Největší zábava je přehrabovat se v krabici. Reportáž z německého blešáku ve školce

„Herzlich willkommen im Flohmarktteam!“ Jeden z prvních e-mailů, který přistál v mé schránce krátce poté, co jsme se s rodinou přestěhovali do Drážďan. Tenkrát jsem ještě neuměla německy, takže když se mi na třídních schůzkách v naší nové mateřské škole dostal do ruky formulář, na kterém stálo jméno a e-mail, čemuž jsem ke své velké radosti rozuměla, neváhala jsem to vyplnit, aniž bych tušila, že jsem se právě upsala — ne, určitě ne ďáblu, protože být součástí týmu blešího trhu vám automaticky zaručí vyšší společenské postavení. Alespoň tedy na půdě mateřských škol. Nic lepšího jsem pro naši asimilaci v cizí zemi udělat nemohla. Ale určité povinnosti to přináší, protože bleší trhy organizují sami rodiče. Mateřské školy jim pouze propůjčí prostory.

Program na každou sobotu

Je sobota odpoledne a na dvůr mateřské školy v drážďanské rodinné čtvrti Striesen proudí davy rodičů s dětmi. Mnozí se znají a zdraví se, jiní však přišli náhodou, nebo zcela plánovaně, přestože nemají s touto školkou, nebo dokonce čtvrtí nic společného. 

„Chodíme snad každou sobotu,“ svěřila se Monika Miková, která žije v Německu už osmnáct let. Pravidelně sleduje webové stránky, kde jsou aktuální termíny školkových blešáků. „Bereme to jako příležitost poznat i jiné čtvrtě ve městě a současně tím učíme našeho syna alespoň základní finanční gramotnosti,“ dodala matka pětiletého dítěte. Její syn vždy dostane menší obnos peněz, za který si může koupit cokoli, co si sám vybere. Tentokrát si domů odnáší puzzle s motivem opic a asi tak dvaceticentimetrovou postavu jakéhosi superhrdiny. Ukazuje mi, že má pohyblivé všechny klouby a dokáže se v pase otočit o 360 stupňů. Za puzzle zaplatil jedno euro, za superhrdinu tři.   

Tyto bleší trhy jsou zaměřené výhradně na dětský sortiment. Od oblečení a bot přes odrážedla a kola až po společenské hry, knihy a hračky. Když máte štěstí, seženete i solidní secondhandové věci za velmi dobrou cenu. Například zachovalou značkovou zimní bundu za pět euro padesát, tedy v přepočtu za 140 korun. 

Pochopitelně ne všechny věci jsou v perfektním stavu, což se odráží na jejich ceně. Trika, kalhoty, sukně, mikiny nebo svetry klidně za jedno až čtyři eura, tedy v přepočtu do stokoruny. 

„O peníze mi ani tolik nejde“

Nakupovat zde může každý. Ale stejně tak si může kdokoli pronajmout za zhruba šest až deset euro stolek nebo prostor pro deku velikosti něco přes jeden metr čtvereční a tam prodávat věci, které už nepotřebuje. 

Možnosti zbavit se starých hraček a knih, aby bylo zase na nové, využívají často i samotné děti, které mají svůj prostor na dvoře zcela zdarma nebo za nějaký symbolický poplatek případně za donesený koláč. Větší věci si vyskládají na stolek, menší, například autíčka, postavičky, hlavolamy a podobně, dají do krabice, ve které se příchozí mohou přehrabovat. Což je mimochodem ta největší zábava. Cenu si pochopitelně stanoví samy a nebrání se smlouvání. Rodiče nebo děti si totiž prodávají své věci sami, případně je rovnou věnují školce a ta je pak rozprostře na společné stoly přehledně podle velikostí a druhu oblečení. 

Na blešácích ve školce pravidelně prodává i Mandy Holzig. Grafička a matka dvou dcer, které jsou vždy perfektně upravené. Oblečení, které zde nabízí, je z dražších dětských butiků a v dobrém stavu. O peníze jí ale nejde. „Co neprodám, někomu věnuji. Jsem tu, protože mě to jednoduše baví. Ten, kdo si nic nekoupí, se u mě alespoň zastaví třeba jen na pár slov,“ svěřila se Mandy, že si nejvíce užívá společenský rozměr celé akce.

„Kaffee und Kuchen” za euro

Školkové blešáky jsou vlastně takové sousedské slavnosti. Ačkoli se tu objevují i „přespolní“, návštěvníci i prodávající jsou převážně místní. Tedy rodiče dětí, které do této školky chodí. Dvakrát do roka, zpravidla na jaře a na podzim, mají tak možnost se setkat neformálně a prožít spolu víkendové odpoledne nebo dopoledne. 

Většina z nich s sebou přinese i domácí upečený koláč, který školce věnuje. Součástí každého blešáku je totiž i občerstvení. Kus za euro, taková je stanovena cena. Káva z termosky, která se moc nedá pít, stojí stejně. Ale i přesto jde na dračku. 

Organizace blešáku je čistě v režii rodičů, kteří se stali členy týmu blešího trhu. K jejich úkolům patří nejprve propagace, to znamená vytištění a roznášení letáků s termínem a místem konání — běžně jsou k vidění třeba na plotech dětských hřišť. Dále celá technická příprava, tedy rozestavování stolů a tyčí na oblečení pro prodávající a také organizace bufetu.

Každý člen přispívá nejen svým časem, ale i mísou s těstem na vafle. Prodávání vaflí bylo mimochodem tenkrát v rámci organizačního týmu přiděleno mně. S pokorou jsem přijala ten nejzodpovědnější úkol celého trhu, protože po teplých, krásně dohněda usmažených vaflích touží snad každý účastník blešáku. 

Peníze na provoz školky

Pořádání bleších trhů je jednou z možností, jak si školky mohou vylepšit svůj rozpočet. Tam totiž jde veškerý výtěžek z akce, tedy jak z pronájmu stolů a míst pro prodej, tak i z prodeje občerstvení. Ale finanční důvod není rozhodně k pořádání bleších trhů ten jediný. Školkové blešáky v Německu mají dlouhou tradici a patří už tak nějak neodmyslitelně k místní kultuře, a to napříč spolkovými zeměmi. 

Čas plyne. Naše děti už dávno nechodí do školky, já neprodávám vafle a blešáky teď navštěvujeme v Berlíně, kam jsme se loni přestěhovali. Mají stejnou podobu: krabice s knihami, obnošené dětské oblečení, kde převládají velikosti 92 až 116, společenské hry v zachovalém, ale i docela poničeném stavu. Nechybí koláče a kafe, které se nedá pít, přesto jej všichni kupují. Je to prostě tradice. 

Autorka: Helena Singerová

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.