Porušujeme jedno nařízení druhým, stěžují si ředitelé. Ale stojí to za to, děti už potřebují zážitky a vztahy

Je čtvrtek po poledni a před Základní školou Mohylová na západním okraji Prahy zastavila dodávka Úřadu Městské části Praha 13. Přivezla 775 testů, které se od pondělka stanou pro školáky vstupenkou do lavic. Škole vystačí zatím na 14 dní provozu, pak se uvidí.

Jen co ředitelka Martina Hanzalová zásilku převezme a složí ve své kanceláři, bere do ruky telefon. Napadlo ji, že by mohlo pomoci rozptýlit obavy dětí z testování, kdyby v instruktážním videu neviděly anonymní tváře, ale kamarády ze třídy. Za chvíli tedy do školy dorazí několik maminek, vyzvednou si testy a doma budou se svými školáky natáčet videa.

„Budeme si je pouštět před každým testováním, abychom si připomněli, jak na to,“ vysvětluje ředitelka. „Jako svůj hlavní úkol teď vidím právě tohle – odbourat strachy a zajistit, aby to všichni zvládli. Ať si o opatřeních myslím cokoli, mojí jedinou zbraní je laskavé slovo a citlivý přístup.“ 

Rodiče se nám do školy nevejdou

Z první stovky reakcí na dotazník, který ředitelka poslala rodičům, vyplynulo, že zatím jen pro jednu rodinu jsou podmínky návratu dětí do škol nepřijatelné, a tak si své ratolesti nechá doma. Někteří rodiče psali, že by chtěli svým dětem s testováním pomoci. Podle ministerstva školství na to mají právo rodiče dětí do třetí třídy. 

Právě to vidí Martina Hanzalová jako největší „zrádnost“ ministerského manuálu. „Venku se smí testy provádět při teplotě nad 15 stupňů, to v pondělí podle předpovědi ještě nebude. A dovnitř se nám rodiče nevejdou, jsme malá škola, nemáme šanci zajistit dvoumetrové rozestupy. Navíc skoro rok rodiče do školy nesmí a najednou si jich tam máme pustit desítky neotestovaných?“ ptá se ředitelka. Proto škola jako první povolala třeťáky, čtvrťáky a páťáky, na kterých se systém zaběhne a příští týden už snad vše zvládnou i ti menší. „Rodičům, kteří chtějí mít testování pod kontrolou, radíme, že mohou vzít dítě během víkendu na oficiální testovací místo a v pondělí do školy donést výsledek testu (nesmí být starší než 48 hodin),“ říká ředitelka. V pondělí pak bude ve škole pro jistotu k ruce jedna maminka, která je zdravotní sestra. 

Porušujeme jedno nařízení druhým

Velkou rozpravu nad „polidštěním“ testování měli i na základní škole TGM ve východočeských Svitavách. „Každá třída bude nastupovat do školy v jiném čase, aby měla na testování klid. Vyhradili jsme dvě místnosti – jednu pro děti, které se budou testovat samy a druhou pro ty, kterým budou pomáhat rodiče,“ popisuje ředitel Jiří Sehnal. První týden přijdou mladší žáci, v druhém týdnu čtvrtá a obě páté třídy. Každá třída bude mít své vlastní patro s prostory pro výuku, trávení přestávek i družinu, a taky vlastní toalety. „Je to plýtvání prostorem, klidně by se nám do školy za dodržení bezpečného provozu vešlo dvakrát tolik dětí,“ poznamenává ředitel.

Málokde to asi bylo jiné: vedení školy čelilo mnoha – často rozhořčeným – dotazům rodičů. Podle ředitele Sehnala se rodiče obávají spíš psychického dopadu testování na děti, třeba případné stigmatizace ve chvíli, kdy kvůli jednomu dítěti půjde celá třída do karantény, než fyzického nepohodlí spojeného se „šťouráním v nose“. „Nezbylo mi než rodičům opakovat, že my jako škola nemáme žádný manipulační prostor, musíme prostě udělat to, co nám stát nařizuje. Víc svobody mají rodiče, kteří mohou děti nechat doma. Absenci omluvíme a budeme se snažit dítě na dálku podporovat,“ říká Jiří Sehnal.

„Myslím, že se nám vrací to, že se s rodiči snažíme jednat partnersky, vstřícně a chápavě,“ říká ředitel ZŠ v Olomouci-Řepčíně Jiří Vymětal. I on byl zavalen rodičovskými dotazy, ale oceňuje, že všechny do jednoho byly položeny slušně. „Věřím, že nedojde v pondělí k žádné vyhrocené situaci, kdy se například bude někdo snažit dostat své dítě do školy bez testu.“ Ve škole hodně přemýšleli, jak umožnit rodičům nejmenších, aby jim mohli s testováním pomáhat. „Nakonec jsme si řekli, že k tomu použijeme tělocvičnu, i když jedním nařízením porušujeme druhé, které zakazuje vstup rodičů do školy. Čtvrteční testování už bychom rádi udělali ve třídách bez rodičů a časem ho snad budeme moci přesunout ven. Věřím, že za pár týdnů se z testování stane rutina, která nebude vyžadovat tolik naší pozornosti,“ doufá Jiří Vymětal. 

Až se děti vypovídají

A co se bude ve školách dít, až se všechny děti zdárně otestují? Žáci od třetí třídy výš byli ve škole naposledy na skok před Vánoci, propast je velká. „Na velké moudrosti nebyl čas, ale stihli jsme si říct, že první den uděláme absolutně komunitní – řekneme si, je fajn, že jsme zase spolu a budeme si povídat, co kdo dělal během té doby,“ plánuje ředitelka z pražské „Mohylky“.

Až se děti vypovídají, budou se s nimi učitelky věnovat tomu, co šlo na dálku těžko: u malých dětí psaní a grafomotorice, u starších třeba geometrii. V distančních týdnech chtějí s dětmi vyrážet ven. „Přišly s tím učitelky. Nevím, jestli je to legální, ale bránit jim nebudu – když bude mít třída distanční týden, chtějí se s nimi scházet v parku nebo v Prokopském údolí, aby to pro děti po týdnu doma nebyl vždycky takový náraz.“ 

Připomenout dětem, že škola není jen učení

I ve Svitavách přemýšleli, jak dětem, co se učily dlouhé měsíce doma, dopřát nějaký zvláštní spojující zážitek. „Určitě to nebude hned v prvním týdnu, ale plánujeme únikovou nebo šifrovací hru v areálu školy. Jsme historická budova, máme strašidelné sklepy a tajemnou půdu. Z loňska snad děti nemají ani společnou fotku, nemohli na výlet, chceme tím podpořit vztah ke škole i vztahy v rámci třídy a připomenout dětem, že škola není jen učení, ale také nějaké zážitky,“ popisuje ředitel Jiří Sehnal. 

Na návrat dětí se ve škole připravují už měsíc nebo dva. „Z předchozích zkušeností víme, že se vyplatí nechat dětem čas na adaptaci. Musí vědět, že jsou pro nás v první řadě lidi a ne žáci. Takže zpočátku určitě nebudou žádné písemky, žádná dohánění školní látky,“ plánuje ředitel. 

Snažit se secvaknout nůžky

Pozvolný návrat se spoustou stmelovacích aktivit a her plánují i v olomoucké ZŠ Svatoplukova. Kromě toho ale musí řešit ještě jednu věc: škola sídlí v okrajové části města a chodí do ní také dost žáků ze sociálně slabšího prostředí, téměř čtvrtina žáků má přiznaná podpůrná opatření. Ještě větší pozornost než jiné školy tedy musí věnovat zjišťování, jestli dlouhá distanční výuka nezpůsobila mezi dětmi velké rozdíly. „Hned na první den jsme si domluvili pár dobrovolníků z Univerzity Palackého, kteří nám budou pomáhat ‚secvaknout rozevřené nůžky‘,“ vysvětluje ředitel Jiří Vymětal. 

Pochvaluje si, že se díky velkému nasazení učitelů, asistentů i dobrovolníků z řad vysokoškoláků žádné dítě během distanční výuky „neztratilo“. „I když byly školy zavřené, u nás bylo stále živo – zvali jsme si děti na individuální konzultace, ale učitelé chodili i do rodin nebo se s žáky scházeli na konzultace na lavičce v parku,“ popisuje ředitel. I tak pozoruje zvětšující se rozdíly mezi dětmi. „Nesouvisí to ani tolik s rodinným zázemím, ale fakt je, že někteří žáci už ztratili vnitřní motivaci, pracovní návyky… Už jen to, že najednou mají v osm hodin sedět ve škole a naplno fungovat, pro ně bude těžké,“ popisuje Vymětal. „Už proto je dobře, že se děti do školy vracejí, i když se spoustou nepohodlných a někdy i nelogických opatření,“ uzavírá ředitel. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.