Maturitní a další klíčové předměty je potřeba učit online, jinak studenti ztrácejí motivaci, říká ředitel z Mladé Boleslavi

Od pondělka je vaše střední škola i mnoho dalších zavřených, vidíte to jako dobré řešení?

V naší škole sice aktuálně nemáme žádné žáky ani učitele pozitivní, ale chápeme situaci ve společnosti a respektujeme rozhodnutí, která mají napomoci zklidnění situace. Náš okres Mladá Boleslav bohužel patří k rizikovým, proto budeme rádi, pokud se podaří nebezpečí snížit i pro naše žáky a zaměstnance. Zejména mě zarazila informace, že bylo pozitivně testováno už 1700 učitelů. To je opravdu vysoké číslo a je jasné, že to musí mnoha školám způsobovat potíže. Pokud bude distanční výuka opravdu trvat jen dva nebo tři týdny, asi se toho tolik nestane. 

U vás ve škole jste ještě neměli žádného pozitivně testovaného žáka ani učitele? 

Hned zkraje školního roku měl pozitivní test jeden hokejista. Do karantény se dostalo třicet žáků a čtyři učitelé, ale podařilo se zabránit šíření, takže po dvou týdnech už jsme zase fungovali normálně. Možná tomu napomáhá i naše opatrnost a snaha řešit věci s předstihem. 

Jak u vás distanční výuka probíhá?

Už v létě jsem se na tuhle eventualitu přichystal a kromě běžného rozvrhu jsem připravil i rozvrh pro případnou distanční výuku. Předměty jsem rozdělil do tří skupin: první skupina, to jsou především maturitní předměty – český jazyk, matematika, cizí jazyk a klíčové odborné předměty. Ty je důležité vyučovat online – v našem případě přes aplikaci Teams. Vydá to na tři nebo čtyři hodiny denně. Rozvrh znají studenti dopředu, takže si podle toho mohou zorganizovat den. Zjistili jsme, že bez online výuky si někteří rychle odvykají od povinností, to nás na jaře překvapilo. Videolekce budeme i nahrávat, aby si je mohl zpětně pustit i ten, kdo musí třeba k zubaři, nebo kdo by v rychlosti něčemu nerozuměl.

Druhá skupina, to jsou méně zásadní odborné předměty, tam je to kombinované: třeba jedna hodina týdně online a k tomu nějaký úkol. Když mají třeba budoucí učitelky hru na nástroj, tak druhou online hodinu budou mít jen ty slabší, kdežto virtuosky, které hrají osm nebo deset let, dostanou třeba jen offline úkol. Umožňuje nám to větší individualizaci. Třetí skupinou budou předměty jako chemie, kterou mají na naší škole studenti jen rok, nebo druhý cizí jazyk. V těchto předmětech budeme jen zadávat úkoly. Co ještě poběží online, jsou třídnické hodiny. Komunikaci mezi učitelem a žáky považuji za extrémně důležitou a během distanční výuky je to klíčové pro udržení motivace. 

Všichni vaši učitelé jsou schopni učit online? 

Ano. Každý náš nový zaměstnanec je vždy v přípravném týdnu před začátkem školního roku proškolen ve všech aplikacích a programech a i dodatečně může kdykoli přijít na konzultaci. Když ředitel chce, aby byli učitelé technicky zdatní, musí jim pro to vytvořit podmínky. To znamená například to, že na škole nebudou čtyři interaktivní tabule, ale budou ve všech třídách, aby si učitelé nemuseli dělat dvojí přípravu. 

To zní, jako byste na tuto výjimečnou situaci, která nastala poprvé na jaře a nyní se opakuje, byli připraveni dávno.

Mívali jsme totiž na naší škole dálkové studium. Teď už ho nemáme, protože máme školu zaplněnou prezenčními studenty, ale díky tomu některé věci umíme. Tím ale nechci říct, že děláme všechno dokonale. Třeba první dva týdny na jaře jsme neměli sjednocené zadávání úkolů, každý učitel to dělal po svém, ale brzy jsme zjistili, že v tom studenti i rodiče mají chaos. Teď zadáváme úkoly výhradně přes interní systém Bakaláři, kde si je studenti mohou řadit podle data zadání, data odevzdání nebo jestli je mají či nemají hotové. Je to přehledné i pro rodiče, ale taky pro mě. Třeba na jaře, než jsme to vychytali, tak v jednom týdnu cukrářům přistálo dvacet úkolů. Tak to je chvíle, kdy já se do toho podívám a mohu vše koordinovat. 

Všichni žáci mají potřebnou techniku?

Teď už ano. Hned na začátku září jsme rozdali dotazníky, které zjišťovaly u žáků vybavenost. Na maturitních oborech to bylo dobré, ale mezi učni bylo asi dvanáct studentů, kteří by neměli na čem pracovat. Těm jsme tedy v pátek rychle půjčovali školní notebooky. V tomto jsme měli štěstí: před dvěma lety jsme se zapojili do projektu o získání techniky pro školu a letos v únoru jsme se dočkali třiceti notebooků. Těmi jsem tedy vybavil učitele, na karanténu se to právě hodilo. A starší stroje teď můžeme půjčovat žákům. 

Co odborný výcvik a praxe, ty budou probíhat ve standardním režimu?

Ministerstvo školství ani zdravotnictví žádné omezení nevydaly, ale my jsme si to z preventivních důvodů sami zpřísnili a omezili jsme počet studentů na pracovištích na patnáct. Bude to vyžadovat mírné zkrácení praxe a úpravu časů, aby se studenti nepotkali. 

Než se střední školy zavřely, navrhoval jste, jak by mohly fungovat v omezeném režimu… 

Říkám tomu sudá-lichá. Jde o to, že by se studenti ve škole střídali. Rozdělili bychom třídy napůl. Polovina žáků ze třídy by byla jeden týden ve škole a měla klasickou výuku. Tím bychom zvětšili rozestupy mezi žáky, snížili jejich počet ve třídách a eliminovali tak bezprostřední přenos viru. Věřím tomu, že rozestupy jsou možná důležitější než roušky, ale v plných třídách, které mají standardně devět krát šest nebo deset krát sedm metrů, prostě nejdou dodržet. 

Druhá polovina třída by mezitím plnila doma úkoly a měla možnost videokonzultací - například tři hodiny týdně, které by se uvolnily tím, že by se ve škole nevyučovaly úplně všechny předměty. Další týden by se tyto dvě poloviny vystřídaly. Mohli bychom tak eliminovat i případný nedostatek učitelů. Celý systém je ale třeba nastavit tak, aby nepřetížil učitele, protože je potřebujeme a budeme potřebovat. Musíme myslet i na jejich zdraví.

Ti, co by zrovna byli ve škole, by krom normální výuky dostali také zadanou práci na ten další týden, kdy budou doma. A tím nemyslím nějaké úkoly z učebnice, ale práci, která dětem opravdu něco dá. 

Jak by tedy vypadala?

Jednalo by se o skupinovou práci takového typu, aby si studenti museli rozdělit úkoly a vzájemně spolupracovat. Mám takové úkoly pro čtyřčlenné týmy připravené už od jara. Výstupy z těchto úkolů, které vypracovávali, když byli doma, by potom předváděli v tom týdnu, kdy by byli ve škole. 

Myslíte, že byste v režimu sudá-lichá stihli probrat vše podstatné?

Možná ne, ale my máme studenty učit především kompetence. Tento model by byl velkým přínosem i pro ně, vedlo by je to k větší samostatnosti, spolupráci, odpovědnosti, lepší přípravě – nemůžete se na to vykašlat, když víte, že na vaší práci závisí celá skupina. Také by se naučili svou práci prezentovat – to je velká slabina dnešních studentů. Vlastně má tento model, jakkoli je vymyšlený pro krizové časy, spoustu výhod. Navrhoval bych takový způsob výuky třeba jako přechodový model, až se školy zase budou otvírat. Než pustit vše rovnou zase na sto procent. Aby se šíření nákazy zase hned nerozběhlo.

Je systém sudá-lichá přenositelný na jakoukoli školu? 

Leckde to tak mají, třeba v Dánsku. Myslím, že by to – samozřejmě s malými úpravami dle potřeb každé školy – šlo i u nás. A dokonce i na základních školách včetně prvního stupně. Ten se zatím zavírat nemá, ale kdyby náhodou nebylo zbytí, i tam by byl tento systém použitelný: učitelé předmětů, které by se dočasně zrušily, by mohli vypomáhat na prvním stupni. Půlka dětí by byla s učitelem ve škole a druhá půlka s nějakým jiným dospělým někde jinde – v družině či v jiných prostorách. Tam by se odehrávaly volnočasové aktivity, nebo by si děti pod dohledem plnily zadané úkoly, ale jejich rodiče by mohli do práce, takže by nezkolaboval ekonomický a zdravotnický systém. 

Zkoušel jste tento svůj nápad nějak prosadit?

Psal jsem na ministerstvo, ale smetli to ze stolu, že to není potřeba.

Štefan Klíma je ředitelem Integrované střední školy v Mladé Boleslavi. Na jeho škole jsou maturitní obory předškolní a mimoškolní výchova, informační služby a obchodník a dále učební obory aranžér, cukrář, pekař a prodavač.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.