Rohlík vyráží na západ

Rohlík se spojuje s Nespressem

Kategorie kávy je v online supermarketu Rohlik.cz jedna z nejrychleji rostoucích – a není divu, že zvýšená poptávka se pojí s dobou koronakrize, kdy trávíme tolik času doma. Nově Rohlík zahajuje partnerskou prodej kávy Nespresso. Výhodou je nejen velmi rychlé doručení (do 120 minut od objednávky), ale i zpětný odběr použitých kapslí pro recyklaci. Zákazník si k nákupu může přihodit speciální uzavíratelný recyklační pytel. A když ho naplní, jednoduše ho při dalším nákupu odevzdá kurýrovi. Nespresso si použité kapsle ve skladech pravidelně vyzvedává a poté recykluje. Na Rohlik.cz je aktuálně dostupných 10 oblíbených druhů kávy.

„Učím se boxovat.“ To by byl úderný titulek…
Mám doma starou verzi konzole Nintendo Wii, které se ovládá pohybem. Teď jsem si ho po čase zase pustila a našla tam i box. Takže s ním začnu. Alespoň nebudu mít výmluvu, že nemám čas chodit na tréninky.

Jak vás Tomáš Čupr, šéf Rohlíku, přesvědčil, že se máte z odpočinku a po dvaceti letech strávených řízením financí v nadnárodních korporacích stát finanční ředitelkou v jeho firmě?
Původně jsem s ním šla jenom na kafe. Chtěla jsem ho poznat. Retailu jsem se nikdy nevěnovala, takže se mi zdálo, že na tu práci nejsem ta pravá. Jenže jsme si hned padli do oka. Měla jsem pocit, jako bychom se znali léta a i byznysové věci jsme oba chápali úpl­ně stejně.

Po skončení své mise v pojišťovně Allianz jste byla skoro rok bez zaměstnavatele. Stýskalo se vám po práci?
Uvažovala jsem o tom, že bych možná ani dál pracovat nechtěla. Začala jsem chodit na kurzy malování, chtěla jsem se malbě věnovat naplno. Pár obrazů se mi dokonce podařilo prodat, plánovala jsem malou výstavu, naplňovalo mě to. Finance jsou přísně strukturovaný obor, kreativitu v sobě musíte potlačovat. Když někdo o finančníkovi řekne, že je kreativní, tak…

…skončí za mřížemi.
Přesně. A já cítila, že mám po letech obrovský deficit. Že potřebuju tvořit. Největší výzva pro mě byl akvarel, protože u něj nemáte možnost plně řídit, co z toho vyjde. Technika sama vás nutí vzdát se kontroly. Uvědomila jsem si, že je to moje soukromá arte­terapie. Nejdřív jsem začala malovat konkrétní věci a postupně jsem se přesouvala do abstrakce. Dokonce jsem si našla i speciální plastický papír, po kterém barvu jenom rozléváte a můžete vlastně řídit jen směr a částečně tóny, výsledný obraz je víc než z poloviny dílem náhody. Jenže když jsem se takhle uklidňovala desátý měsíc, došlo mi, že jsem klidná až příliš, a tak jsem vyrazila na pohovor s Tomášem Čuprem.

Rohlík je hodně dynamická firma. Není řízení financí v takovém podniku podobné jako rozlévání barev po papíře? Něco někam nalijete a doufáte, že to bude na konci fungovat?
Když jsem začínala, Rohlík působil jenom v Česku a začínal se rozšiřovat do Maďarska. To bylo vše. Teď už máme založené společnosti v Rakousku a v Německu a připravujeme se na expanzi. Takže vlastně máte pravdu. Jsme v období, kdy i ve firmě opravdu hodně kreslíme a malujeme různé scénáře.

Jak se vám daří kočírovat spousty nápadů, které z Tomáše padají, a hlavně zajistit, aby na ně byly peníze?
Zatímco někde se plánuje po kvartálech, jinde po měsících, u nás jedeme po dnech. Mám plán na následujících devadesát dní a mám spočítáno, kolik bychom měli mít na konci každého dne hotovosti. Když budujete současně jeden sklad v Praze, jeden v Brně a jeden ve Vídni a k tomu samozřejmě firma normálně funguje, nejde to jinak. Každý den si pak sleduju, jak plníme plán, a vím, že když pojedeme na devadesát procent, můžeme si dovolit tohle, ale něco jiného už ne. V praxi to pak vypadá tak, že chodím po celém baráku a říkám lidem: „Tady to zpomalíme, tady to zrychlíme, tady mi pomůžete s tímhle…“ A ono to funguje. Tomáš je, když dojde na peníze, velmi racio­nální. A myslím, že oceňuje, že mu říkám včas, kdy a kolik budeme potřebovat, aby se investice nezpomalily.

V naší mediální firmě sleduju tahle čísla jednou za měsíc. Hlídat si je na denní bázi by vyžadovalo totální nasazení. Jak se vám spí?
Hůř by se mi spalo ve chvíli, kdy bych ta čísla viděla jako vy až na konci měsíce.

Jak vám plány vycházejí v době koronakrize?
Máme víc scénářů, jak se věci mohou vyvinout. A možná to není cool, když jsme start-up, ale máme taky krizový plán. Díky němu se Rohlík dokázal během první vlny transformovat, uspokojit obrovský nárůst poptávky a zajistit, aby většina lidí opravdu dostala většinu toho, co si objednali, v rozumné době.

Bylo to pro vás obchodně dobré období?
Během první vlny byl nárůst obchodů opravdu velký. Taky bylo vidět, jak krize donutila řadu lidí změnit své klasické návyky a začít víc nakupovat online. Mnohem důležitější ale je, aby si naši noví zákazníci službu oblíbili a využívali ji pravidelně. Je to stejné jako s držením diety, nové stravovací návyky si vytvoříte až po měsíci. Pak už máte rozumnou šanci, že vydržíte dál…

Rohlík si zakládá na výborném zákaznickém servisu, ten ale něco stojí. Zároveň musíte generovat zisky na další investice. Jak tyhle protichůdné tlaky vyvážit?
To, co zákazník nevidí, je velký tlak profitability každé objednávky. Kohokoliv se u nás zeptáte, ví, kolik korun na jednu objednávku stojí firmu jeden pracovník na skladě, kolik řidič… Pro každou pozici máme přesně spočítáno, jak efektivní musí být, aby vše vycházelo. Taky se snažíme mít co nejvíc nákladů variabilních. I díky tomu jsme byli poslední dva roky ziskoví a chceme být i dál. Investicím navzdory. Samozřejmě se nám musejí povést starty v Rakousku a Německu… Maďarsko zatím ukazuje, že jsme si vše spočítali správně.

Podle čeho jste vybrali země, kam expandujete? V čem jste lepší než tamní konkurence?
Jednoznačně chceme být rychlejší. A podobně jako v Česku taky chceme nabízet širší, kvalitnější sortiment.

Kdy je finanční ředitelka spokojená?
Jsem spokojená, když nejsem překvapená. Nemám zkrátka překvapení ráda. Proto pořád všem opakuju, aby mi říkali, jaké mají projekty. Musím mít přehled. Spokojená naopak nejsem, když vyděláme příliš málo, ale i víc, než plánuju, protože to znamená, že jsem někde prošvihla příležitost k dalším investicím.

Asi si moc neužijete, když vás manžel překvapí domácí narozeninovou party, že?
Ví, že to nemá dělat. Když jedeme na dovolenou, mám připravený excel a v něm itinerář po dnech a hodinách s přesně spočítanými časy na přesuny, zamluveným ubytováním a vybranými místy a restauracemi, které navštívíme. Nemusím nic googlovat, nemusím improvizovat, nic mi neunikne. Překvapit se pak nechám třeba menu v michelinské restauraci. Místo mám ale samozřejmě zamluvené předem.

Stíháte ještě malovat?
Od května jsem stihla tři obrazy. Dva z nich jsou abstraktní malby na téma já a Rohlík.