Když má nemocnice svou vlastní školu. Reportáž z ostravské zdrávky

Druhačkám z oboru praktická sestra za malou chvíli začíná hodina ošetřovatelství. Dnes je čeká téma subkutánní podávání léků. „Ještě než se k látce dostaneme, tak se rozdělíme na dvě menší skupiny a uděláme si opakování,“ dává jim instrukce vyučující Dominika Hrdličková. Část dívek si sedá k lavici, na které leží například tlakoměr. Tady si budou opakovat fyziologické funkce. Druhá skupinka už míří do zadní části učebny, ve které jsou nemocniční postele s figurínami. Na jedné z nich si vyzkouší oxygenoterapii. 

Jako první se k lůžku postavila studentka Kristýna. „Tak nám k tomu komentujte, co děláte, ať to všichni slyšíme. A tady Natka vás může při popisu doplňovat,“ pobízí dvě studentky učitelka. Kristýna se snaží jednotlivé kroky vysvětlovat, a když se jí na něco vyučující doptává, pohotově odpovídá: „Tohle je nebulizace, do té se dává léčebná látka.“ Paní učitelka Hrdličková přikyvuje. Teď už jen nasadit kyslíkovou masku pacientce. „Zkoušely jste to už na praxi na interně?“ ptá se všech holek učitelka. Ozývá se, že zatím ne, ale zrovna včera na praxi to u jednoho pacienta viděly. „A hlavně nezapomínejte na komunikaci. Představit se a seznámit pacienta s tím, co budete dělat,“ připomíná Kristýně učitelka. 

„Dobrý den, já vám jdu dát nebulizaci. Budete vdechovat léčivou látku,“ říká studentka figuríně, která je položená na nemocniční posteli. „Jakou látku, co tam je, sestři?“ přeruší ji učitelka. Cílem je, aby se budoucí sestřičky co nejlépe připravily na práci s reálnými pacienty. I proto se snaží klást takové otázky, jaké by mohly padnout v nemocnici. Postupně se dívky u fiktivního pacienta prostřídají, každá zkouší zavést jiný typ kyslíkové masky. Poslední je na řadě Anička. „A zase, představíme se a řekneme pacientovi, co ho čeká,“ upozorňuje paní učitelka. „On spí, je po operaci, to je zbytečné, abych na něho mluvila,“ odůvodňuje studentka svoje mlčení. „Mně jednou usnul pacient při krmení,“ reaguje na Aniččinu poznámku se smíchem Kristýna. Mezi studentkami je už od začátku dobrá nálada. 

Budoucí sestřičky chodí na praxe do nemocnic každé pondělí. Ve vyšších ročnících se pak i počet hodin a dnů v nemocnicích navyšuje. Studenti si tu ale navíc můžou vybrat, do které nemocnice ze sítě AGEL chtějí na praxe chodit, aby to měli třeba blízko z domu. „Kromě našich pedagogů máme i odborníky ze zdravotnické praxe, kteří se na výuce podílí. A tím, že chodí žáci do našich nemocnic, tak se daleko lépe propojuje teorie s praxí,“ říká zástupkyně ředitele Alžběta Panáková. Střední zdravotnická škola v Ostravě-Kolbově nabízí dohromady tři obory. Vedle praktické sestry ještě zdravotnické lyceum a laboratorního asistenta. „Dokonce máme v ostravské nemocnici vyhrazené patro pro školní laboratoř. Tam probíhají praxe studentů. Tím, že jsou přímo v nemocnici, tak využívají i moderní přístroje, se kterými pak budou pracovat i po absolutoriu, pokud zůstanou u nás ve firmě. A mají nablízku i laboranty, kteří je tam vyučují,“ popisuje Alžběta Panáková. „Mají mikrobiologii, hematologii, histologii a biochemii. To všechno by jeden náš pedagog neobsáhl,“ dodává. 

Odběr krve ve virtuální realitě nebo simulace stáří 

Při odborných předmětech se budoucí sestřičky učí nejenom na figurínách nebo na sobě navzájem, využívají i modely částí těla nebo moderní technologie, které jim mají zautomatizovat základní pracovní postupy. Třeba ve virtuální realitě se učí odebírat krev. „Je to opravdu na takové to osvojení základů, jako jak si mají správně umývat ruce, jak postupovat při odběru vzorků a podobně,“ přibližuje učitelka Dominika Hrdličková. „Stejně se to všechno nejlépe naučí až na pacientovi, ale tohle je aspoň pro první představu,“ doplňuje ještě druhá vyučující Monika Padlová. Ta dřív učila na univerzitě a s některými učebními pomůckami, které tu na střední škole využívají, se setkala právě tam. O to víc je ráda, že si je můžou vyzkoušet i středoškoláci na oboru praktická sestra. „Máme tu třeba model stáří, který dokáže nasimulovat, jak se člověku špatně chodí, jak hůř vidí nebo jak se mu těžko zvedají ruce nad hlavu,“ popisuje. Model tak pomáhá studentům třeba při tom, když se učí pečovat o pacienta. Tak, aby si sami na vlastní kůži dokázali představit, jak se může starší pacient v nemocnici cítit. 

Na jednotlivé úkony tu mají i speciální modely. Třeba model na nácvik správného vpichu, který díky počítači uvnitř hlásí, jestli byla jehla ve správném místě, aby nenarušila nerv. Trénují tu třeba i cévkování. „Dá se to udělat, aby z toho i něco teklo, takže si to žáci vyzkouší a zautomatizují, aby to pak v praxi u pacienta neprobíhalo s nějakým velkým strachem,“ zmiňuje pozitiva učitelka Dominika Hrdličková. Nejvíc se toho žáci naučí stejně v praxi, což už teď dívky ze druhého ročníku po necelém půlroce v nemocnicích vědí. „Ve škole je to spíš taková sranda, když to zkoušíme jenom na sobě. U cizího člověka v nemocnici záleží hlavně na komunikaci. A taky je to náročnější i fyzicky, třeba když se staráme o pacienta, který se nemůže hýbat,“ sdílí své dojmy studentka Beáta. Na lavici má před sebou položenou dokumentaci pacienta, která je shodná s tou, se kterou pak pracují i na praxích. „Je to určitě jedna z výhod při propojení školy s nemocnicí. Právě dokumentace nebo někdy i některé postupy při péči se často mění. Tím, že jsme pod jednou společností, se nám na to daří rychle reagovat. A samozřejmě tomu pak uzpůsobujeme i učivo budoucích sester nebo laborantů,“ vysvětluje Alžběta Panáková. Podle ní je to pro studenty dobré i v tom, že se pak v praxi rychleji zaběhnou. 

Pro studenty využívají na škole i takzvaný peer program, který vytvořili ve spolupráci s nemocnicí. Má pomoct žákům se na praxe psychicky připravit. A zájemci se na speciálně vyškolené odborníky můžou obrátit i v průběhu praxí. „Teď se třeba stalo, že se žákyně setkala s agresivním pacientem, a pak to mohla právě s peerem probrat. Často se na tyto odborníky obrací žáci, když se setkají třeba s úmrtím pacienta a neví, jak se s tím vyrovnat,“ zmiňuje smysl programu zástupkyně Panáková. 

Jistotu budoucího zaměstnání oceňují hlavně rodiče

Praktické opakování už mají druhačky za sebou, teď ještě promrskat teorii. Některé studentky totiž minulý týden chyběly, a to se zrovna vysvětlovalo, jak vypočítat množství kyslíku v láhvi. Brzo se to možná objeví v písemce, a tak je důležité, aby to všechny pochopily. Ze zadní části třídy se holky přesunuly k tabuli. Paní učitelka Hrdličková studentce Barboře diktuje zadání, ostatní spolužačky ji pozorují. Příklad vyšel správně, teď ho zkusí ještě někdo jiný. V tu chvíli ale zvoní na přestávku. „Tak si, holky, běžte dát oběd, a potom budeme pokračovat,“ oznamuje vyučující Monika Padlová.

Odborné učebny, kde mají druhačky v tuto chvíli hodinu ošetřovatelství, využívají i studenti vyšší odborné školy. Právě tam mohou absolventi střední školy pokračovat ve studiu dál, konkrétně na oboru diplomovaná všeobecná sestra. Většinou se to tak i děje, jak potvrzuje zástupkyně Panáková. Někteří ale rovnou přechází do nemocnic nebo poliklinik, které společnost AGEL provozuje, nebo i do jiných zařízení. „Učíme je tu tak, aby se uplatnili kdekoliv. Pokud ale pokračují pod naší společností, tak je to pro ně už známé prostředí. Většinou jdou tam, kde už znají personál nebo kde se jim na praxi líbilo, což je pro absolventy příjemnější,“ říká Alžběta Panáková. 

To, že žáci studují na škole, která je přímo propojená s budoucím zaměstnavatelem, vyhledávají a oceňují především rodiče. Motivovat se tu společnost AGEL snaží i speciálním stipendijním programem. Na ten má student nárok, když se zaváže, že po absolvování bude po dobu dvou nebo tří let v některém ze zařízení společnosti pracovat. Propojení školy s nemocnicí ale nehraje roli jen při vzdělávání budoucího personálu, dovzdělávat se do školy chodí třeba i ti, kteří v nemocnicích už pracují. „Nabízíme akreditované kurzy ošetřovatelů a sanitářů. Na ty se nám hlásí například paní uklízečky nebo techničtí pracovníci, kteří se v zaměstnání chtějí posunout,“ dodává Alžběta Panáková.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.