Hodinka při svíčkách i levitující magnetická tužka. I tak může vypadat adventní kalendář

Kateřina Hrdá bydlí na okraji Prahy a má dvě dcery ve věku 13 a 11 let. Prakticky od jejich narození jim vyrábí adventní kalendář sama. Na posilovací hrazdu mezi zárubně dveří od kuchyně zavěsí 24 pytlíčků, které předtím naplnila tím, co mají její holky rády. Loni třeba vybalily balzámy na rty, sušené datle, samolepky, razítka na sušenky, vykrajovátka na cukroví, gumičky do vlasů nebo stírací losy. „Snažím se jim dávat nějaké věci na tvoření, s jejichž pomocí potom třeba vyrobí dárek někomu jinému, to se jim hodně líbí,“ vysvětluje Kateřina. Když měly období malování na kamínky, připravila jim máma do pytlíčků barvy, štětce i hezky tvarované oblázky, které jim nasbírala na výletech.

„Je to trochu pracnější, většinou už nejpozději na začátku listopadu začínám rozmýšlet, čím kalendář naplním, a jednou jsem ho zvládla dát dohromady až prvního prosince odpoledne, kdy už se po něm dcery netrpělivě ptaly,“ popisuje Kateřina. Je to sice mnohem náročnější, než koupit čokoládový kalendář v obchodě, ale u Hrdých prostě mají takové tradice: „Holky už jsou celkem velké, ale někdy jim připravím třeba křížovku, kde se v tajence skrývá – dejme tomu – slovo CUKROVÍ nebo ZDOBÍME BYT. Hned běží a volají, hurá, jdeme péct! A ta jejich radost je k nezaplacení.“

Pro Kateřinu Hrdou je doma vyrobený adventní kalendář součástí jejich životního stylu. V rodině se obecně spíš vyrábí, než nakupuje, protože Hrdí věří, že vlastnoručně vyrobených věcí si lidé víc váží a mají z nich větší radost, protože jsou osobnější. A nevadí holkám, že nenajdou v kalendáři každý den nějakou malou mlsku? „Nevadí, protože, upřímně řečeno, prosinec je hodně proslazený měsíc. Chodí Mikuláš, k tomu různé besídky, lidé pečou cukroví a nosí ho na všechny návštěvy, takže cukru máme všichni vlastně spíš plné zuby,“ dodává Kateřina. 

Hlavně si užít společný čas – s pečením nebo s pokusy

Pokud byste chtěli být originální, ale nemáte na to nápady ani čas, můžete zabrousit do vod internetu. Své nápady a umění tu nabízí mnoho kreativních profesionálů a profesionálek, od nichž je možné zakoupit vánoční bojovku, deskovku, dobble s vánoční tematikou, kalendář s tradičními předvánočními aktivitami, skládanky, doplňovačky nebo třeba Adventní pohodář. Ten původně pro své čtyři syny vytvořila Barbora Veselá. „Tradičně pojatý advent mě moc nebavil, naši kluci nejsou příliš nadšení do zpívání nebo tvoření, ani tradice jako stříhání barborky se u nás moc nechytily,“ vzpomíná Barbora na dobu před několika lety. „Nechtěla jsem ale kupovat neosobní čokolády, tak jsem si říkala – co nás vlastně na adventu nejvíc baví? A došlo mi, že je to společně strávený čas a pohoda, kterou si umíme společně udělat.“

Původně chtěla svůj Adventní pohodář používat jen doma, ale jakmile ho ukázala kamarádkám, musela začít vytvářet kopie i pro ně, až se dopracovala i tištenému PDF produktu na prodej. „Jde čistě o to, aby rodiny strávily nějaký čas společně, čemuž jsou přizpůsobené i úkoly. Navíc na nich schválně nejsou uvedená čísla, aby si rodiče mohli úkoly uspořádat tak, jak se jim to hodí. Ne každý může jít v úterý odpoledne do lesa sypat do krmelců, a pokud chcete péct cukroví nebo vyrábět vaječný koňak podle našich receptů, musíte mít připravené suroviny,“ vysvětluje Barbora Veselá. Naopak třeba filmový večer nebo hodinku při svíčkách se vzpomínáním na rodinu a přátele, kteří už s námi Vánoce neoslaví, zvládnete klidně ve všední den po návratu z práce.

Mezi rodinami nadšenými do vědy a objevování, které neváhají do adventního času trochu investovat, je už druhý rok hitem kalendář se čtyřiadvaceti pokusy od Úžasného divadla fyziky. Ten vědci z oborů, jako je třeba matematika, astrofyzika nebo fyzika kondenzovaných látek, sestavili na míru přímo dětem.

„Naše pokusy jsou buď z běžně dostupných věcí, které má každý doma, nebo na ně poctivě vše potřebné zabalíme. Dá se čekat, že sůl nebo bramboru ve spíži najdete, ale herkules už mít nemusíte, takže ho posíláme ke kalendáři,“ vysvětluje Barbora Mikulecká z týmu Úžasného divadla fyziky.

Pokusy jsou doplněny nejen návodem, ale také vysvětlením konkrétních chemických nebo fyzikálních jevů, což ocení rodiče, kteří se v přírodních vědách necítí úplně silní v kramflecích. Na co se mohou rodiny těšit letos, je tajemství, ale loni si třeba s pomocí vodivého těsta a baterek mohly vytvořit jednoduchý elektrický obvod, případně si s využitím magnetů sestavit levitující tužku. „Jde nám o to, aby pokusy byly jednoduché, zajímavé, snadno proveditelné i pochopitelné a pestré,“ uzavírá Barbora Mikulecká.

Od originálu zpátky k čokoládě 

Vymýšlení alternativních adventních kalendářů už tedy není výjimkou. Rodiče k tomu vedou různé důvody. V některých rodinách se vyskytují například alergie na mléko, jinde jsou vegani, někdo zase dává přednost osobnějšímu pojetí podobně jako u Hrdých. „My máme adventní kalendář s punčochami a do nich obden střídám malou čokoládovou tyčinku a to, co mají kluci momentálně rádi, třeba kartičky pokémonů nebo fotbalistů,“ říká Tereza Maryšková, máma dvou prvostupňových fotbalistů.

Někteří rodiče ale od různých originálních nápadů postupně upouštějí. „Máme látkové pytlíky a jednou jsem pojala myšlenku, že tam dětem umístím kousky velkého puzzle, které si budou postupně skládat. Než jsem ho ale sama složila a rozdělila ho smysluplně na čtyřiadvacet kupiček, zabralo mi to několik hodin. Od té doby dávám do pytlíčků každý den tři stejné sladkosti pro tři děti, a rozhodně si nestěžují,“ usmívá se Helena Motýlová z Prahy.

Martina Fleig žije se svými třemi dětmi v Lucembursku. A jak sama říká, prošla si vzhledem k adventním kalendářům vývojem od nejrůznějších kreativních nápadů až po... ano, klasický kupovaný čokoládový kalendář. „Když jsem jim dávala do kapsiček různé domácí pamlsky, ohrnovaly nos. Malé hračky způsobily radost, ale krátkodobou – asi tak jako hračky z kindervajec – a pak se nám to doma válelo po všech koutech. Knížky byly fajn, ale nestíhali jsme je číst. Z lego kalendáře byla frustrace, že se to nedá použít hned, ale až když je kostiček víc. Takže obyčejný kalendář s čokoládou byl vyhodnocen jako nejlepší, a pokud člověk vybere kvalitní čokoládu, tak je jeden kousek denně nezabije,“ vysvětluje.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.