Nemusíte čekat, až z vašeho dítěte vyroste Steve Jobs. Zasejte semínko už dnes

„Kreativita a podnikavost se u dětí dá cíleně podporovat,“ říká ředitelka organizace Egle Havrdová a představuje projekt Učíme se podnikavosti. Klíčové se v jeho náplni ukazují měkké dovednosti, které se jistě dětem v životě hodí, i kdyby nakonec z nich nebyli podnikatelé.

Příběh Vaška Kroutila se začal psát už na základní škole – ve dvanácti letech s bratrem objevil yoyo, bavilo ho si s ním hrát a vymýšlet různé kousky. Netrvalo dlouho a stal se pětinásobným mistrem republiky v yoyování a ve svých jedenadvaceti letech dokonce i mistrem Evropy. O čtyři roky později pak stál ve finále mistrovství světa. Nejprve začal psát o yoyování blog. Občas se ho lidé ptali, kde se dá koupit yoyo, které má v ruce. Jenže to v Česku nešlo, a tak dostal nápad. Nikdy ho ale nenapadlo, že by se svým koníčkem mohl živit, myslel si, že to stále zůstane jen zábava. Jenže pak založil e-shop a později otevřel prodejnu v centru Prahy. Dnes prodává yoya za miliony a své triky ukazuje po celém světě.

V osobním příběhu Vaška Kroutila je klíčový moment, kdy rozeznal poptávku lidí po yoyu, přišel na trh se svou nabídkou a našel první zákazníky. „Už u dětí se dá podpořit to, že když taková příležitost přijde, budou ji umět rozeznat a správně uchopit,“ říká ředitelka organizace Schola Empirica Egle Havrdová. 

Podle hesla Steva Jobse „Svou práci můžeš dělat dobře, jen pokud ji miluješ“ hledají dospělí s dětmi, co je baví a vysvětlují jim, že koníčky se dají jednoduše proměnit v budoucí povolání, rozvíjejí kreativní myšlení a nabízí inspiraci v podobě příběhů podnikavých lidí. Děti se naučí týmovou práci, inovativní myšlení, schopnost pracovat samostatně, udělat si průzkum trhu, hodnotit konkurenci nebo vyhledat jedinečný nápad. 

Jednat s lidmi pozitivně a s respektem

„Jedna věc je naučit se klasické dovednosti, které vedou k podnikání, například rozeznání příležitostí, průzkum trhu či potřeb zákazníků. Z našich i zahraničních zkušeností však odborníci vyhodnotili, že zásadní jsou měkké dovednosti, které se ve škole v takovém – řekněme – balíčku běžně cíleně nepodporují,“ říká Havrdová. 

Metodika Učíme se podnikavosti to shrnuje heslem „jednání s lidmi“ a děti se naučí, jak je důležité se vcítit do druhého člověka, podívat se na věci z různých úhlů pohledu, vyslovovat cílenou pochvalu a povzbuzení nebo řešit problémy tak, aby z toho vyšly obě strany vítězně. Projekt také děti vede k tomu, jak řešit spory, aby konflikt nepřerostl v hádku. 

„Když viděl vítr muže v kabátu, vsadil se se sluncem, že mu kabát sundá rychleji než slunce. Foukal a foukal stále silněji, až se postupně měnil v tornádo, ale muž si držel kabát stále pevněji a nepustil ho. Když vysílený vítr přestal, vylezlo pomalu zpoza mraku sluníčko a začalo hřát. Muž si kabát sundal sám. A rád.“ Bajka O slunci a větru dětem ukazuje, že je lepší řešit věci pozitivně a lehce, než na druhé tlačit silou. 

„Ke každému z bodů máme připraven příběh, který téma dětem přiblíží. Dále představujeme několik mladých úspěšných podnikatelů, kteří měli dobrý nápad a svůj koníček proměnili v povolání. V každém kroku je pro děti vedle příběhu připraveno několik interaktivních cvičení, aby si téma prožily na vlastní kůži, ale také otázky či různá další cvičení,“ popisuje Egle Havrdová. 

Procvičovat si komunikaci mohou například v situacích, kdy jdou vrátit den předtím koupený televizor, nebo když jim číšník v restauraci přinese studenou polévku, ve které plave moucha. Jedním z cílů cvičení je, aby se děti naučily při naplňování svých vlastních cílů hledět na potřeby ostatních a hledaly cesty, jak by naplňování potřeb a vlastních myšlenek mohlo být ku prospěchu obou stran. 

Proč máš ráda Kačku? 

„Celý soubor cvičení je postaven na pozitivní komunikaci a pozitivním přístupu k lidem a ke všemu kolem,“ pokračuje Havrdová. 

Jedno konkrétní cvičení vypadá následovně: Dospělý napíše jména dětí ve skupině na jednotlivé papírky a nechá děti losovat. Děti mají za úkol napsat k vylosovanému jménu něco pozitivního a konkrétního. Tedy ne „Kačka je vtipná“, ale ideálně „Kačka řekla včera dobrý vtip“. Poté dospělý výsledky přečte a ptá se dětí, jaké to bylo poslechnout si o sobě něco pozitivního. 

„Cílem je, aby se děti naučily, že povzbuzením druhých lidí lze dosáhnout vzájemně lepších vztahů a výsledků v práci. Děti si zažijí, že když budou podporovat své kamarády, později kolegy, spolupracovníky či kohokoli kolem, lépe dosáhnou svých vlastních cílů. Zároveň dostanou vysvětlení, jaký je rozdíl mezi upřímnou pochvalou a pochlebováním,“ vysvětluje Havrdová. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.