Děti mají bubáky a čerty, dospělí zas matikáře, říká učitel matematiky, který zbavil televizní moderátory hrůzy z logických úloh

„Když se řekne logické úlohy, tak vím rovnou, že pohořím úplně u všeho, že tohle myšlení nevlastním,“ zahájil pořad moderátor Petr Rajchert a hned tím ukázal své nízké matematické sebevědomí.

„Dejte nám něco pro mimina, měl byste tam něco pro batolata?“ dožadoval se. A snažil se s učitelem zapříst hovor na téma smysluplnosti výuky matematiky. „Měl by se každý mučit s tím, že se bude učit rovnice, obvody kružnic a všechny ty věci, ze kterých mi ještě dneska naskakují pupínky?“ vyptával se moderátor. Sám se prý na hereckou školu přihlásil zčásti právě proto, aby nemusel řešit „logické bubáky“.

„Pokud ve třídě všichni řeší celou hodinu to samé, tak je to špatně,“ řekl k tomu Tomáš Chrobák. Školní hodina by podle něj měla být vždy postavena s ohledem na to, že každý žák má jiné nadání. „Každý má mít svou přiměřenou výzvu, jinak se špičkoví žáci budou nudit a ti slabší jenom opisují z tabule.“

Dozrál čas na první úlohu:

„Dcera mého otce je moje ségra, takže syn jsem já,“ vypálil okamžitě moderátor Petr Rajchert.

„Počkej, je to syn dcery…,“ brzdila ho kolegyně Veronika Poláčková.„Vezmeme to odzadu: dcera mého otce je moje sestra…“

„Aha, takže je to synovec,“ doplnil moderátor.

A přišla první pochvala. „Krásně jste ukázali dvě věci: dokázali jste si navzájem opravit chybu. Tady bylo rychlé přemýšlení, ale drobné zakolísání, a vy jste to dokázala opravit. A druhá věc, která je podle mě v matematice strašně důležitá, je, aby žák argumentoval,“ řekl Tomáš Chrobák. V matematice jde podle něj mimo jiné právě o to, dokázat složitý problém zjednodušit natolik, že už pak není těžké ho vyřešit.

„Mám zrovna ve třídě takového šikovného žáka, jednou řešil nějaké úlohy ve skupince, a když jsem se potom ptal, co pro něj bylo nejtěžší, tak říkal: ne vyřešit úlohu, ale zjednodušit své uvažování, aby to viděl i někdo, kdo to hned nevidí. To je velmi cenné. A často je to obrovská výzva i pro učitele, ale jedině když budeme přemýšlet ne jen o matematice, ale i o samotných žácích, můžeme nastavit výuku tak, že v ní budou žáci pracovat s chutí."

„Pojďme dát další úlohu, navnadil jste nás,“ těšil se moderátor.

„Jé, to je jednoduché,“ volal nadšeně, když viděl další zadání. „Ty to nevidíš?“ podivoval se nad kolegyní.

„Tak přemýšlejte, jak to vysvětlit tak, abyste neřekl rovnou odpověď, protože pak z toho člověk nemá radost,“ mírnil jej učitel.

„To je, viď,“ chechtal se moderátor, když se ukázalo, že jeho řešení je správné. (Schválně ho neuvádíme, ať vám nezkazíme potěšení z objevování). A samou radostí plácnul dlaněmi o sebe. Tady nám někdo začíná být fanouškem logických úloh!

Hledat parťáka

Při další úloze dostali moderátoři za úkol přemýšlet samostatně, neradit se. Jak jim to vyhovovalo? „Já to mám rád ve dvojici, protože vím, že něco hodím a nemusím to domýšlet až do konce, Verča mi pomůže,“ svěřil se Petr Rajchert. „Je hezké koukat, kam se Petr rozeběhne a případně to korigovat,“ přitakala moderátorka Veronika.

Podle Tomáše Chrobáka je to důkaz toho, jak důležitá je ve škole skupinová práce. „Aby si žáci uvědomili, že každý přemýšlíme jinak. Někdo pomaleji, ale důsledněji. Někdo rychle, kreativně, střílí to, ale potřebuje někoho, kdo ho koriguje. Učit se spolupracovat je velmi cenné, protože děti vyjdou ze školy a jdou do firmy, kde mají pracovat v týmu, a často na to nejsou vůbec zvyklí.“

„Ale když se pak člověk ocitne sám a nemá parťáka, jak si najednou poradí, když je na to zvyklý?“ nadhodil moderátor.„Byl by takový hezký cíl k sobě ty parťáky nacházet, mít tendenci spolupracovat,“ odpověděl učitel.

A moderátor ho odměnil prvním vyznáním: „Přiznám se, že jsem kolem matematikářů chodil vždycky obloukem a vy jste první, kdo ve mně dokázal vzbudit pocit, že se mi vede, a chuť dostat další úkoly.“

Matematický objev

Další úkol: „Myslím si číslo, vynásobím ho šesti, výsledek vydělím třemi a vyjde mi osmička. Přemýšlejte klidně společně."

„Když to vynásobím šesti a vydělím třemi, tak stačí, když to vynásobím dvěma?“ navrhl moderátor.

„Anebo půjdeme odzadu - vynásobíme třemi a vydělíme šesti. Vyjde čtyřka,“ spočítala moderátorka.

Podobný příklad dal učitel ještě dvakrát. Čísla se postupně zvyšovala a taky přišel požadavek: Dokázali byste to vyřešit do dvou vteřin?

„Počkejte, ona to je vždycky půlka!“ zvolal moderátor.

„Jak to myslíte?“ zachoval chladnou tvář učitel.

„No půlka výsledku, úplně vždycky!“ výská radostí moderátor. „To je ta metoda, kterou jsem navrhoval na začátku. Nejsem já génius nakonec?“ směje se. „Že si toho žádný matikář nikdy nevšiml, že jsem tak dobrý!“ stupňuje sebechválu. „Doufám, že se na mě dívají všichni matikáři, co mě potkali,“ dodává šťastně Petr Rajchert a v tuto brzkou ranní hodinu to je možná ten nejšťastnější a nejveselejší člověk široko daleko.

Podle Tomáše Chrobáka se v tuhle chvíli podařilo dosáhnout jednoho z hlavních cílů matematiky: učinit objev, nalézt spojitost, kterou počtáři původně neviděli. „Je možné říct žákům, že když číslo vynásobím šesti a výsledek vydělím dvěma, tak konečný výsledek bude vždy dvojnásobek původního čísla, nebo je k tomu nechat postupně dojít."

Jak zlidštit matematiku

„Následné AHA a s ním spojená radost je přesně to, co má sílu výuku matematiky zatraktivnit, zlidštit, přiblížit,“ říká Tomáš Chrobák. „Za cíl matematiky se obvykle považuje správně vyřešený příklad. To, že dokážu dosadit do vzorečku, použít trojčlenku, či vynásobit pět krát šest je určitě hezké a důležité. Za správně vyřešený příklad žák očekává jedničku či pochvalu. Za učiněný objev nepotřebuje nic, prožívá upřímnou radost.“

Učitel upozorňuje ještě na jeden jev, kterého si všiml při řešení úplně první úlohy: radost z radosti druhého. „Moderátorka poopravila úvahy svého parťáka a na obou bylo vidět, že si užívají radost z řešení, ke kterému došli společnými silami. Bylo také zajímavé sledovat, jak se moderátorům rovná jejich matematické sebevědomí a chuť utkat se s dalšími úlohami.“

„Musím říct, Tomáši, nikdy jsem žádnému matikáři neřekl: děkuji,“ zakončil moderátor.

Na záznam Dobrého rána se můžete podívat ZDE.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.