Žádné dělení na gympl a učňák. Jak fungují skotské střední školy pro všechny, kde nejsou třeba přijímačky
Vybavíte si, jak byla organizovaná výuka v Bradavicích? Jak se studující dělili do kolejí, měli své uniformy, prefekty, studijní skupiny, průběžné zkoušky a závěrečné OVCE? Gratuluji, o skotském studijním systému už víte (skoro) všechno! Jen s těmi zvacími dopisy je to trochu jinak. Učitelka Eva Marková navštívila skotské střední školy a tvrdí - důsledná práce s daty, které stát o žácích sbírá, se vyplácí.
Na podzim jsem se spolu s Partnerstvím pro vzdělávání 2030+ vydala na studijní cestu do Skotska, rodiště Harryho Pottera. Zajímalo nás, jak funguje školství v zemi, která je svými parametry srovnatelná s tou naší. Sama učím na gymnáziu, takže jsem hlavně chtěla vidět, jak tam fungují střední školy, a jak si dokáží poradit s tím, že nemají přijímací zkoušky.
Partnerství pro vzdělávání 2030+ je iniciativa vzniklá v roce 2020, která sdružuje významné organizace ve vzdělávání s cílem zlepšovat učení dětí a snižovat nerovnosti. Mezi zakládající členy patří například Asociace ředitelů základních škol ČR, Česká rada dětí a mládeže a Nadační fond Eduzměna.
Skotské děti nastupují do školy zhruba v pěti letech a čeká je sedm let základní školy (primary school), poté pokračují na high school – a tady nastává pro český systém moment možná až neuvěřitelný: dvanáctileté děti nastupují (zpravidla) na spádovou školu, a to bez přijímaček. Povinná školní docházka končí v 16 letech, na střední však mohou mladí Skoti a Skotky strávit šest let, tedy končí zpravidla v osmnácti. Popravdě řečeno jsem si nedokázala představit, jak tohle může fungovat: opravdu umí ve Skotsku vzdělávat všechny dospívající dohromady?
Na návštěvě v Portobellu
Vítejte v naší škole, jsem rád, že vidím tolik sympatických lidí, vítá naši výpravu usměvavý Greg McDowall, ředitel Portobello High School. Ta leží na kraji Edinburghu a chodí do ní přes 1400 studujících. Greg chce vědět, co by nás zajímalo, a tak se ptáme, jak to funguje, když na high school chodí všechny děti ze spádových škol.
Už jsme si zvykli, že se tu na nás při zmínce o selekci na základě zkoušek dívají shovívavě. Zatváří se tak i Greg a hned nám ukáže datový nástroj Insight. Ten využívá skotská vláda pro sledování a analýzy výsledků ve vzdělávání. Zdroje dat jsou vícečetné a různí uživatelé mají přístup k různým datům. Místní úřady a ředitelé škol vidí informace o žácích, kteří do školy přicházejí: děti jsou přiřazeny do jedné z deseti skupin, tzv. decilů, a to na základě socioekonomických dat. Ředitelé tak vědí, které děti mají například nárok na obědy zdarma. Zároveň také v předstihu zjistí, jaká bude skladba nastupujícího ročníku, čemuž mohou přizpůsobit strukturu úvazků pro další školní rok. Cílem je nabídnout dětem se speciálními potřebami co nejlepší podmínky pro studium a tím snížit sociální nerovnosti. Slovy čísel to znamená, že po opuštění školy by se měli studující objevit o několik decilů výš, než když nastupovali.
Školy jsou pak porovnávány podle toho, jak se jim daří s dětmi pracovat a posouvat je k lepším životním šancím. Nástroj Insight umožňuje srovnání výkonu s dalšími podobnými školami. Tento přístup pomáhá zřizovatelům identifikovat oblasti, ve kterých se školy ještě mohou zlepšit, zároveň ale nastavuje realistická očekávání. Jinými slovy: je vyžadován pokrok pro každého žáka, ten je však relativní a měří se sofistikovanějšími nástroji, než je třeba počet bodů získaný v celonárodních zkouškách. Tyto bodové zisky jsou sice důležité, nicméně posuzují se v kontextu jednotlivých škol a komunit. Zřizovatelé se snaží školy pozitivně motivovat a nabízet jim funkční nástroje pro řešení jejich obtíží. Školy nejsou penalizovány za nízké bodové zisky žáků v celonárodních zkouškách – což jim následně pomáhá lépe cílit výuku dle zájmu a cílů studujících, vysvětluje nám ředitel portobellské střední.
Skotské školství, které se opírá o data a odbornou kvalifikaci zaměstnanců, minimálně zvyšuje pravděpodobnost toho, že ředitelé škol jsou motivovaní, entuziastičtí lidé, jejichž cílem je spokojené dítě naplňující svůj potenciál, aby mohlo následně dosáhnout své pozitivní destinace. Ano, zní to trochu jako vyjádření dopravní navigace, ale je to možná nejdůležitější pojem, který jsem si ze Skotska přivezla.
Foto: archiv rodiny Macleod
Doprovodit každého ze školy do života
Celou dobu mne fascinovalo, že každý, kdo má ve Skotsku něco společného se vzděláváním, mluví o žácích pozitivně a s pochopením – a je pro něj důležité, aby se po škole mohli všichni odpovědně rozhodnout, co budou dělat dál. Na téhle cestě je provází hned několik průvodců: jejich starší spolužáci (prefekti), samozřejmě učitelé, ale také kariéroví poradci, kteří na školách působí a spolupracují také s místními zaměstnavateli a úřady práce. Všichni přitom mají jeden společný cíl: pomoci mladému člověku při náročném přechodu ze střední školy do pracovního života, anebo mu ukázat cesty k další kvalifikaci. Obojí se sleduje a škola má k dispozici data o tom, kam studující ze školy odcházejí, co dělají tři měsíce a následně přibližně rok po absolutoriu. Pokud by někdo neměl práci, škola by mu měla podat pomocnou ruku. Stejně tak se absolventi high school mohou na školu obrátit, pokud potřebují s ohledem na svůj profesní život s něčím poradit.
Gymnazista a učeň společně
Nástrojů, které mají zřizovatelé a ředitelé k dispozici, aby pomohli všem mladým lidem dosáhnout jejich positive destination, je samozřejmě daleko víc. Jejich společným jmenovatelem je variabilita a jednání ve prospěch dítěte. Pokud je ve škole několik dětí s poruchou autistického spektra, je zodpovědností ředitele zařídit takové podmínky, aby se i oni mohli učit. Pokud se některé děti potýkají s úzkostmi a sociální fobií, zajistí ředitel personál, který v rozlehlých školních budovách prochází jednotlivá patra a hovoří s nimi… Nic z toho se nestalo samo od sebe a rozhodně to není zadarmo: ředitelé škol musejí být dobrými hospodáři, stejně jako náš školský systém i ten skotský trpí nedostatkem pedagogů a financí na jejich platy – a ředitelé i místní samosprávy hledají různé cesty, jak tyto problémy řešit.
Zatímco nás Greg provádí svou školou a postupně nás seznamuje s pedagogy i studujícími, nedá mi to, a ptám se, jak je možné, že se jim ve škole daří pracovat se studujícími s různou mírou nadání a motivace. Tvrdí, že zásadní je vědět, kdo potřebuje s čím pomoct a koho co baví. Procházíme školou dál a nahlížíme přímo do výuky. Já se jdu podívat do hodiny věnované dramatu, kde se přibližně desítka mladých lidí věnuje filmové adaptaci Hamleta. Zajímá mě, jestli je to baví a jaké mají profesní aspirace – všímám si přitom, že na školních uniformách mají různé placky, takže rázem vím, kdo je prefekt, kdo sympatizuje s LGBT+ komunitou a kdo je autista.
Mladí lidé mezitím vyprávějí, že závěrečné zkoušky, jejichž výsledky určí, na jakou se mohou hlásit vysokou školu (ten systém je podobný jako v případě percentilů u nás zavedených SCIO testů), je sice stresují, ale oni věří své škole, že je připraví. Oceňují, že své kompetence a zájmy mohou rozvíjet v rámci seminářů. Ano, mají různé názory na skotský školský systém, nejsou ve svých názorech jednotní, ale umějí své postoje zdůvodnit. A jak zjišťuji vzápětí, dokážou i dost solidně diskutovat také o Hamletovi.
Pokud je ve škole několik dětí s poruchou autistického spektra, je zodpovědností ředitele zařídit takové podmínky, aby se i oni mohli učit. Pokud se některé děti potýkají s úzkostmi a sociální fobií, zajistí ředitel personál, který v rozlehlých školních budovách prochází jednotlivá patra a hovoří s nimi.
IT učebna, knihovna a kamenická dílna
Očividně tedy lze vzdělávat ve spádových středních školách. Ale jak na to? To nám záhy osvětlil pan ředitel, když nám ukázal venkovní kamenickou dílnu. Podnětem k jejímu vytvoření bylo agresivní chování některých chlapců, které přestávalo být zvladatelné. Ředitel tedy hledal, jaký obor jim nabídnout, aby v něm mohli uplatnit svou fyzickou sílu. O pomoc si řekl místním zaměstnavatelům, protože chtěl, aby tito mladíci odešli ze školy s dovedností uplatnitelnou na trhu práce. A vyučující? Ten je takříkajíc o lekci napřed, ale prý to nikomu nevadí.
Foto: SOŠ a SOU Roudnice nad Labem
Zajímavé je, že studující budou mít kamenictví uvedené jako součást absolvovaného kurikula, stejně jako angličtinu, matematiku nebo IT. Cílem školy není, aby z nich byli hotoví kameníci, důležitá je zkušenost a schopnost učit se nové věci – další potřebné kompetence jim zajistí jejich budoucí nadřízení. A možná ještě důležitější je, že existuje spolupráce na úrovni škol a zaměstnavatelů. Všichni mladí lidé tak mají možnost získat stejné doklady o vzdělání: ať už půjdou do kamenolomu, anebo na univerzitu. Odpovědnost za tuto pestrou vzdělávací nabídku přebírá škola, nikoli studující – těm tak zbývá prostor k přemýšlení nad profesní volbou.
I my bychom mohli pracovat s daty
Je asi jasné, že nelze do českého školství bezezbytku převést všechny strategie, které fungují jinde. Ale lze se jimi nechat inspirovat a přizpůsobit si je. S vidinou blížících se přijímacích zkoušek a maturit se mi z mé skotské zkušenosti nejčastěji vybavuje právě jejich práce s daty. I my v Česku máme k dispozici velké množství dat, která by nám mohla poskytnou důležité informace o socioekonomickém zázemí jednotlivých dětí. A umím si představit, že to jsou informace citlivé, a pokud bychom je začali sdílet napříč systémem, vyvolalo by to možná velkou vlnu nevole. To by nám ale nemělo bránit v hledání řešení, která by dala ředitelům a místním samosprávám k dispozici podklady pro chytřejší a cílenější plánování vzdělávacího procesu.
Co bychom však mohli začít dělat téměř okamžitě, to je propojování dat z různých zkoušek: i kdyby se nám toho podařilo dosáhnout třeba jenom u maturitních oborů, kde máme k dispozici data z přijímacích zkoušek a didaktických maturitních testů, byl by ohromný skok kupředu. Velké množství data se vyplňuje také do přihlášek na vysoké školy, ale ani tato data zdá se nikdo nesbírá… Ale to už by byla zase jiná pohádka.
Text vyšel s podporou Nadace České spořitelny.
