Je důležité řešit i to, jak se chováme v rámci vědecké profese k sobě navzájem, říká socioložka Marcela Linková
Marcela Linková vede v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR pracoviště jménem Národní kontaktní centrum – gender a věda. Už dvaadvacet let. Povídali jsme si o tom, co její tým dělá a jakým způsobem může pomoct akademickým pracovištím k penězům z Evropy. A také o tom, jak se za dvě dekády proměnilo postavení žen ve vědě. Nakonec jsme ale skončili u toho, že náš systém organizování vědy a řízení vědeckých institucí je nezdravý nejen pro ženy.
Co se za těch 22 let nejvíc změnilo?
Zásadně se změnilo přijímání naší agendy. I když to není z nuly na sto, už se nesetkávám tak často s tím typem reakcí, jako když jsme v roce 2001 začínali. Je tu rostoucí skupina lidí, kteří téma genderové rovnosti ve vědě vnímají jako důležité a mají pocit, že je potřeba změnit podmínky tak, aby se skutečně všichni mohli profesně rozvíjet bez zbytečných překážek a házení klacků pod nohy.
Mám někde schované dopisy, které jsme dostávali, když jsme poprvé poslali ven informaci, že vzniká národní kontaktní centrum. Výživné dopisy, jaká je to blbost a že věda jenom dobrá, nebo špatná, že nezáleží, jestli ji dělá muž, nebo žena. I dneska když kolegyně školí, se vždycky najdou nějací kverulanti, ale je docela dobré vidět, že člověk už tam na ně není sám.
Marcela Linková se zúčastnila i letošní konference Heroine Neviditelné ženy. Podívejte se na reportáž:
Když jste Národní kontaktní centrum – co to znamená?
Národní kontaktní body, national contact
points, jsou pracoviště, která mají zprostředkovávat výzkumným
institucím v dané zemi informace, jak se zapojovat do rámcových programů
Evropské komise. Kontaktní bod specificky pro genderovou rovnost je věc
spíš ojedinělá. Má ho kromě nás třeba Německo, ale velká část zemí ne.
