Naučí se batolata mluvit podle YouTube? Rodiče jsou nadšení, odborníci opatrní

„Moje čtrnáctiměsíční dcera má díky Ms. Rachel obrovskou slovní zásobu. Dokáže vyslovit asi padesát slov, napodobuje zvuky zvířat, odpovídá na otázky slovy „ano” a „ne”, používá znakování k vyjádření „více”, „hotovo” nebo „děkuji”. Na program Ms. Rachel se díváme společně a nedáme na ni dopustit,” píše v komentáři pod YouTube videem tatínek James Gravante. Podobných ohlasů na YouTube kanál Ms. Rachel od rodičů najdeme napříč sociálními sítěmi bezpočet.

Kdo je Ms. Rachel a proč je to taková senzace?

Ms. Rachel je populární kanál na YouTube, který – jak sám o sobě uvádí – nabízí vzdělávací videa pro kojence a batolata. V roce 2019 ho založila Rachel Griffin Accurso, vystudovaná muzikoložka žijící v New Yorku. V nedávném rozhovoru pro americkou televizi ABC Rachel Accurso uvedla, že se pro tvorbu vzdělávacího obsahu rozhodla v době, kdy se u svého syna potýkala s opožděným vývojem řeči: „Říkala jsem si, že by bylo skvělé, kdyby existoval program, který by zapojil některé metody, jež používali logopedi při práci s naším synem. A když jsem takový program nenašla, rozhodla jsem se, že ho zkusím vytvořit sama.” O tom, že se přesně trefila do rodičovské poptávky, svědčí čísla sledovanosti. Kanál Ms. Rachel má ke konci dubna 2023 přes 2 miliardy zhlédnutí, necelé 4 miliony odběratelů a další miliony sledujících na Tik Toku a Instagramu.

Čím jsou videa Ms. Rachel ojedinělá? „Prošla jsem řadu knih, seminářů a školení o vývoji řeči a vše jsem to do obsahu zapracovala,” říká Rachel Accurso v dalším rozhovoru pro televizi NBC. V klipech zpívá písničky, tancuje, zřetelně vyslovuje slova, která znovu opakuje, zatímco jí kamera zblízka zabírá ústa. Používá gesta, pohyby očí a znakování. Mluví pro dospělého lehce přepjatým tónem hlasu, který ale u menších dětí velmi dobře zabírá. Interaktivitu zvyšuje i tím, že dělá pauzy, a dává tak dětem prostor, aby jí doma u obrazovek „odpovídaly”. Toho, že některé klipy formátem připomínají spíše videohovory, si všímají i rodiče na sociálních sítích. Ti vedou debaty o tom, zda se čas s videem Ms. Rachel započítává do celkového času, který děti u technologií tráví. Naráží tím na doporučení Americké asociace pediatrů. Podle ní by děti do 2 let měly u obrazovek strávit minimum času, do čehož se však nezapočítávají videohovory například se vzdálenou rodinou.

Jak udržet batole u videa co nejdéle?

O tom, že je ve videích z dílny Ms. Rachel ukryto více než jen logopedické know-how, mluví kritici z řad odborníků i rodičů. Na svém instagramovém profilu se o tom zmiňuje předškolní učitelka a zakladatelka jeslí a školky v Kalifornii Jerrica Sannes, která se vlivem technologií na děti dlouhodobě zabývá: „Stejně jako všichni ostatní tvůrci na YouTube, i Ms. Rachel vydělává na počtu zhlédnutí a celkové době sledování. V soupeření o nové sledující nevyhrávají nejkvalitnější dětské pořady. Vyhrávají ti, kterým se podaří udržet pozornost dítěte déle, než je přirozeně možné, a zároveň přesvědčit rodiče a vychovatele, že jejich obsah je vzdělávací.“

Návykový formát ovlivňující rozvoj mozku malých dětí?

Rychlé střídání záběrů nebo kontinuálně se měnící obrazovka. Zářivé barvy, dynamický zvuk, efekty, při kterých se nějaký předmět rychle objeví, pohybuje, nebo naopak zmizí... Tím vším Ms. Rachel bombarduje své maličké diváky. „Tyto prvky ale nejsou zařazeny proto, že by pomohly dětem naučit se nová slova; jejich mozek je nestihne v tak rychlém sledu zpracovat. Jsou do videí zařazeny proto, že se na ně mozek soustředí, a tím se prodlužuje doba, po kterou se dítě dokáže na obrazovku dívat. Čas, který děti tráví u obrazovek, považujeme za odpočinkovou činnost, protože se u ní sedí.

Jenže zpracování toho, co dítě vidí, je kognitivně velice náročné a spotřebovává už tak omezenou mentální kapacitu, která batolatům potom schází jinde. A obzvlášť to platí o vizuálně bohatém obsahu, jaký produkuje Ms. Rachel,” dodává Jerrica Sannes. Naráží tak na rostoucí počet studií, které dávají do souvislosti konzumaci obsahu na obrazovkách u dětí v předškolním věku se změnou vývoje prefrontální mozkové kůry. To je část mozku, která v pozdějším věku napomáhá regulaci emocí a impulzů, umožňuje se soustředit, plánovat apod.

Victoria L. Dunckley, renomovaná psychiatrička a autorka knížky Reset Your Child's Brain (Restartujte mozek vašeho dítěte) v rozhovoru na YouTube velmi detailně popisuje, jak sledování obsahu na obrazovkách ovlivňuje lidský mozek v jakémkoliv věku. Nejzásadnější dopad má však na nejmladší děti, kterým mozková centra teprve dozrávají. „V mladších dětech sledování obsahu typu Ms. Rachel spouští stresové reakce, dochází k nepřirozené a nadměrné stimulaci, intenzivnímu psychickému zapojení a vystavení umělému světlu,” vyjmenovává. Z tohoto pohledu může být až děsivé, že video, které má na kanále Ms. Rachel hodinu a je autory označeno jako „pro miminka a batolata”, tedy děti ve věku od 0 do zhruba 4 let, má 327 milionů zhlédnutí.

 Nálepka „vzdělávací” prodává

Druhým problematickým prvkem je, že se obsah zacílený na kojence a batolata označuje jako vzdělávací. Dětská psycholožka Cara Goodwin upozorňuje na zajímavou paralelu mezi videi Ms. Rachel a pořadem Baby Einstein, který byl v USA populární na přelomu devadesátých a nultých let. I ten měl za cíl učit nejmenší děti slova hravou formou a těšil se u rodičů velké oblibě. Dokonce podle odhadů doma dětem pouštěla videa Baby Einstein až jedna třetina všech amerických domácností. Na rozdíl od kanálu Ms. Rachel, k němuž zatím žádný výzkum proveden nebyl, byl Baby Einstein podroben hned několika. A nevyšel z nich zrovna nejlépe. 

„Přestože byl seriál Baby Einstein navržen tak, aby učil děti mluvit, výzkumy opakovaně ukázaly, že se jeho diváci v dlouhodobém měřítku nenaučili více slov než děti, které pořad nesledovaly. Naopak, v některých případech bylo rané vystavení ‚vzdělávacímu obsahu‘ od Baby Einstein spojováno s menší slovní zásobou v pozdějších letech,” píše Cara Goodwin a dodává: „Značku Baby Einstein koupila v roce 2001 společnost Walt Disney a už o pět let později byla úřady upozorněna, aby ze svého marketingu odstranila slovo ‚vzdělávací‘. Na základě toho pak nabízela vracení peněz za všechna videa zakoupená v letech 2004 až 2009.”

Ze studie provedené na dětech ve věku 12–18 měsíců v roce 2010 vyplývá, že se batolata ze vzdělávacích videí nenaučila více slov než děti, které je nesledovaly. Naopak. Tvrdí, že rodiče, kteří mají v oblibě různé televizní pořady pro děti, jejich vliv na učení svých potomků přeceňují. To, že dcera tatínka Jamese z úvodu článku umí ve čtrnácti měsících padesát slov, tak může spíše než s časem stráveným u obrazovky souviset s přirozeným vývojem řeči, který v tomto věku často probíhá skokově.  

Mohou se mladší děti z obrazovek něco naučit?

Jak upozorňuje Cara Goodwin, dlouhá řada výzkumů opakovaně zjistila, že batolata si ze sledování obrazovky neodnesou tolik jako z běžných reálných interakcí. Tento jev se podle Cary Goodwin označuje jako „video deficit” a trvá přibližně do 3 let věku. Klasickým příkladem video deficitu je neschopnost batolat naučit se cizí jazyk z videa. V jedné studii výzkumníci vystavili devítiměsíční kojence z anglicky hovořícího prostředí mandarínské čínštině prostřednictvím jedné ze tří metod: 1) živého mluvčího, 2) téhož mluvčího na videu nebo 3) zvukové nahrávky. Kojenci nevykazovali žádné známky učení ani z videozáznamu, ani ze zvukové nahrávky, ale výhradně z interakcí se živým mluvčím. 

To, co tedy v případě videí Ms. Rachel může fungovat, je modelace pro rodiče. Rodič, který sleduje Ms. Rachel a pak podobná gesta nebo techniky používá v kontaktu s dítětem v běžném životě, může jeho učení se novým slovům ovlivnit. Zároveň to, že dítě dokáže na základě videa zopakovat nějaké slovo (např. pes), neznamená, že slovo umí použít v reálné situaci, když psa potká na ulici. Pokud je záměrem rodiče učení nových slov, pak je mnohem efektivnější s dítětem prohlížet knížku a povídat si o ní nebo popisovat předměty z běžného života, než společně sledovat videa typu Ms. Rachel. Navíc je potřeba mít pořád na mysli další nežádoucí dopady technologií.

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje děti do dvou let nevystavovat obrazovkám vůbec. U dětí ve věku 2–4 let uvádí maximálně hodinu denně. Kromě už zmíněného vlivu na rozvoj exekutivních funkcí v prefrontální mozkové kůře je dobré zohlednit, že používání obrazovek v nejmladším věku je na úkor času, které by dítě přirozeně strávilo spíše v pohybu. A ten je v tomto věku zásadní pro zdravý psychomotorický vývoj. Na základě dostupných dat z různých studií můžeme říci, že videa z kanálu Ms. Rachel děti zaujmou (o tom ostatně svědčí neustále rostoucí čísla na YouTube kanále), neexistují však data, že by samotné sledování „vzdělávacího” obsahu k učení kojenců a batolat přispívalo. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.