Být starý, mít tmavou pleť nebo koktat? Hodnota člověka je v srdci, učí studenti křesťanského gymnázia mladší děti

Jak namícháte tělovou barvu? Přesný odstín vaší tváře? Vezměte si zrcadlo, štětec, paletu – a nejspíš budete potřebovat hned několik barev. Jistě brzy zjistíte, že s bílou si nevystačíte. Budete potřebovat i červenou, ale také nejspíš okrovou a možná trochu hnědé nebo modré – podle toho, jestli máte pihy, nebo spíš kruhy pod očima. Schválně se podívejte do zrcadla a zkuste ten odstín trefit. Není to jednoduché, že? A navíc, když se podíváte okolo, tak zjistíte, že co člověk, to unikátní odstín pleti. Dělení na bílou, žlutou, hnědou a černou barvu pleti určitě k popisu reality na světě nestačí.

A barva pleti taky nevypovídá nic o tom, jaký je člověk v srdci.

Workshopy založené na rozmanitosti lidských forem a barev vede po celém světě brazilská umělkyně Angélica Dass, která k jednotlivým lidským odstínům přiřazuje kódy z katalogu firmy Pantone. Právě Angélicu do Frýdlantu nad Ostravicí pozval zástupce ředitele gymnázia Beskydy Mountain Academy, Američan Jonathan Lobel.

„Co se týče rasismu a antisemitismu, Evropa má za sebou poměrně těžkou historii, a i dnes se někteří populističtí politici vezou na vlně stereotypů. Chtěli jsme, aby je naši studenti dokázali prohlédnout,“ říká Lobel.

Krása a hodnota člověka vychází zevnitř

Studenti byli z workshopu tak nadšení, že se rozhodli ho přenést dál po severní Moravě. Zaměřili se na děti z prvního stupně základních škol. Je vůbec otázka rasy a barvy pleti v regionu aktuální?

Projekt nazvali Srdcem, ne očima – aby ukázali, že hodnota člověka nespočívá v tom, jak vypadá, ale jaký je uvnitř.

„Třeba v Ostravě je společnost pestřejší než tady u nás na Frýdlantsku. Na druhé straně kolem nás žije poměrně velké množství Romů, jejichž děti to někdy ve školách nemívají úplně snadné. A nejde jen o rasismus, někdy se se šikanou setkávají například i děti, které jsou obézní, nosí brýle nebo třeba zadrhávají v řeči. To se snažíme změnit a ukázat dětem, že skutečná hodnota člověka nemá s těmito vnějšími atributy nic společného,“ říká Tereza Penkalová, která má ve škole administraci projektu na starosti.

Barvy do ruksaku a hezky autobusem

Projekt běží druhým rokem, loni ho absolvovaly děti z 85 tříd různých škol v regionu. Do vedení workshopů se zapojilo více než 70 studentů. Jak vysvětluje Tereza Penkalová, studenti musejí pro svou účast v projektu leccos udělat a obětovat: „Jelikož nejsou peníze na to, abychom studenty na workshopy vozili autem, jezdí hromadnou dopravou. Znamená to pro ně, že jeden den odpoledne si vyzvedávají ve škole několik kilogramů materiálu, jako jsou barvy, štětce a papíry. Tyto věci nesou na zádech domů. Ráno musejí brzy vstát a tu stejnou zátěž si hodí na záda a vyrážejí. Veřejná doprava tu často nejezdí úplně ideálně, přece jen jde o malá městečka a vesnice na úpatí Beskyd. Takže opravdu to není tak, že by se jen tak ulejvali ze školy.“

Daniela: Děti to opakují

Jazykové gymnázium Beskydy Mountain Academy se snaží svoje studenty vést nejen k pilnému studiu a akademickým úspěchům, ale také ke křesťanským hodnotám. Během workshopů studenti někdy zažívají zajímavé situace. Vypráví studentka Daniela: „Na úvod každého workshopu pouštíme video, ve kterém se postupně zobrazují portrétové fotografie lidí s nejrůznějšími odstíny pleti, různými barvami vlasů i různými účesy, každého věku i pohlaví. Děti se často smějí, protože jim některé tváře připadají legrační. V této škole se děti také nejdříve smály, ale potom začaly fotografie slovně hodnotit. U některých portrétů volali "jéé, ta je krásná", ale u některých zase "fůj, ta je ošklivá". Postupně se jejich hodnocení proměnilo na sborové volání o pěti kategoriích: "Fuj", "hezká/hezký", "stará/starý", "černoch" a "hnědoch". Úplně jsme žasli, ale nechali jsme video dojet až do konce bez jakéhokoli komentáře," říká Daniela.

Nevíme, proč si něco myslíme

Pak s dětmi studenti začali diskutovat. Ptali se jich, co je k takovému hodnocení vedlo. "Podle nás děti takto portréty nehodnotily proto, že by byly zlé, ale proto, že to nejspíš slyšely od někoho kolem sebe, doma nebo ve škole," dodává Daniela.

A bylo to tak, děti nedokázaly odpovědět na otázku, co je na tom špatného, když má někdo tmavě hnědý odstín pleti nebo mu je už 70 let. Na konci diskuze všechny uznaly, že odstín kůže opravdu nevypovídá nic o povaze ani o kráse člověka, stejně jako jeho věk. Nikdo si totiž nemůže vybrat, s jakou kůží se narodí, a samozřejmě také všichni zestárneme. "Ne ve všech školách jsme zažili tak silnou ukázku předsudků, které jsou v nás zakořeněné. Víme, že tam jsou a cítíme, že je smysluplné je odkrývat,“ domnívá se studentka.

Projekt Srdcem, ne očima si získal i porotu soutěže Gratias Tibi. Tu pořádá nezisková společnost Člověk v tísni a je určena právě mladým dobrovolníkům. Studenti Frýdlantu si v roce 2018 odnesli vítězství dokonce dvojnásobné –  zvítězili v kategorii středních škol a odnesli si i Cenu České televize.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.