Dost dlouho lézt po stromech, vyrábět něco rukama a komunikovat s lidmi. Teprve potom mobily a tablety

Kdy dát dítěti mobil? V jakém věku ho nechat hrát počítačové hry? Jak docílit toho, aby se nestalo otrokem digitálních médií? Na tyto a další otázky hledali odpověď účastníci čtvrteční mezinárodní konference Lidskost ve světě médií.

A závěr? Máme děti před médii chránit?

Chránit není potřeba, stačí je na ně připravit.

„Malé děti, jakmile jsou blízko médií, jsou v napětí, a nejen jejich dech, ale i metabolismus se zastaví,“ řekl publiku konference americký psycholog Douglas Gerwin. „Všimněte si, jaké máte sami dýchání, když surfujete,“ vyzval. A odvyprávěl experiment jedné americké rodiny, který téměř děsí.

Odvážní rodiče z Kalifornie nechali na 48 hodin své čtyři děti ve věku 6 až 11 let, ať si dělají, co chtějí. Žádná večerka, žádné limity. A výsledek? Děti byly vzhůru celou noc, hrály počítačové hry, sledovaly youtube nebo televizi. Občas měl někdo z nich zapnuté až tři obrazovky zároveň. Neodlepili oči od tabletu během jídla, na basketbalovém zápase, kam si celá rodina vyrazila, a dokonce ani v kostele. Hardingovi vše pozorovali a dělali si poznámky. A taky zapnuli ve všech přístrojích aplikace, které aktivitu jejich dětí monitorovaly. „Vítězem“ se stal devítiletý syn, jehož součet času stráveného se všemi přístroji čítal za víkend neuvěřitelných 46 hodin. Když experiment v neděli odpoledne skončil a rodiče tablety a mobily dětem sebrali, chlapec dostal hysterický záchvat.

Když se tablet vybije

„Nejen, že celý víkend skoro nedýchal, ale on ani nejedl a nešel na záchod. Média úplně ochromila jeho metabolismus,“ říká Douglas Gerwin. "Když se mi vybil tablet, uvědomil jsem si, že potřebuju na malou a že mám šílený hlad i žízeň. Ale dokud na tom visíte, nic takového necítíte," popsal jedenáctiletý Jackson. Tím se možná vysvětluje zvláštní fakt, na který upozorňují různé studie - že děti, které tráví dlouhé hodiny u počítače, hubnou, místo aby kvůli nedostatku pohybu přibíraly.

Právě Jackson strávil na "obrazovkách" za víkend nejméně času - 16 hodin. Jeho sestra-dvojče zvládla 29 hodin. Nejvíc v médiích "zahučeli" ti nejmladší - devítiletý Spencer (46 hodin) a šestiletý Cooper (35 hodin). "Když to má člověk neomezeně, vlastně to zas taková zábava nebyla. Nejlepší z celého víkendu bylo, když jsme tablety v neděli odevzdali a šli si zajezdit na kole," řekl posléze Jackson. "Z toho je vidět, že se vyplatí s médii počkat. Starší děti už k nim mají střízlivější postoj. Možná právě proto, že se už si stihly oblíbit 'obyčejný svět'," komentoval Douglas Gerwin.

Puberťák potřebuje pestrý život

Je známá věc, že miminka potřebují ke svému správnému rozvoji dostatek podnětů a smyslových i motorických zážitků. Čím víc jich je, tím bohatší bude jejich mozková síť. Novější výzkumy ukazují, že ta samá situace se opakuje v pubertě.

„Jednostrannost, tedy dlouhé vysedávání u počítače, místo toho, aby se dítě věnovalo širokému spektru aktivit, je nejfatálnější právě v pubertě. A to nejen na úrovni mozkových spojů, ale i na úrovni psychologické. V té době se totiž utváří sebevědomí. Adolescent potřebuje mít zážitky, prožívat emoce, vytvářet si množství mentálních obrazů, zjišťovat, že je v něčem dobrý,“ vysvětluje americký psycholog.

Zažili jste někdy návštěvu u přátel, kteří se rozhodli, že vám ukážou fotky ze své dovolené? Promítají jednu za druhou, vyprávějí, smějí se. Evidentně se výborně baví, kdežto vás to – přiznejme si – docela nudí, nedává vám to smysl. Co způsobuje tak velký rozdíl v prožívání? „Je to strašně baví, protože se spojují se se svým vlastním zážitkem. Pro vás je to jenom obrázek, který přichází prostřednictvím smyslů,“ říká Douglas Gerwin a dodává, že právě tak je to s konzumací médií. Pro imaginativní - tedy takový, který probouzí jeho fantazii - zážitek z médií potřebuje mít dítě už podobný zážitek z reálného života. Jen tak může být ve vztahu k médiím tvořivé a využívat je ke svému prospěchu a rozvoji.

Co všechno by tedy mělo dítě zažít, než zasedne k počítači, aby si dokázalo zachovat vnitřní svobodu a suverenitu? To, co přichází v kontaktu s digitálními médii nejvíc zkrátka, je tělesnost. Ideální by tedy bylo, kdyby se děti dostávaly k digitálním médiím až ve chvíli, kdy dosáhly určitého stupně tělesného rozvoje, mají dobré motorické schopnosti a bohaté zkušenosti s rukodělnými činnostmi. Předpokladem suverénního fungování na sociálních sítích jsou zase dostatečně rozvinuté sociální dovednosti.

Kout železo, dokud je žhavé

Český psycholog Václav Mertin upozornil ještě na jeden důvod, proč je dobré o „digitální hygienu“ dbát už od útlého věku. „Dokud je dítě jenom s námi, je to jen v našich rukách. Jakmile vejde do kolektivu, musí se vypořádat s tlakem vrstevníků a možnosti rodiče už jsou v tu chvíli omezené. Vytvářejme tedy základy v nejútlejším věku, v pubertě už nemáme šanci.“

Přesto by se rodiče neměli vzdávat zodpovědnosti. Koneckonců, vždycky lze začít u sebe. „Jsem pedagog, a tak se často zkouším dívat na svět očima dětí," říká Clara Aerts. "Zkuste to někdy třeba v metru. Co dítě vidí? Dospělé, jak sedí jeden vedle druhého a zírají do mobilů. Jak se pak můžeme divit, že to chtějí dělat taky?“

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.