Francouzské univerzity hlídají docházku. Pracovat místo školy není dobrý nápad, říká absolvent prestižní ESSEC Business School

Kudy vedla vaše vzdělávací cesta z Nižné nad Oravou až do Paříže?

V Nižné nad Oravou jsem chodil na základní školu. Potom jsem nastoupil do nedaleké Trstené na pětileté Gymnázium Martina Hattalu. Tato škola nabízí klasický i bilingvní slovensko-španělský program. Já jsem chodil do bilingvní třídy.

Věděl jste už na střední škole, co chcete v budoucnu studovat a čemu se věnovat?

Jako dítě jsem neměl žádnou představu o své budoucnosti, takže jsem si zvolil všeobecnou školu, abych to rozhodnutí co nejvíc oddálil. Podobně to pak ale bylo i na gymnáziu. Zjistil jsem, že mě moc nezajímají úzce definované vědy a obory, ale spíš to, kde se setkávají – třeba různé kombinace matematiky a fyziky a podobně. A asi i proto jsem na vysoké škole šel studovat byznys, protože je to také všeobecné mezioborové studium.

Pohovor na Oxford testuje vaše reakce, když jste se znalostmi v koncích, prozrazuje studentka z Česka Čtěte více

Jak jste si školu nakonec vybral?

Rodiče mě odjakživa podporovali v tom, abych šel studovat mimo Slovensko, a pomohli mi studium i zafinancovat, za což jsem jim velmi vděčný. Už na střední škole jsem byl na pár týdnů na výměnných pobytech v Londýně, Barceloně, New Yorku a Oxfordu, takže jsem mohl trochu nahlédnout do toho, jak to v zahraničí funguje. Obor i školu nechali rodiče na mně, věřili mi, že si vyberu dobře.

Jak jste vybíral?

Vzal jsem si žebříček škol zaměřených na byznys, který každoročně sestavuje list Financial Times, a ta nejlepší, která nabízela bakalářský program, v té době byla ESSEC Business School v Paříži. Přihlásil jsem se tam a pak ještě na jednu další, trochu slabší školu. Na tu mě vzali hned a v podstatě obratem chtěli potvrdit, že nastoupím, ale tou dobou jsem ještě nevěděl, jestli mě přijali i na tu lepší. Byly to trochu nervy.

Jak probíhalo přijímací řízení? A připravilo vás na ně vaše gymnázium?

Na ESSEC jsou součástí přijímacího řízení standardizované testy, ale to se netýká zahraničních studentů. My jsme museli poslat přeložená vysvědčení, doporučující dopisy od učitelů a tři eseje. Pokud jste postoupili do dalšího kola, následoval pak pohovor, který bylo možné absolvovat online, a u něj seděla komise profesorů a jeden bývalý student. Celé výběrové řízení probíhalo v angličtině. Bylo vtipné, že ten můj pohovor se konal asi dvě hodiny před mojí maturitní zkouškou, takže jsem se jim na obrazovce objevil celý načesaný a v obleku s kravatou. Komisi to viditelně zaskočilo, ale pak jsme se tomu zasmáli.

Byli zkoušející spíš přátelští, nebo se vás snažili na něčem nachytat?

Mně přišlo, že byli spíš přátelští a bavili se se mnou se zájmem. Vyptávali se na všechno, co jsem uvedl v životopise. Například jsem jako svůj koníček zmínil astrofotografii, tak chtěli vidět nějaké fotky. Žádné chytáky ani zákeřné otázky nepadaly. Chtěli prostě zjistit, jestli jsem schopný studium zvládnout a jestli budu i přínosem pro svoje spolužáky. Ptali se, proč chci právě na jejich školu a konkrétní program, takže bylo dobře, že jsem si dopředu hodně zjistil.

Jak se vám sžívalo s francouzskou školou a taky s proslulou francouzskou byrokracií?

Byrokracie je tam skutečně šílená. Řeknu jen takovou příhodu. Potřeboval jsem účet v bance, tak jsem zašel do BNP Paribas, protože jsem si říkal, je to velká banka, tak určitě vědí, co dělají. Dostal jsem od nich třicetistránkový dokument ve francouzštině, anglická verze neexistovala. Měl jsem ho prostudovat a potvrdit, že rozumím, ale protože jsem tehdy francouzsky vůbec neuměl, předepsali mi několik vět a já je na dokument prostě opsal. A když jsem chtěl za čtyři roky účet zrušit, přišel jsem na pobočku a tam mi řekli, že to potřebují poštou. Nikoliv písemně, poštou. Šel jsem tedy o dva domy dál na poštu, žádost o zrušení účtu poslal a za pár dnů jsem se na pobočku zastavil, jestli je všechno v pořádku. Jenže jsem neuvedl důvod, proč účet ruším, takže jsem celou tu akci musel opakovat. Francie má opravdu svá specifika.

Zkušenost studentů: Dostat se na Oxford nebo Cambridge je otázka kuráže, ne peněz Čtěte více

Pomáhala vám škola s takovými věcmi, jako je ubytování, telefonní operátor nebo lékař?

Ubytování jsme měli, celkem hezké jednolůžkové pokoje na kolejích. A když člověk onemocněl, sídlila přímo ve škole lékařka, takže o nás bylo postaráno. Ono totiž i do těch různých žebříčků škole pomáhá, když má hodně mezinárodních studentů. Nás bylo v ročníku čtyři sta a z toho sto padesát přijelo z ciziny, takže pro nás museli mít připravený servis, abychom si nepřipadali úplně ztracení.

A co studium, splnilo vaše očekávání? Mimo jiné jste strávil semestr v Singapuru a učil se i čínsky, že?

V Singapuru se nachází pobočka univerzity a minimálně jeden semestr tam každý student strávit prostě musí, nemáte na vybranou. Čínsky jsem se učil, ale nakonec jsem si zvolil španělštinu, abych úplně nezapomněl. Další semestr jsem strávil v Londýně. Musím říct, že mi víc vyhovoval francouzský styl výuky. V Anglii se mě učitel málokdy na něco zeptal, ale v Paříži jsme často museli něco prezentovat a obhajovat třeba před stovkou lidí. Profesoři se během přednášek studentů doptávali, zapojovali je, takže pro mě to bylo zajímavější.

Jak byla výuka organizovaná? Měli jste přednášky, semináře a potom zkouškové?

Měli jsme jen přednášky. Z každého předmětu jich za semestr bylo například deset, přičemž jedna trvala i dvě a půl nebo tři hodiny. Potom byly zkoušky, které byly pouze písemné, v podobě esejí nebo testů. I známkování je odlišné, jsou to body od nuly do dvaceti, přičemž třeba 16 je bráno jako velmi dobré hodnocení, takové A++.

Když studujete byznys, co je konkrétně obsahem takového studia?

Je to interdisciplinární obor. Měl jsem tam marketing, účetnictví, finance, statistiku, matematiku, mezinárodní právo a právo ochranných známek, geopolitiku, programování; také takzvaný leadership neboli vedení podniků nebo týmů. První dva roky jsme měli samé povinné předměty, ale další dva roky jsme si už mohli studium dost přizpůsobit, takže jsme se víceméně rozdělili na dvě skupiny. Jednu zajímal marketing a svoji budoucnost viděli v Louis Vuitton a podobných značkách, druhá se orientovala na finančnictví a práci v bankovním sektoru. Já jsem studoval finance, ale nakonec teď paradoxně dělám marketing.

Jak jste studium financoval?

Náklady jsou dvojí. Máte školné, které mi díkybohu zaplatili rodiče. Druhá část je cestování, jídlo, ubytování a tyto věci okolo, a tam to byl takový mix. Měl jsem trochu našetřeno, takže jsem si něco platil sám, a přivydělával jsem si i tím, že jsem vozil a rozprodával například cigarety ze Slovenska, kde jsou mnohem levnější než ve Francii. Takto to dělalo hodně zahraničních studentů, dokonce existovala i facebooková skupina na prodej cigaret. Škola navíc nabízí i stipendia, jak prospěchová, tak sociální, protože chtějí mít pestrou skladbu studentů. Měl jsem i spolužáky, kteří pracovali na poloviční úvazek, ale jinak se snaží dost pomoct i škola, pokud jsou pro studenta náklady moc vysoké. Nikdy neproplatí vše, ale část ano. Jinak je možné mít placené stáže během studia i o prázdninách, kde si také například v rámci výzkumu můžete něco přivydělat. Jinak není dobrý nápad pracovat místo školy, protože jsou velmi přísní na docházku. Když z deseti přednášek nepřijdete na dvě, je to na hraně. Když na tři, už vám jde padesát procent ze známky dolů, takže místo 15 bodů máte sedm a půl. To už znamená, že jste neprošli a můžou vás ze studia i vyloučit. Když neuděláte zkoušku, máte jeden opravný termín, a pokud to znovu nedáte, sejde se komise a řeší, jestli si zasloužíte další šanci. Není to rozhodně automatické.

Školství Británie je posedlé žebříčky, a všechny to stresuje, říká student pedagogiky v Londýně Čtěte více

Jak jste zakončil studium?

Studium jsem v roce 2019 ukončil prací, které říkají „dizertační“, i když v ČR a na Slovensku to znamená něco jiného než ve Francii. Měla kolem osmdesáti stránek a pojednávala o vlivu umělé inteligence na doporučující systémy. Jde o to, že když jste na nějaké stránce, měl by vám systém doporučit vhodné zboží. Tohle umí například Amazon, který tímto způsobem vytváří ročně větší obrat než je HDP Slovenska. V té době jsem totiž v létě pracoval v jednom startupu, který se právě zaobíral rozvojem AI. Umělé inteligenci jsem se potom věnoval i po ukončení studia.

Co vám vlastně studium v zahraničí dalo? Doporučil byste ho všem?

Za pár dnů budu mluvit v Praze na Edufestivalu a už si právě na toto téma chystám prezentaci. Chci středoškolákům říct, že musejí na studium v zahraničí pohlížet střízlivě. Není to jen o tom, že odjedete do Paříže a je to samá Eiffelovka, zábava a krásný život. Musíte přemýšlet, jestli se vám ta nemalá investice vyplatí. Na naši univerzitu se lidé hlásili, protože průměrný roční plat čerstvého absolventa bakalářského studia je kolem 50.000 Eur, což není vůbec špatné. Něco vás to stojí, ale když vydržíte, vyplatí se si na studium i půjčit. To je jedna rovina. A druhá rovina, co to dalo mně jako osobnosti, jsou asi setkání se spolužáky z Afriky, Číny, Indie, Ameriky. Když jsme společně pracovali na projektech, bylo hrozně zajímavé pozorovat rozdíly v tom, jak vidíme svět, jak různé máme názory. Nakonec jsme se ale všichni dokázali domluvit, i když to někdy stálo hodně diplomacie.

Miloš Kondela vystudoval Gymnázium Martina Hattalu v Trstené na Slovensku a bakalářské studium byznysu na ESSEC Business School v Paříži. Pracuje v rodinné firmě Kondela a zároveň i v různých startupech věnujících se umělé inteligenci. Slovenské vydání časopisu Forbes ho zařadilo do svého výběru 30 pod 30.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.