Děti se učí navzájem a já se díky tomu často nudím, říká učitelka z věkově smíšené třídy

Věkově smíšené třídy jsou asi největším rozdílem mezi klasickým a montessori vzděláváním. V takzvaných montessori trojročích spolu do jedné školní třídy chodí vždy děti ze tří po sobě jdoucích ročníků (1.-3., 4.-6., 7.-9.). Každé dítě si tak vyzkouší roli nováčka, kdy potřebuje pomoc starších i „mazáka“, který si může trénovat vlastní znalosti i sociální dovednosti skrze ty, kteří do jeho třídy právě nastoupili. A trénink je to velký – už jen proto, že se každý rok obmění třetina třídy.

Věkovou heterogenitu ale znají i vesnické malotřídky, a zavádějí ji i další školy. „Já vlastně nechápu, jak někdo může zvládat učit třicet různých dětí stejného věku to samé, když určitě všech třicet dětí nemá ve stejnou chvíli zájem o stejnou věc. Já mám pohodu - děti dělají, co je zajímá, pomáhají si, a já se díky tomu poměrně často nudím,“ popisuje Jana Hrázská z chrudimské školy Na rovině, která není ani montessori, ani malotřídka.

Prostě si v Chrudimi jen spočítali, že nedělit žáky podle věku je pro děti přínosnější a pro učitele úlevnější. „Děti se většinou učí navzájem a já jen tu a tam něco doladím. Někdy se mi podaří, že některé učivo nikomu nevysvětluju třeba i rok, přesto ho děti umí,“ říká chrudimská učitelka.

Věkově smíšenou třídu z podstaty věci nelze učit frontálním způsobem, tedy tak, že učitel stojí před tabulí a vykládá všem totéž. V heterogenních třídách pracují děti samostatně či ve skupinkách, s didaktickými pomůckami a pracovními listy. Učitel mezi nimi prochází a jak říká Jana Hrázská, „dolaďuje“.

"Často se stává, že se mi nedaří nějakému dítěti něco vysvětlit. Pak mu to vysvětlí starší spolužák a hle - rozsvítí se," popisuje Daniela Šejnohová z montessori trojročí ze ZŠ Na dlouhém lánu. Benefituje přitom nejen ten, co se mu rozsvítilo - i vysvětlováním se člověk učí.

Vždycky se najde někdo, kdo zná "dmýchat"

I Daniela Šejnohová mluví o tom, že občas nemá ve třídě co dělat, což může leckterému unavenému učiteli znít jako provokace. „Když probíráme vyjmenovaná slova, v té různorodé skupině se vždycky najde někdo, kdo zná dokonce význam slova dmýchat,“ říká na důkaz toho, že ve třídě často vůbec není potřeba.

„Jednou jsme si podle nějaké učebnice chtěli vykládat části lidského těla. Bylo jich tam pětadvacet. Když jsme je vyčerpali, dělali jsme kolečko, kdy každý ještě nějakou přidával. To kolečko oběhlo třídu nakonec pětkrát,“ ukazuje, že pestrá skupina je silnější nejen než učitel, ale dokonce než učebnice.

Nikdo nezůstane outsiderem

Prostředí věkově smíšených skupin vytváří atmosféru, kde se děti učí pomáhat a pomoc i přijímat, protože jsou neustále v kontaktu s dětmi, jejichž věk a schopnosti se liší. Získávají zpětnou vazbu za své úspěchy a činy od ostatních a jsou přirozeně motivované aktivitami ostatních.

Rodiče dětí z věkově smíšených tříd dobře znají obdivné vzdechy prvňáčků „už bych chtěl umět krasopis jako druháci“ a netrpělivé otázky na to, co že je to ono dělení, o němž slýchají ve škole. Dítě se v průběhu trojročí dostává do role nejstaršího či nejmladšího a může si tak vyzkoušet zcela přirozené sociální role. Nestane se mu, že od první třídy je stále jen premiant či outsider.

Na straně 33 až do zemdlení

Protože učitelé nemají nastavené tempo výuky pro celou skupinu, každé dítě má možnost se učit ve svém vlastním tempu. Srovnejme s tradiční školou, kde všichni otevřou knihu na straně 33 a zůstanou na ní až do doby, kdy dané věci porozumí každé dítě. 

Další výhody věkově smíšených tříd vám v přiloženém videu přiblíží žáci ze základní škole Na rovině v Chrudimi.

A že jich mají.

https://www.youtube.com/watch?v=KtUx1iiulLM&feature=youtu.be

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.