Hrajte si se mnou, ne se svým mobilem. V Hamburku protestovaly děti proti závislosti svých rodičů na telefonech

Emil Rustige řekl německému tisku, že k uspořádání demonstrace proti mobilům ho inspirovala antifašistická demonstrace, kterou s rodiči navštívil v květnu. A pak onen zmíněný zážitek z metra, kde si Emil poprvé silně uvědomil, že náš svět je plný „smombies“ – slovo vzniklé kombinací slov smartphone a zombie. V některých městech v Německu, ale třeba i na Novém Zélandu, už existují dopravní značky, které před lidmi nevnímajícími svět kolem sebe varují řidiče.

Emilovi rodiče se rozhodli svého žalobce podpořit. Emilův táta Martin, 37letý pediatr, ohlásil demonstraci na policii. Na Facebooku se k chystané události připojilo 400 lidí a ještě před konáním o ní informovalo mnoho německých médií.

„Skvělé! Konečně někdo, kdo říká, co si mnozí myslí,“ vzkázal někdo Emilovi ve facebookové události.

Se sklopenou hlavou

Vlastně je s podivem, že na demonstraci dorazilo nakonec jen 150 dětí. Na vině bude možná již zmíněný střet zájmů: obžalovaní jsou ti, kdo by zároveň museli své děti na demonstraci doprovodit.

Jakkoli to vypadá, že za pozorností, kterou akce získala, stojí právě obratnost Emilových rodičů v nakládání se sociálními médii, z celé akce jim není úplně do skoku. „Na demonstraci půjdu se sklopenou hlavou a budu se držet někde vzadu – vždyť jsem to já, kvůli komu se koná,“ řekl deníku Spiegel Martin Rustige.

Stejně jako v mnoha dalších zemích, i v Německu je závislost na technologiích horkým tématem. Média opakovaně referují o škodách, které mohou rodiče svým dětem způsobit, když jsou neustále nalepení na svých telefonech—od nehod, ke kterým dochází kvůli nepozornosti rodičů až po negativní vliv na psychiku dítěte. ”Výzkumné studie ukazují, že pokud rodiče neopětují dítěti oční kontakt, v jeho těle se začínají vyplavovat stresové hormony,“ řekla německému veřejnoprávnímu rozhlasu psycholožka Catarina Katzer.

Od roku 2008 se v Německu zdvojnásobil – u dětí do pěti let dokonce ztrojnásobil - počet úrazů na dětských hřištích. Podle některých výzkumů sleduje svůj mobil na hřišti devět z deseti rodičů. Jen v hamburských veřejných bazénech museli letos v červenci oživovat tři děti, jejichž rodiče je nehlídali… Hádejte proč.

V Německu i dalších zemích přibývají kampaně s hesly jako „Už jste si dneska hráli se svým dítětem?“, které se snaží připomínat rodičům to, co by měli vědět: že děti potřebují pozornost.

Dělejte to, když spíme

„Mobily mi kazí život!“ zlobí se Emil. „Vadí mi, když rodičům zazvoní telefon a oni ho běží zvednout, a je jedno, jestli si zrovna hrajeme, nebo jíme. Myslím, že by mohli zavolat zpátky později. A zprávy by mohli posílat večer, když spíme,“ navrhuje Emil.

Demonstrace dětí, kterým není víc než deset, působí na první pohled komicky, ale má to své – poněkud znepokojivé – vysvětlení. Malé děti, které ještě svůj mobil nemají, si alarmující stav možná uvědomují ze všech nejvíc. Chuť protestovat mizí s prvním vlastním mobilem. V Německu má svůj telefon skoro polovina dětí do 13 let. Výjimkou nejsou rodiče, kteří pořídí svým dětem mobil ve čtyřech letech.

Jakmile dostanou děti telefon, jsou samy rychle ztracené. V nedávném americkém průzkumu odpovědělo 16% teenagerů, že používají sociální média „téměř nepřetržitě“, dalších 22 procent uvedlo, že je kontrolují „několikrát za hodinu“.

Hamburský průvod rozhněvaných dětí končil v parku s dětským hřištěm. Tam Emil spolu s ostatními účastníky vylezl na prolézačku. „A teď si jdeme hrát,“ zakřičel do megafonu. „A rodiče hezky zahodí své telefony!“ zavelel.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.