Kam mizejí české vědkyně. Vědu dělám po nocích, říká zooložka Kateřina Sam o slaďování práce s rodinou
Zkoumá vztahy hmyzu, ptáků a prostředí. Získává prestižní granty, vede týmy, tento týden také získala cenu L'Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě. Je příkladem vědkyně, která má podporujícího manžela: opustil vědeckou kariéru, aby živil rodinu. I tak se zooložka Kateřina Sam dostane k té skutečné vědecké práci často v noci a s velkými ústupky v oblasti zdraví a spánku. A nemyslí si, že když to zvládla ona, měly by to takhle zvládnout i další vědkyně.
Na Papui-Nové Guineji vám prý neříkají jménem, ale jste „Matka Renagiho“. Je to tak?
Ano. Ve chvíli, kdy se žena stane matkou, už není oslovována jménem, ale referuje se o ní jako o matce toho dítěte. Je to tak trochu… redukce mé osobnosti.
Co mateřství znamená pro vás a jak jste ho plánovala vzhledem ke své vědecké kariéře?
Já jsem ho neplánovala vůbec, byla to nečekaná věc. Zjistila jsem, že jsem těhotná, když jsem se vrátila z terénu ke konci doktorátu.
Nepomyslela jste si, že je s vědou konec?
To vůbec. Už jsem končila doktorát, bylo to těsně před třicítkou. S manželem jsme tehdy plánovali svatbu, tak jsme to jen uspíšili. Říkala jsem si, že to prostě nějak půjde. Nenapadlo mě, že by to mohlo ohrozit moji práci. Manžel dělal doktorát v Austrálii, takže jsme byli finančně zabezpečení. Prostě jsem šla na mateřskou s tím, že uvidím, co se stane.
Foto: Jana Plavec
Mgr. KATEŘINA SAM, Ph.D.
Ekoložka Kateřina Sam vede Oddělení ekologie a Laboratoř multitrofických interakcí na Entomologickém ústavu Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Přednáší také na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.
„Projekt, který teď máme rozdělaný, se zabývá ptačími společenstvy a důležitostí jejich funkce v lese. Budeme zkoumat, kteří ptáci s jakými znaky přežívají v lesích, jež jsou poškozené, a kteří ptáci naopak z těch lesů vymizejí nejrychleji. V Kamerunu a příští rok i na Papui.“
Rodina finančně zabezpečená z doktorátu – to v českých akademických kruzích moc neslýcháme.
Australský doktorát nám dovolil pronajmout si domek. K tomu jsem měla český rodičák, dalo se to zvládnout.
Kdy jste plánovala vrátit se k vědecké práci?
Začátkem října jsem zjistila, že jsem těhotná, a koncem listopadu jsem zjistila, že jsem dostala postdoktorský grant. A protože jsem byla velmi naivní ohledně toho, co dítě vyžaduje, grant jsem přijala, jen jsem o něco odložila začátek. Ten grant se řešil na Papui-Nové Guineji, kde jsem měla zázemí, zkušené asistenty, mohla jsem také využívat kancelář v Austrálii. Takže jsem v Austrálii školila studenty a většinu terénní práce dělali asistenti na Papui. Jen jsem je tam několikrát zaletěla kontrolovat.
Měla jste syna v práci, nebo jste zapojila muže?
Manžel se plně zabýval svým doktorátem, já jsem dítě měla pořád s sebou. Naučila jsem se mít ho na ruce a fungovat s ním. Nosila jsem ho na všechny meetingy. Vyšli mi ale vstříc. Dostala jsem samostatnou kancelář, kde jsem měla spoustu prostoru, mohla jsem si parkovat pod oknem kočárek a měla jsem volnost v tom, jak si naplánuju den. Ale musím říct, že dost málo spím, většina mé aktivity se přesunula do hluboké noci.
