Každé druhé dítě má zkušenost s kyberšikanou. Rodiče si nepřipouští, že se jich to týká, říká ředitel školy, kde to změnili

Urážení a ponižování prostřednictvím internetu, nabourání do online účtů a profilů, šíření ztrapňující fotografie. Ve všech těchto oblastech jsou čísla z Ústecka oproti ostatním krajům vyšší.

Ředitele ZŠ Mírová taková čísla nepřekvapila. "Šikana už opravdu není o tom, že jeden druhému krade svačinu. Už jsme řešili hanlivé komentáře na internetu nebo kauzu zveřejněných erotických fotek jedné dívenky. Máme ve škole dobré vztahy a mladého preventistu, kterému děti věří, takže se snad o většině takových věcí dozvídáme,“ říká Kamil Veigend.

Podle něj jde hlavně o to, aby děti dokázaly kyberšikanu rozpoznat a aby se o ní nebály mluvit. „A aby dokázaly říct NE,“ doplňuje. Témata internetové bezpečnosti je podle Kamila Veigenda potřeba s dětmi probírat průběžně. „Na adaptačním kurzu jsme je poučili, že se nesmí zveřejňovat fotografie jiné osoby, a za pár měsíců jsme řešili kauzu, kdy dívka natočila z pod lavice paní učitelku a dala to na internet.“

Právě hrozbám, jakými jsou kyberšikana nebo sexting, chce čelit nový vzdělávací program O2 Chytrá Škola.cz. Jeho hlavním nástrojem je portál www.o2Chytraskola.cz, který přináší jednoduché rady, ale i výukové materiály. Ústecká ZŠ Mírová je jednou ze sedmi pilotních škol, na kterých se program zkouší.

„Jako jeden z hlavních přínosů vnímáme to, že není určen pouze dětem, ale také dospělým. Z praxe víme, že rodiče ani učitelé většinou sami nemají představu o tom, jak se na síti chovat správně a jak bezpečně nastavit a ovládat novou techniku. Dnešní děti jsou před námi několik kroků dopředu, a to se musí změnit,“ doplňuje učitel z ústecké školy Mírová Petr Samec.

Můžu taky, můžu taky?

Ve 4.C právě probíhá hodina určená bezpečnosti na internetu. Dvojice v každé lavici má před sebou tablet a debatuje se o tom, co je to silné heslo. Mělo by obsahovat třeba takzvaný speciální znak. Co to je? „Hashtag.“ „Zavináč.“ Čtvrťáci se nezdají. „Vědí toho mnohem víc, než bychom čekali, ale nemají to pospojované. Vědí, že mají mít silné heslo, ale nevědí, proč vlastně, a jak ho udělat. Je potřeba jim uvádět věci do souvislostí,“ říká později učitel Samec.

Nejvíc děti zaujme, když jim učitel ukáže stránky, kde se dá zjistit, za jak dlouho by bylo jejich heslo prolomeno. K učitelově počítači jde chlapec a ťuká svoje heslo – prolomitelné za pět vteřin. Když si třída vymyslí heslo dle pokynů, které radí výukový program, měřič síly hesla vyplivne uspokojitelnější čas: tři miliony let. „Můžu taky, můžu taky?“ zvedá se les rukou.

Největším problémem jsou rodiče

Právě probíhající hodina je jen jednou z mnoha aktivit, které na škole probíhají. Průběžně se proškolují děti i učitelé. „U učitelů nám jde o to, aby do problematiky pronikli natolik, že budou schopni ji zařadit průřezově do všech předmětů,“ říká ředitel školy.

V pondělí se ve škole konala první velká přednáška pro rodiče, dorazili ti největší odborníci na internetovou bezpečnost z olomoucké Univerzity Palackého. Zúčastnilo se přes třicet rodičů, což ředitel Kamil Veigend považuje za úspěch. „Přednášející nám říkali, že to je velmi slušná účast. Zájem rodičů o podobné akce je prý tradičně mizivý. Často si vůbec nepřipouštějí, že se jich to taky týká a vlastně jsou rádi, že dítě si zaleze s mobilem a neotravuje.“

Je cennější cihla zlata, nebo občanka?

Ve 4.C je mezitím řeč o tom, jestli je cennější cihla zlata nebo údaje z občanky, proč bychom si měli pro každý portál vymyslet jiné heslo a jak to potom udělat, abychom si třeba 178 hesel – tolik jich má údajně pan učitel Samec – zapamatovali.

Když se na otázku „kdo má heslo někde napsané“, přihlásí tři čtvrtiny třídy, dá Petr Samec k dobru historku o chlapci, kterého vyloučili ze střední školy za to, že je z jeho adresy přišel řediteli sprostý email. „Byl na počítači u svého kamaráda a ten se mu dostal do emailu,“ varuje učitel.

Na závěr hodiny je čas na dotazy, děti se ptají, jestli jejich heslo smí vědět máma a táta, nebo strejda ajťák. „Máma a táta určitě, strejda je v tvém věku taky ještě v pořádku,“ odpovídá učitel.

Chceme, aby se zblbli i další

Pilotní projekt Chytré školy bude na ZŠ Mírová pokračovat ještě příští rok. Krom peněz na vzdělávání učitelů, dětí i rodičů, zahrnuje také mentoring odborníků na e-bezpečí. „Každá škola má jiné vybavení, jinou síťovou infrastrukturu a kvalitu připojení, takže jsme k ruce s radami, jak se ve stávajícím setupu co nejvíc rozvíjet,“ říká Anna Kačabová z Nadace O2, která má projekt Chytrá škola na starosti.

ZŠ Mírová se nabízené pomoci chytila s velkým nadšením a do budoucna má ještě velké plány. „Chystáme oddechový geopark, supermoderní jazykovou výuku a Centrum robotiky, kam by se chodilo za výukou,“ popisuje učitel Petr Samec. „Chceme také aktivně přispívat na portál chytraskola.cz – měl by se stát takovou ‚sdílnou‘ příkladů dobré praxe. Já se tam chystám přidat třeba právě ty stránky, kde si každý může změřit sílu hesla, jak jsme probírali dnes na výuce,“ doplňuje učitel. Vypadá to, že by se ústecká škola mohla stát jakousi poradní školou i pro školy v okolí, které si s tématem zatím neví tolik rady. „Chceme, aby se takhle zblbli i další,“ těší se Petr Samec.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.