Když táta a máma neumí pomoct s úkolem, nastupují dobrovolníci. A děti prosí o další hodiny

Sabině Skalické je 27 let, pochází z Lanškrouna a žije v Praze, kde pracuje coby lektorka dramatických a hudebních kroužků pro děti. Už druhý týden teď ale z domova komunikuje s dětmi z celého Česka, které potřebují doučit češtinu, matematiku nebo angličtinu. „Kroužky vedu online, jsem na to zvyklá a nemám s tím problém. Proto jsem se ráda zapojila, když přišla nabídka pomáhat školákům s učením,“ říká.

Klub anonymních záškoláků spojuje děti a vedoucí z DDM

Sabina je součástí služby KAZ neboli Klub anonymních záškoláků, který je společným projektem Sdružení pracovníků domů dětí a mládeže ČR. DDM jsou nyní zavřené, kroužky pozastavené nebo fungují jen online, a mnozí instruktoři tak mají více času. „Projekt jsme rozjeli na začátku listopadu, protože jsme si řekli, že máme k dispozici stovky a stovky zkušených pedagogů a vedoucích, kteří mohou pomáhat,“ vysvětluje předseda sdružení Libor Bezděk. Na webu mitkamjit.cz, který už při jarní karanténě nabízel tipy a návody pro kvalitní využití volného času, si děti nebo jejich rodiče mohou zaškrtnout třídu, předmět a uvést i téma, jemuž se potřebují věnovat. Na kontaktní e-mail se jim pak ozve dobrovolník, společně doladí čas a platformu a doučování může proběhnout.

„Napřed se ozvou jen s tím, že potřebují pomoct s úkolem a něco vysvětlit, ale všech šest dětí, s nimiž jsem mluvila tento týden, už mě prosí o další hodiny,“ popisuje Sabina. Sama není učitelka, ale podivuje se nad tím, co od dětí slyší. Od těch, které doučuje, i od „svých“ svěřenců z dramaťáku a hudebky: „Mám v podstatě pocit, že zažívají dva extrémy. Buď jedou jako šílené, učí se online i šest hodin denně, píšou testy a odpoledne je ještě čekají úkoly, nebo naopak dostávají jen čísla cvičení a stránky, z nichž si mají udělat výpisky, a online se s učitelem vidí třeba jednou za týden. Ani jedno není podle mě zdravé a je jasně vidět, jak těžké je se třeba vztahy mezi větami dostatečně naučit jen z učebnice. Jsem ráda, že můžu dětem pomáhat, dává mi to velký smysl.“

Děti doučují i budoucí učitelé, plní si tím praxi

Doučování nabízí i Člověk v tísni společně s Národním pedagogickým institutem a studenty pedagogických fakult v rámci projektu Zapojme všechny. Původně se počítalo s tím, že studenti pedagogiky nastoupí do škol, které o ně projeví zájem, a povedou tu skupinové hodiny, čímž si splní část povinné praxe do školy. Než stihl začít akademický rok, kdy by se budoucí učitelé vrátili na univerzity, přišla druhá vlna covidu a plány bylo nutné realizovat online. Kromě studentů učitelství se nabídli i studenti pedagogických oborů na Filosofické fakultě UK nebo některých fakult ČVUT. „Když třeba deváťák plave ve fyzice nebo chemii, určitě mu ji dobře vysvětlí student elektrotechniky,“ vysvětluje Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni, která se na projektu podílí.

Přihlašování do projektu se uzavřelo začátkem října, momentálně studenti pomáhají dětem asi ze stovky škol, i když zájem byl větší. „Rádi bychom, aby tento projekt fungoval i do budoucna. Domnívám se, že pro studenty může být velice přínosné, když se už během praxe setkají i s dětmi ze složitějších poměrů. Studenti často chodí na praxe do fakultních škol, kde se obvykle setkávají s dětmi motivovaných rodičů. Když potom mají ve třídě dítě ze sociálně vyloučeného prostředí, jsou zaskočení,“ nastiňuje další plány Zuzana Ramajzlová.

Pomoc se školou nabízejí i nízkoprahové kluby

Co se dětí ze složitějšího rodinného prostředí týká, často nacházejí jakýsi druhý domov v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Nezisková organizace Proxima Sociale jich provozuje šest – čtyři na velkých pražských sídlištích, jeden v Mladé Boleslavi a poslední v Dobříši. Ve spolupráci s několika dalšími organizacemi se také pokoušejí rozjet pomoc dětem, kterým škola přerůstá přes hlavu. „Zájem ze škol v okolí je veliký, ale problematické je potom propojení s dobrovolníky. Není to jen tak: musíte je kontaktovat, promluvit s nimi, proškolit je trochu ve specifikách naší klientely. Po odučené hodině se jim musíme znovu ozvat a požádat je o stručný report. Při výuce s nimi nejsme, takže je třeba chránit bezpečí obou stran. Pořád trochu hledáme, jak na to,“ říká Barbora Pšenicová.

Na rozdíl od jarní vlny koronaviru se ale nemusely teď na podzim nízkoprahové kluby komplet uzavřít. Za dodržení hygienických opatření – roušky, dezinfekce, dvoumetrové rozestupy, a tím i značně omezený počet návštěvníků – fungují dál a mnohé také nabízejí pomoc se školou. 

„Rozšířili jsme otevírací dobu i okruh klientů,“ říká Tomáš Rezek, vedoucí klubu R-Mosty v Praze na Žižkově. Klub běžně pracuje s dospívajícími, ale podle doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí je teď otevřený všem dětem od 1. tříd. Dopoledne se všechny tři místnosti klubu proměňují na studovny; v každé můžou sedět maximálně tři děti. Ty mají k dispozici počítače připojené k internetu, sluchátka a webkameru, aby se mohly účastnit online výuky. Navíc jsou k dispozici kontaktní pracovníci, kteří pomáhají s úkoly a vysvětlují látku. Další doučování nabízí klub online dětem, které techniku mají. „Máme teď hodně nových klientů. Volají nám sourozenci a kamarádi dětí, které k nám už nějakou dobu chodí, volají nám i základní školy v okolí, jestli se nemůžeme ujmout jejich žáků a pomáhat jim. Děláme, co můžeme,“ vysvětluje Tomáš Rezek. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.