešit pracovní podmínky?

Občas ano. Často se říká, že pečovatelé jsou takoví „andělé“, což je obraz, který se snažíme narušovat. Nejsou to andělé, ale profesionálové, kteří si zaslouží dostat zaplaceno jako kdokoli jiný. Je to služba, která vyžaduje nějaké vlastnosti, kvalifikaci, stejně jako každá jiná profese.

Ptám se i proto, že někdy se podobná rétorika objevuje mezi zákonodárci. Vidíte ostatně nějaké zásadní nedostatky na úrovni legislativy – jejichž nápravu by mohly brzdit podobné postoje?

Myslím, že český systém téma péče obecně dost přehlíží. Rozhodně nezískává tolik pozornosti, kolik by si zasloužilo. Dopracovat se k nějakým legislativním změnám je běh na neuvěřitelně dlouhou trať. Podle mého jsme zatím ve fázi, kdy si současný systém ani neuvědomuje, že – speciálně u péče o seniory – neexistuje komplexní strategie, jak řešit skutečnost, že k roku 2050 bude dle prognóz o milion seniorů víc. Pořád se tváříme, že se to nestane, jako by se nás to netýkalo. První by tedy podle mého mělo být uvědomění si, jak velký problém před námi je.

Musíme překonat zažité představy

Jaké první kroky směrem k lepšímu uchopení tohoto tématu byste si dokázala představit?

Před dvěma lety jsme s organizací MILA dělali sérii kulatých stolů s názvem Jak zlepšit podmínky pro výkon pečovatelské profese, které facilitovala nynější vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková. Uskutečnilo se osm setkání, kdy jsme se pokaždé potkali s deseti lidmi z řad studentů, seniorů, profesionálními pečovateli, domácími pečujícími, zkrátka sbírali jsme úhly pohledu mnoha skupin, kterých se téma péče nějak dotýká. Vygenerovali jsme z toho šest kroků, jak podmínky pro výkon pečovatelské profese zlepšit, jejichž naplňování se postupně věnujeme.