Kroužky zdarma nebo balíčky potravin. Jak žákům z vyloučených lokalit pomáhají jejich školy

Už při příchodu na takzvaný Osmec se u vchodu potkávám s chlapcem v mikině s kapucí. Hodiny ukazují pár minut před devátou. „Dobrý den, já jsem ze 7.B, jdu pozdě,“ ohlašuje se žák poté, co u vchodu do školy zazvonil. Pozdní příchody a časté záškoláctví žáků je jeden z hlavních problémů, který vedení školy musí řešit. Důležitý je v tomto případě vliv sociálního pedagoga, kterého na škole mají zhruba patnáct let. „V současnosti tu máme sociální pedagogy dva, jednoho na zkrácený úvazek. Komunikují se všemi navazujícími institucemi typu OSPOD, policie, neziskovky, ale taky s rodiči,“ popisuje zástupkyně ředitelky Elena Varaďová Ostrá. Právě pozice sociálního pedagoga patří mezi ty, které mohou vyplnit mezery v systému, jimiž mohou propadnout sociálně slabší žáci. Jejich důležitost vyzdvihuje  i Audit vzdělávacího systému za rok 2023, který uveřejnilo Informační centrum o vzdělávání EDUin. Tato pozice měla být od loňska zařazena mezi pedagogického profese, nicméně příslušný zákon nebyl přijat.

V posledních letech se ZŠ náměstí 28. října v Brně snaží co nejvíc posílit práci sociálního pedagoga v terénu a přináší to pozitivní výsledky. Chodí přímo za rodinami domů – třeba když se s nimi třídní učitel nedokáže spojit a potřebuje je pozvat do školy, nebo když dítě opakovaně či delší dobu chybí. „Jen od loňského ledna do konce minulého školního roku, takže během šesti měsíců, jsme byli navštívit rodiny celkem 409krát, u některých jsme byli třeba i několikrát,“ říká sociální pedagog Václav Rosík.

S rodiči pak osobně řeší třeba už zmíněné pozdní příchody a snaží se tím předcházet i velkému množství neomluvených hodin, které žáci mívají. Ty se jim podařilo omezit v letech před covidem, ale právě pandemie a opakované zavírání škol návyky dětí zhoršily. „Po covidu jsme měli znovu obrovské číslo neomluvených hodin, bylo to dohromady přes dvanáct tisíc hodin. Za loňský školní rok se nám to číslo podařilo o tři tisíce snížit, což je skvělé. A letos očekávám, že to bude ještě lepší,“ přibližuje Václav Rosík, podle kterého za zlepšením částečně stojí právě i zvýšení počtu návštěv v rodinách.  

Aby škola mohla pomáhat, musí do ní žák pravidelně chodit 

„Jsme hodně zavalení řešením následků těch jednotlivých záškoláctví a dalších problémů. Takže tyto preventivní návštěvy sociálního pedagoga by ty problémy měly eliminovat, aby se předcházelo neomluvené absenci, aby byli rodiče informovaní včas a nevznikaly zbytečné potíže,“ vysvětluje zástupkyně ředitelky Elena Varaďová Ostrá. „Pořád jsme ale jenom škola, takže nemáme takové možnosti jako třeba sociální pracovníci nebo OSPOD. Je to především na dobrovolnosti a dobrých vztazích s rodiči. Potřebujeme, aby nám důvěřovali a nebáli se řešit problémy zavčas a v klidu,“ doplňuje ještě zástupkyně. Ačkoliv je pozice sociálního pedagoga pro školu důležitá, zatím není legislativně ukotvena v zákoně o pedagogických pracovnících. „Dvě pozice u nás na škole momentálně hradíme z projektu financovaného z Národního plánu obnovy. Nějaké roky, kdy projekt nebyl, nám zas na jeho činnost přispíval magistrát, abychom sociálního pedagoga měli z čeho zaplatit,“ říká zástupkyně Elena Varaďová Ostrá.

Z financí z projektů, do kterých je škola zapojená, hradí kromě výletů, kulturních akcí a pomůcek do hodin i hygienické pomůcky pro dívky nebo ošacení. „Běžně nakupujeme třeba přezůvky do tělocviku, ty žáci často nemají a jen v ponožkách cvičit nesmí. Dalším příkladem jsou třeba mikiny a teplejší oblečení, protože když chodíme v zimě na vánoční trhy, tak žáci nosí jen tenké bundičky nebo plátěné tenisky, a pak jim je zima,“ vyjmenovává zástupkyně ředitelky, na co všechno peníze z projektů na podporu žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí využívají. Část peněz slouží i k úhradě obědů těch, kteří by si je z vlastní kapsy nemohli dovolit. „Obědy zdarma v tomto školním roce využívá 150 žáků z celkových 400,“ říká sociální pedagožka Lenka Kirchnerová, která v rukou drží velký černobílý šanon se seznamy žáků.

Ty zrovna obchází ve třídách, aby zjistila, kdo dnes na oběd přijde. „Ten zájem o to je velký. Ale tím, jak žáci často chybí, musíme každý den kontrolovat, jestli jsou ve škole. Když ne, tak pak od rodiny zjišťujeme, jestli žák další den přijde nebo mu oběd máme odhlásit,“ popisuje Lenka Kirchnerová i administrativní náročnost tohoto projektu. 

Kroužky zdarma? Největší zájem je o služby školních psycholožek 

Obědy zdarma nabízí i na Základní škole Merhautova, využívá jich zhruba třetina žáků. Navíc ty nejpotřebnější rodiny dostávají i balíčky základních potravin z potravinové banky, pro které si můžou chodit jednou za dva týdny. „V prvním pololetí si sem docházely pro potraviny asi dvě nebo tři rodiny, teď máme službu pozastavenou, protože zájemci nejsou, ale třídní učitelé o tom pravidelně rodiče informují, aby věděli, že tu možnost u nás stále mají,“ přibližuje zástupce ředitelky pro druhý stupeň Rostislav Maršálek. Základem je podle něj hlavně to, aby děti do školy chodily. Jenom tak jim mohou předávat to, co nejvíc potřebují. „Často jim říkáme, že to, co se naučí a co si osvojí tady, se už jinde nenaučí. Ale když do školy nechodí, tak s nimi nemůžeme pracovat,“ naráží zástupce Maršálek opět na problém docházky. I ta je tady trápí. 

Proto se žáky snaží motivovat i volnočasovými aktivitami, které můžou navštěvovat zdarma. „Angličtina, dramatický nebo sportovní kroužek, hra na nástroje, věda hrou, robotika,“ vyjmenovává zástupce ředitelky část nabídky aktivit, zatímco procházíme třídy ve druhém patře budovy, kde se kroužky konají. Nahlížíme třeba do moderně vybavené počítačové učebny nebo do učebny chemie, kde sedí několik žáků a čeká na začátek výuky. „Dobrý den! Dobrý den!“ zdraví přítomní chlapci jeden přes druhého. 

Kdo chce do kroužků chodit, tak chodí, nikoho ale škola nutit nemůže. „Čím jsou starší a v pubertě, tak je to víc láká ven mimo školu. I tak se ale maximálně snažíme jim ukazovat, že ten čas ve škole má smysl,“ říká výchovná poradkyně Alena Mrhačová ze ZŠ Merhautova. Nabídku ještě doplňují i volnočasové aktivity neziskových organizací v Brně, například DROM nebo Nízkoprahový klub Pavlač, se kterými škola spolupracuje. „Dětem nabízí zázemí, kde si mohou udělat referát nebo úkoly do školy, mají tam i různé hry, zábavu,“ dodává Alena Mrhačová. Kvalitní domácí podmínky dětem ze sociálně slabých rodin ve velké většině chybí. Mnohdy nemají ani místo učení, pokoj sdílí s několika dalšími členy domácnosti. A chybí taky funkční technika nebo připojení k internetu. „Problém to byl třeba teď při podávání elektronických přihlášek na střední školy. Proto asi 90 % dětí s rodiči přišlo do školy, měli jsme vyhrazenou počítačovou učebnu a všem jsme s tím pomohli,“ zmiňuje výchovná poradkyně.

Podmínky, ve kterých žáci žijí, se podepisují především na jejich psychice. A je to patrné i ze zájmu o služby školní psycholožky. Původně na škole byla jen jedna, v současnosti ale kvůli vyšší poptávce mají dvě. „Napřed děti byly takové opatrné, nechtěly to moc využívat. Teď už je to naopak a jsme za to rádi, že se nebojí svěřit a vůbec se tím netají, že tuto pomoc potřebují,“ chválí si výchovná poradkyně. 

Sociální pedagog je často i spojkou mezi rodinou a dalšími organizacemi

Být pro žáky víc než jen prostorem, kde se učí, se školám daří i díky dlouhodobé spolupráci s ostatními organizacemi. Právě tato provázanost pomáhá v tom, aby se služby dostaly k potřebným co nejdříve. I do toho se může vložit sociální pedagog. Osobní návštěvy v rodinách zvyšují přehled o situaci a problémech žáků, díky čemuž pak může podat pomocnou ruku třeba ve chvíli, kdy to rodina nejvíc potřebuje. 

„Pamatuju si, když jsem při jedné návštěvě v terénu našla rodinu v nevyhovujících podmínkách na ubytovně. Děti tam neměly prostor na domácí přípravu a jejich maminka si stěžovala, že v noci je tam hluk. Chtěla se přestěhovat, ale nevěděla, co dělat, takže jsem ji informovala, na koho se obrátit a pomohla jsem jí i s komunikací se sociální pracovnicí,“ vzpomíná na případ z konce loňského roku sociální pedagožka Lucie Bláhová ze ZŠ Merhautova. 

Vše se ale odvíjí od zájmu rodičů, v tom se shodují zástupci obou základních škol. Důležité je podle nich s rodiči jednat férově, otevřeně a v klidu. „Snažíme se, aby ta škola byla opravdu pozitivní místo, kam se těm dětem chce. Rodiče často to záškoláctví podporují, protože oni sami do školy nechodili rádi, a když se dítěti nechce, tak ho doma nechají. Ale my jdeme tou cestou respektujícího přístupu, aby se i ty nepříjemné věci řešily s klidem,“ dodává zástupkyně ředitelky Elena Varaďová Ostrá ze Základní školy náměstí 28. října.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected].

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.