Víc hlasů, míň populistů. Rozhovor s Karlem Janečkem

Karel Janeček. Matematik a sociální reformátor, který vydělal miliardy prostřednictvím algoritmického obchodování a investicemi do startupů a kryptoměn, zakladatel Nadačního fondu proti korupci, muž, který je aktuálně na 8. příčce v žebříčku českých dobrodějů, jež věnovali nejvíc peněz na podporu těch nejpotřebnějších, a čím dál víc taky celebrita plnící stránky bulvárních deníků. Ani kvůli jednomu z toho jsme se ale tentokrát nepotkali. Janečka kromě výše uvedeného zajímají i volební systémy. Před lety vymyslel a od té doby se snaží prosadit svou variantu optimálního volebního systému s názvem D21.

„Janečkova metoda“ dokáže pomocí systému více hlasů zvýhodňovat kandidáty, kteří jsou konsensuální – boří zdi mezi znepřátelenými stranami a hledají společná témata. Že by to nemuselo být od věci, ukazuje nejen naše poslední volba prezidenta, ale třeba i útok na Kapitol po prohře Donalda Trumpa. Začátek našeho povídání ale konsensuální rozhodně nebyl.

Jak vnímáte naše politické elity?

Miloše Zemana sleduji od devadesátých let. Tehdy to byl inteligentní a energický politik. Dnes je z něj troska zneužívaná lidmi, kteří jsou napojení na Rusko. Je pro mě ztělesněním zla úplně stejně jako předchozí hlava státu. A když k Miloši Zemanovi postavíte Andreje Babiše, což je děs jiného druhu – primitivní buran s obrovským egem –, nevyhnutelně dojdete k tomu, že na tom už prostě nemůžeme být hůř. 

Takže to je svým způsobem dobrá zpráva… Jak se ale odrazit ode dna? 

Čekají nás jak volby do sněmovny, tak prezidentské. Oboje už velmi brzy. Pokud si zvolíme v obou hlasováních takové politiky, za které se nemusíme stydět, bude to obrovská změna k lepšímu. V současné konstelaci – a i díky covidu, který zafungoval jako akcelerátor a naplno odkryl slabost a neschopnost Andreje Babiše – k tomu máme jedinečnou šanci. Nemyslím si, že Andrej Babiš bude naším příštím prezidentem, ani že vyhraje parlamentní volby. I kdybychom v létě porazili pandemii a on se prohlásil za spasitele, Češi snad nebudou mít tak krátkou paměť a vzpomenou si, jak během pandemie kvůli špatným rozhodnutím vlády trpěli. Věřím, že covid je nejen ošklivá nemoc, ale taky vakcína na lidskou hloupost a strach.

Koho byste si na Hrad zvolil vy? 

Nejdůležitější hodnotou je pro mě dnes svoboda. Nejen proto, že jsme o ni v posledním roce z velké části přišli. Bojím se, abychom neskončili v systému totální kontroly a diktatury. Pandemie odejde, klíčové je, co bude potom. Doufám, že větu, „pojďme to zavřít“, dlouho neuslyšíme. Autoritativní země jako Čína sice covid zvládly na výbornou a prokázaly, že s podobnou krizí se vyrovnají lépe než demokracie, jenže jen za cenu totální kontroly občanů. Systém, který funguje v Číně, je pro mě osobně horší než smrt. „Lepší krátký život ve cti než dlouhý život v hanbě.“ Naše západní civilizace je pořád neuvěřitelně mladá, a co se stane se světem dál, záleží na nás. 

Kromě prezidenta, který bude ctít svobodu, potřebujeme prezidenta, který bude zodpovědný, půjde mu o pravdu, bude respektovat názory ostatních a bude spravedlivý. Žijeme ve velmi nespravedlivém světě, a právě proto bychom měli usilovat o to, aby se stal spravedlivějším a poctivějším.

Jak ale najít kandidáta, který by měl takové parametry a zároveň by byl ochotný se prezidentem stát? Takový člověk by si nevyhnutelně musel na současné politické scéně připadat hrozně opuštěný. 

Najít kvalitního prezidentského kandidáta určitě možné je. Kritická doba navíc budí aktivitu. Spousta lidí, kteří by si jinak hleděli svého, je připravená přiložit ruku k dílu. Najít takových lidí sto, aby utvořili politickou stranu, už bude obtížnější. Představte si, že budete ve sněmovně sedět čtyři roky vedle Volného z SPD. Chtělo by se vám do toho?

Právě že ne.

Přitom potřebujeme kva­litní lidi, kteří budou ochotni se účastnit politického klání ve sněmovně. První úkol, který je před námi, je změna volebního systému. Jakmile se to podaří, zmizí stranické intriky a začne se hrát podle úplně jiných pravidel. Volební systém totiž do velké míry implikuje nabídku – ovlivňuje nejen to, jestli jsou významnější politické strany, nebo jednotlivci, ale taky jaké osobnosti a povahové typy najdete na kandidátních listinách.

Je podle vás správně, že v našem politickém systému volí prezidenta lid? 

Nedávno jsem se na tohle téma bavil se senátorem Janem Horníkem, který nejdříve propagoval přímou volbu, ale s odstupem času si myslí, že její zavedení byla chyba. Já to vidím podobně. Při současné konstelaci ať volí parlament. Pokud ale budeme schopni změnit stávající volební systém tak, aby lidé nemuseli volit menší zlo a vybírali primárně konsensuální kandidáty, hlasoval bych určitě pro přímou volbu. A to i přesto, že je v jistém smyslu logické, aby v našem politickém systému, který prezidentovi negarantuje široké pravomoci, volili prezidenta poslanci a senátoři. My prostě potřebujeme motivovat a angažovat veřejnost. A moc lepších šancí, jak dát lidem prostor vyjádřit názor, opravdu není.

Dlouhodobě propagujete vlastní verzi volebního systému. V čem je lepší? 

Ve volebním systému D21 má každý volič víc hlasů, než kolik je ve hře mandátů. V případě prezidentské volby byste tedy měl ne jeden hlas, ale dva nebo tři. To je klíčové, protože každý volič řekne jedním hlasováním mnohem víc o svých preferencích. Zároveň se nikdy nemusí rozhodovat, jestli zvolit menší zlo, nebo vyhodit hlas volbou kandidáta, o němž všichni předpokládají, že nemá šanci vyhrát. Dá hlas oběma a nemusí tím pádem dělat kompromisy.

Ještě významnější důsledek takzvaného „efektu více hlasů“ je, že snižuje šance populistů nebo extremistů. Populista nebo extremista získá totiž pouze hlasy svých primárních voličů a již velmi málo druhých (a třetích) hlasů těch, kteří takového kandidáta nevolili jako svoji první volbu. Volební systém D21 sjednocuje společnost. Nabízí lidem svzájemnou shodu více stran.

Co když se ale objeví středový populista, který bude kompromisní volbou pro voliče zleva i zprava, získá největší procento třetích hlasů… Ostatně Andrej Babiš takový program měl. 

Takové riziko vždy existuje, ale je pořád menší, než když má volič jen jeden hlas. Rozumní lidé populistovi nedají ani svůj třetí hlas, natožpak druhý. Naopak, demokratický kandidát se může ucházet i o druhé a třetí hlasy voličů. Populista bude tedy při použití mého volebního systému D21 ve výrazně horší pozici, když má volič více hlasů. Ještě je důležité zdůraznit, že se nebude volit dvoukolově jako nyní, ale jen jednou. Druhé kolo vůbec nemá smysl.

Když se před lety v Česku zaváděla přímá volba prezidenta, byl na stole kromě stávajícího systému také australský volební systém, kdy by voliči řadili kandidáty podle oblíbenosti. Nebyl by lepší?

Nebyl. Dokonce by byl horší než ten stávající dvojkolový. Seřadit kandidáty podle oblíbenosti klade na voliče mnohem vyšší nároky. Navíc se s pořadím kandidátů špatně pracuje i při počítání, kdo volby vyhrál. Buďme rádi, že se u nás tenhle nápad neujal. Ještě výrazně horší je americký volební systém. Kam až špatně zvolený systém může lidi dovést, jsme viděli letos. Nebýt korony, zrovna přednáším na amerických univerzitách, jak tamní volební systém reformovat. I když to bude nesmírně složité, řešení existuje. V prvním kroku stačí totiž upravit volební systém stranických primárek, při nichž se z obou stran volí kandidáti, kteří se pak mezi sebou utkají v prezidentských volbách. Cíl je stejný jako u nás – oslabit extremisty a populisty a dát větší šanci konsensuálním kandidátům.

Už se váš volební systém někde využívá v praxi? 

V Česku se používá v několika desítkách měst a obcí při takzvaném participativním rozpočtování, kdy občané hlasují o tom, jak by se měly využít obecní peníze. Naší vlajkovou lodí je město New York, s nímž na participativním rozpočtování spolupracujeme posledních šest let, výpadek byl jen vloni kvůli koroně. Letos opět pokračujeme, tentokrát online, hlasování probíhalo od 5. 4. do 14. 4. Nejvíce hlasovalo 118 tisíc lidí v roce 2019. Náš systém dále využívá asi šedesát českých a slovenských škol, kde se opět hlasuje o rozdělení peněz jako ve městech, jen s tím rozdílem, že ve školách mohou hlasovat pouze děti. A třeba Škoda Auto náš systém využívá po celém světě pro získání zpětné vazby od svých partnerů v distribuční síti.

Pořád mi tu ale schází implementace na úrovni států. Systém jste poprvé představil před osmi lety. Proč se podle něj ještě nerozhodují „velké“ věci? 

Máme úspěšné případové studie, máme mraky dat, máme průzkumy, které jasně říkají, že voliči by takovou změnu přivítali… Co nemáme, jsou zákonodárci ochotní hlasovat pro pozitivní změnu. Aby došlo ke změně volebního systému do Senátu, potřebujete nadpoloviční většinu všech poslanců, do Poslanecké sněmovny je nutná dokonce ústavní třípětinová většina, a spousta kapříků si zkrátka nechce vypustit svůj rybník. Máme podporovatele mezi Piráty i mezi Starosty, ale pořád je to málo. Senát by měl být na řadě první, tam reálnou šanci vidím brzo, sněmovna až v další fázi.