Hlavolamy, deskovky, tangramy. Matematické kroužky na Moravě odhalují nadané děti

Jednou ze škol, které s JCMM spolupracují, je i Základní škola Novolíšeňská v Brně-Líšni. Tam se děti v matematickém kroužku schází každý čtvrtek odpoledne. Nejprve skupinka mladších žáků, později ti starší. „Dnes mají takový volnější režim, donesli jsme různé hry a skládačky a děti po skupinkách dělají aktivity, které je nejvíc baví,“ říká učitelka matematiky Daniela Válková, která má kroužek tady ve škole na starost už třetím rokem. Jsou ale i hodiny, kdy děti pracují na nějakém společném úkolu, hledají možnosti, jak využít pojmy z hodin matiky v praxi, a dokonce řeší i venkovní šifrovačky. 

Zastavujeme se hned u první lavice u dveří, kde před dětmi leží kartičky s barevnými vitrážemi. „To je hra, která funguje na podobném principu jako sudoku, ale navíc tam musí děti umisťovat kostky s čísly i podle barev,“ vysvětluje paní učitelka hru Sagrada. Se dvěma šesťačkami hraje i prvňák Radovánek. Je to prý poprvé, co se do kroužku zapojil i takhle malý chlapec. „Mě nejvíc baví asi tahle hra,“ odpovídá mi na otázku, co se mu tady v kroužku líbí. To, že hraje se staršími spolužáky, ale neznamená, že by se mu nedařilo. Právě naopak. „Posledně tady Radovánek s dětmi hrál taky Sagradu a vždy, když odehrál kolo, tak se otočil k lavici za ním a pustil se do skládání hlavolamu. A pak pořád takhle dokola,“ směje se paní učitelka a obě se shodujeme, že malý chlapec má rozhodně matematické nadání. 

Z chodby zní smích starších žáků a spolu s Danielou Válkovou se tam jdeme podívat. Na zemi leží velká stovková tabulka a kolem ní stojí osm dětí. „Myslím si prvočíslo,“ popisuje ostatním jedna dívka, „je větší než padesát…“ Žáci zkouší tipovat a postupně se přesouvají na čísla jako 71, 73 nebo 89. „Je to největší prvočíslo do stovky!“ poradí jim nakonec a během pár vteřin se všichni snaží šlápnout na políčko s číslem 97. „Super,“ hodnotí je paní učitelka. „A teď nám dejte hádanku vy!“ vybídne ji jeden z žáků. „Tak já si myslím třeba číslo dělitelné třemi.“

Hledat využití matematiky i v běžném životě

„Paní učitelko, koukejte, co se nám podařilo poskládat,“ volá čtveřice žáků od lavice uprostřed třídy. Na ní je několik drobných trojúhelníků, ze kterých vytvořili obrázek sluníčka. Hned jak se svými výtvory pochlubili, vymýšlí, jak by se ze šestnácti stejně velkých trojúhelníků dalo sestavit nějaké zvíře. Se stavebnicí si děti procvičují své poznatky z planimetrie. „U těch starších zadávám konkrétní obrazce, které mají nějakou vlastnost. A u těch mladších to nechávám na jejich představivosti a kreativitě, popisuje učitelka Daniela Válková možné příklady, jak se skládačkou děti pracují. „Žáci nižších ročníků znají ty základní tvary, jako je čtverec nebo obdélník, pak ale vytvoří jiné, složitější obrazce, které jsou pro ně nové, a zjistí, že mají taky nějaký název, třeba lichoběžník. Takhle se postupně seznamují i s učivem vyšších ročníků.“ 

Část her si škola nakupuje a zajišťuje sama, výukové pomůcky a metodiky do kroužků dodává i jihomoravská organizace JCMM, která se zaměřuje na vzdělávání a rozvoj talentovaných žáků a studentů. Na starost má i zvyšování matematické gramotnosti ve školách. „My chceme do škol přinést něco nového. A tak jim zpřístupňujeme různé materiály, se kterými pak můžou pracovat a třeba i hledat další a další využití,“ přibližuje smysl projektu jeho koordinátorka Monika Školová. Hlavním cílem je ukázat dětem, že matematika nemusí být jen předmět, kde se počítají příklady, ale může být i zábavná. U aktivit, které děti v kroužcích dělají, pokaždé nějakým způsobem počítají, a musí také logicky uvažovat. Tím, že jsou aktivity formou her, si to ale vlastně vůbec neuvědomují. „Snažíme se o to, aby děti začaly přemýšlet, hledaly souvislosti, a hlavně se toho nebály, protože v budoucnu nás čekají výzvy, které se budou týkat problémů v logistice nebo dopravě. A tady můžou děti využít to, co se v matematice naučí,“ odůvodňuje Školová, proč je důležité u dětí rozvíjet logiku, představivost, a především pozitivní vztah k samotné matematice. 

Matiku můžou mít rádi i ti, kteří z ní nemají samé jedničky

Podle Moniky Školové kroužky nevyhledávají jen žáci, kteří jsou jedničkáři. S tím souhlasí i matematikářka Daniela Válková. Zájem ze strany dětí je tady na Základní škole Novolíšeňská každoročně velký. Do kroužku se hlásí třeba i žáci, kteří mají z matematiky trojky a počítání je nebaví. „Někteří možná ze začátku dostali strach, když v názvu viděli slovo matematický, protože matika je většinou spojená právě se strachem. Když ale zjistili, že tady hrajeme deskovky a jenom dokola nepočítáme, tak přišli,“ říká učitelka. U dětí pak vidí, že i při hrách si procvičí to, co znají už z hodin, anebo naopak – to, co zjistí v kroužku, pak využívají v běžné výuce. Pracují hodně i s prostorovou představivostí. Ta se dá totiž pravidelným tréninkem zlepšit. Zmiňuje ji třeba i šesťačka Veronika, která se snaží vyřešit takzvaný tangram. Do kroužku chodí už třetím rokem. „Takové hry mi pomáhají, třeba když máme v matice určovat, jestli by se z obrázků v učebnici mohl poskládat kvádr nebo krychle,“ říká.

Na podobné aktivity, jako dělají děti v kroužcích, ale není v hodinách matematiky tolik času. I tak se vedení školy snaží využívat materiály, které má k dispozici, na maximum. „Pro žáky chystáme různé turnaje a projektové dny, abychom dali šanci i těm slabším dětem, které by se v matematickém kroužku úplně necítily. Pak vidíme, jestli logické hry zvládají i průměrná dítka,“ přibližuje zástupkyně ředitele pro druhý stupeň Jana Vildová, která zapojení školy do projektu Matematické gramotnosti hodnotí pozitivně. Souhlasí s tím i ředitel školy Josef Novák: „Zjistili jsme, že tu máme hodně nadaných nebo mimořádně nadaných žáků na matematiku a logiku. A tohle je určitá forma, jak s těmi dětmi můžeme dál pracovat. V kroužcích svoje nadání mohou rozvíjet a také je podporujeme v tom, aby se účastnili matematických soutěží a olympiády.“

Dílny i pro učitele 

Výukové pomůcky z kroužku si mezi sebou předávají i učitelé matematiky ve škole. „Třeba jednou za měsíc se tak paní učitelky po výuce sejdou a taky si zkusí zahrát nějaké ty matematické deskové hry, aby zjistily, co by mohly dětem občas přinést i do hodin,“ dodává zástupkyně Vildová. Propojovat učitele napříč celým krajem se snaží i samotné JCMM. Kromě aktivit pro děti organizace pořádá i speciální dílny pro pedagogy. Vždy je vede někdo z učitelů z jižní Moravy. Svým kolegům předávají poznatky z výuky a třeba i nové postupy. „Jsou to odborníci na matematiku, kteří jen chtějí ukázat, jak danou látku učit jinak. Je tam i úplně jiné pojetí matematiky, hravé, kreativní, anebo jak počítání využívat v praxi i v jiných předmětech,“ přibližuje koordinátorka Matematické gramotnosti Monika Školová. „Jednu dílnu vedl třeba pan učitel, který se studenty nepsal pololetní písemku z matematiky, ale nechal je vypracovat projekty – navrhovali třeba stavební plány. Aby si prostě ozkoušeli matematiku i v jiné oblasti života a ukázali, že tomu rozumí.“

Všechny materiály, které si učitelé na společných dílnách prezentují nebo je vytváří třeba do už zmíněných matematických kroužků, pak nahrávají do databáze. Ta je dostupná i pro veřejnost na webu JCMM. „Jsou to věci, které jsou osvědčené, žáci si je v hodinách vyzkoušeli a fungují. My tímto chceme učitelům pomoct, aby si nemuseli dělat všechny přípravy sami. Podívají se tam, řeknou si ‚super, na jiné škole to funguje, mám to tady přesně popsané, zkusím to i u svých dětí‘,“ dodává Monika Školová. JCMM těmito aktivitami tvoří síť škol po celé jižní Moravě. Cílem je, aby se matematikáři neustále vzdělávali a objevovali nové metody, jak tento – často neoblíbený – předmět učit i neobvyklou formou.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.