Montessori je vhodné pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče, míní učitelka

Jak byste jednoduše vysvětlila, v čem spočívá montessori pedagogika?

To je těžká otázka, protože jde o velmi komplexní systém. Zkusím shrnout nějak „v kostce“ základní principy: důležité je učit děti ve věkově smíšených skupinách, dopřát dětem svobodu, učit děti být za sebe zodpovědné a mít k učení správně připravené prostředí. Když se řekne montessori, lidé si často představí police a pomůcky na nich tak, aby si je děti mohly samy brát a zase je uklízet, ale je to jen jeden z nejviditelnějších principů práce v montessori třídě. 

Připravený musí být i učitel – v tom smyslu, že věří montessori principům, umí se dívat, co děti potřebují a reagovat na to, a také je ochotný na sobě neustále pracovat. No a pak tu máme organizační stránku školy a výuky, kdy netrváme na vyučovacích jednotkách o délce 45 minut, používáme popisné hodnocení a sebehodnocení, nemáme učebnice pro každého žáka. V montessori systému také navazují způsoby a přístupy k tomu, jak pracovat s miminky, batolaty, s dětmi ve školce i ve škole až do dospívání.

Typické pro montessori je také využívání speciálních – a někdy také dost drahých – pomůcek, že?

Ano, to je jeden z oblíbených mýtů o montessori, že k němu potřebujete spoustu drahých pomůcek! Je fakt, že když rozjíždíte úplně novou školu nebo školku, musíte investovat hodně peněz do přípravy, protože pomůcky a materiály na úplném startu jsou vážně nákladné, pak je ale můžete používat mnoho let. Na druhou stranu zase neinvestujete do učebnic, ty máme v knihovně jen po jedné jako jiné knihy. Když jsme v Česku začínali koncem 90. let, tak vůbec bylo složité něco do Česka dovézt, takže spoustu pomůcek vyráběli učitelé a rodiče sami.

Český učitel a český rodič je totiž často tvor kreativní, takže toho hodně zvládne vlastními silami. Já se hlavně soustředím na češtinu a materiály s informacemi, k tomu ani žádné pomůcky ze zahraničí přivézt nemůžete. Asi ani nespočítám, kolik pomůcek jsem za svou učitelskou kariéru už vyrobila a mnoho jich používám pořád dokola, jiné upravuji nebo vylepšuji. Dnešní učitelé, kteří s montessori začínají, si mohu také materiály najít na webech, vytisknout a dokončit sami. Naše komunita je ochotná nápady mezi sebou také vyměňovat a sdílet.

Jak se s těmi pomůckami pracuje? Já si představím různé třídění, přiřazování...

Je to různé, podle vzdělávacích oblastí a věku dětí. V mateřské škole dítě hodně pracuje s pomůckami, které představují klíč k tomu, co vidí ve světě kolem sebe – rovná, přiřazuje, řadí, třídí; ale také trénuje praktické činnosti pro sebeobsluhu a vůbec se učí pravidla a způsoby práce. Mnozí lidé si myslí, že v montessori se pořád dokola s pomůckami něco skládá a hodně záleží na tom, aby věci byly „správně“ podle prezentace, ale ono to tak úplně neplatí. Jsme rádi, když děti pomůcky používají k objevování a k experimentování. U žáků na základní škole hodně dbáme na to, aby se s pomocí pomůcek naučili „učit se sami“.

Pomůcky jsou opravdu hodně různorodé a přizpůsobené věku dětí. Například v matematice jsou známé korálkové sady pro znázornění matematických operací; v češtině máme pomůcky na všechny mluvnické jevy a často je to nějaká krabička, kde hned nahoře děti najdou postup, jak s ní pracovat, přičemž první krok je „přečti si návod“ a poslední „zapiš si, na co jsi přišel, a zkonzultuj to s učitelem“. Pro poslední trojročí už opouštíme pomůcky jako takové; jejich pomůckou je komunita vrstevníků, řemeslná dílna, venkovní prostředí, moderní technologie a další zdroje informací, které jim umožní něco si zjistit a učit se.

V montessori školách se vzdělávání neorganizuje po jednotlivých ročnících. Proč?

Ano, montessori kolektivy fungují v rámci trojročí, což znamená, že v jedné třídě máme žáky i pomůcky například pro první, druhý a třetí ročník. Výhody věkově smíšené skupiny jsou nasnadě – prvňák, pokud ho to zajímá, může rychle postupovat třeba s vyjmenovanými slovy, a třeťák, kterému pravopis nejde, se je učí svým tempem. Ve věkově smíšené skupině funguje vrstevnické učení – děti si pomáhají, radí, pozorují, navzájem se inspirují a tím se hodně učí jeden od druhého. Menší děti chodí za většími pro radu a pomoc, starším dělá dobře, že ji mohou poskytnout. Navíc v takové třídě neustále vidíte široký zájem dětí i to, že každý je v něčem dobrý a v něčem vyniká, a je jedno, že je třeba mladší než ostatní.

Jak probíhá den v montessori škole nebo třídě?

U nás den probíhá jinak než v běžné škole. Vždy chceme, aby děti měly čas na volnou práci, kdy mají strukturovaný výběr a učí se organizovat si své učení samy. Máme pravidlo, že se mají snažit pracovat na něčem novém, posouvat se, nelenošit u věcí, které už umějí. Kromě volné práce děti pracují ve skupinách nebo ve dvojicích s učitelem, který pro ně připravuje během dne takzvané „klíčové lekce“ s představením nového učiva. Můžu si zavolat všechny druháky a učit se s nimi párové souhlásky nebo si můžu připravit prezentaci pro tři konkrétní děti, které potřebují něco vysvětlit nebo je něco zajímá. Na klíčové lekce navazuje samostatná práce s výstupem, na němž děti ukážou, že učivo pochopily.

V matematice, českém a anglickém jazyce důsledně dbáme na to, aby děti prošly všemi lekcemi. V oblasti „vědy“ jsou lekce více dobrovolné a řídí se především zájmem dětí. Vypíšeme termín na lekci třeba o fotosyntéze nebo koloběhu vody v přírodě a žáci se na ně zapisují. Mnozí z nich jsou ve vědě hodně napřed, třeba už ve třetím ročníku někdy vědí o něčem víc než učitelka, takže je výzvou pro učitele, aby lekce chystali opravdu zajímavé. Pro celé první a druhé trojročí máme také vždy na začátku roku připraveny prezentace „velkých příběhů“ – o vzniku vesmíru, vývoji života, příchodu lidí, písmu a matematice, o lidském těle, environmentálních vztazích a tak dál. Z výtvarné, pracovní nebo hudební výchovy připravujeme nabídky aktivit třeba na dva týdny, které si mohou děti dělat podle návodu a vzoru samy a navzájem si pomáhat. Většinou je to baví, nechtějí přijít o příležitost si něco nového vyzkoušet.

To musí být nesmírně náročné pro učitele jako jednotlivce i pro celý pedagogický sbor, ne?

Učitelská práce je obecně prostě náročná. V montessori je zvlášť důležité, abychom všichni učitelé spolupracovali jako tým. Bez toho bychom vůbec nemohli fungovat. Ve třídě nás bývá víc pedagogů (asistenti pedagoga, učitelé specialisté, někdy pároví učitelé) a musíme se domlouvat, umět si předávat slovo, navazovat, pozorovat, jeden druhému nepřekážet. U nás ve škole spolupracujeme i napříč trojročími a pobočkami: podporujeme vzájemné náslechy pedagogů jak ve stejném trojročí, tak i ve vyšším nebo nižším, aby viděli návaznost i rozdíly a měli komplexní přehled o tom, jaké metody se kde používají. Máme také školní rituál, že už před přípravným týdnem jedeme všichni pedagogové společně někam mimo školu na teambuilding, kde jako celý tým sdílíme, plánujeme, povídáme si o tom, jak řešit různé výzvy.

Váš systém je hodně založený na dobrovolnosti a vnitřní motivaci dítěte k učení. Co když ale dítě v sobě ten „tah na branku“ prostě nemá?

Určitě je možné se v systému, kde máte tři hodiny denně rezervované pro samostatnou práci, trochu „zašívat“. To ale upřímně řečeno máte i v běžné škole, kde mají děti určeno, co kdy mají právě dělat. Někdo je od povahy aktivní, někdo méně. Nicméně právě na dětech, které rády lenoší, poznáte pedagogické mistrovství učitele, který je umí motivovat a rozhýbat. Zároveň věříme, že žák, který se „jenom veze“, k tomu má důvod, a na ten chceme přijít, abychom mu mohli pomoct. Učitel proto musí být i dobrý pozorovatel a vést si záznamy o tom, co které dítě dělá. Potom může přijít a říct: vidím, že už tři dny děláš to a to, ale nic nového. Máš z něčeho obavy, potřebuješ něco jinak? Jak ti můžu pomoci? U někoho je to jen období, jiný žák zase může potřebovat víc strukturovaný plán, aby se naučil efektivně pracovat. Učitel děti podporuje, pomáhá jim hledat si svůj efektivní způsob a cestu učení. To pak bude žákovi pomáhat třeba k dalšímu studiu a výběru povolání, které bude v souladu s jeho založením a schopnostmi.

Hodí se podle vás montessori vzdělávání pro každého?

My vždycky říkáme, že se hodí pro každé dítě, ale ne pro každého rodiče. Někteří rodiče se nedokážou popasovat s našimi principy a v nějakém momentě to na sebe začne narážet. Stalo se nám například, že se u nás nedařilo dítěti, které doma nemělo žádné hranice, vše se dělo podle něho. Rodiče si nakonec svoje dítě dali na jinou školu, protože rozpor mezi tím, co tento žák žil doma a co ve škole, byl příliš velký.

Kamila Randáková pracuje jako učitelka v montessori programu na prvním stupni ve věkově smíšené třídě. Je spoluzakladatelkou ZŠ a MŠ Montessori Slaný s pobočkami v Lounech a v Kladně. Působí jako lektorka, vymýšlí a připravuje výukové materiály a pomůcky a s kolegyní vydala Interaktivní učebnici českého jazyka. V roce 2022 se dostala mezi finalisty ocenění pro inspirativní učitele Global Teacher Prize Czech Republic. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.