Když rodiče nechtějí, aby dítě spalo nebo jedlo vepřové, nemusí. Jak to chodí ve švédské školce

Asi jako velká část lidí, i já jsem se přestěhovala do cizí země – konkrétně do Švédska – za svou životní láskou. S manželem žijeme v Göteborgu a vychováváme společně téměř tříletého syna, který chodí do místní státní školky zřizované městem. Ve Švédsku skoro všichni mluví anglicky, když tu ale chcete dlouhodobě žít a pracovat, musíte se naučit švédsky. Já jsem na začátku pracovala, jak by se řeklo v Česku, na „sociálce“. Tam mi moje omezená znalost jazyka leckdy byla výhodou, protože jsem dokázala všem žadatelům o dávky jednoduše vysvětlit, proč jim je přiznáváme nebo ne a co by měli případně ještě doložit. Po nějaké době jsem přešla k probační a mediační službě, kde pracuji doteď.

Rodičovská, jak si ji uděláte

Jak to tady chodí s nejmenšími dětmi? Když se narodí miminko, o délce a formě rodičovské dovolené si rozhoduje každá rodina sama. Celkem mají rodiče k dispozici 280 dnů rodičovské dovolené, což vypadá jako celkem málo, ale dají se s tím dělat divy. Například je celkem běžné, že po třetím měsíci života dítěte je část týdne na rodičovské otec a část matka, stačí pouze nahlásit na úřad, jak jste si to v daném měsíci rozdělili. Někdy je máma doma půl roku a potom jde na část týdne do práce, na část týdne si zaplatí třeba chůvu nebo poprosí o hlídání babičku a dny rodičovské dovolené si „schová“ u zaměstnavatele klidně i několik let. Pak se hodí, když jsou prázdniny a rodičům už nezbývá dovolená, nebo by si ji museli vybrat až v srpnu, kdy už je ve Švédsku chladněji a hlásí se podzim. Běžnou dovolenou vám zaměstnavatel dát nemusí, ale rodičovskou ano, tak toho někdy rodiny takto využívají.

Platba za školku podle příjmu rodičů

Mateřské školky přijímají děti od jednoho roku a velká část dětí skutečně v tomto věku nastupuje. Na druhou stranu jsou tu ale celkem běžné zkrácené úvazky, takže opět si to každá rodina může poskládat podle svého. Poplatek za školku se platí podle výše příjmu, což mi přijde fér, protože co jsou pro jednoho drobné, je pro jiného velká částka. Koncem roku se většinou valorizují platy, takže hned na začátku roku rodičům přijde dopis od obce, že máme doložit příjmy, z nichž nám pak vypočítají, kolik každý měsíc zaplatíme.

Ve skupině, kam chodí náš syn, je šestnáct dětí, o které se starají tři učitelky. Všechny děti jsou podobně staré, kolem dvou let. Později, když jsou děti starší, už je u nich učitelek méně, stačí třeba dvě. Školka je otevřená denně od 6 do 18 hodin, aby se vyšlo vstříc pracovní době rodičů. Existují i školky s nočním provozem pro děti lékařů, hasičů a podobných profesí, které musejí pracovat i přes noc. Tady ve Švédsku se říká, že první rok ve školce máme počítat s tím, že dítě bude klidně i šestnáckrát nemocné, což je tedy rozhodně pravda. Pamatuji si, že byly měsíce, kdy jsem se dostala do práce třeba na čtyři dny. Letos je to ale už mnohem lepší, takže já i zaměstnavatel jsme rádi.

Na bláto z kombinézy vezměte kartáč

Na jednu stranu se tady hodně podporuje samostatnost dětí. Už i ti rok a půl staří prckové jsou vedení k tomu, aby se zkusili oblékat a obouvat sami, což jim zase rodiče můžou usnadnit vhodným oblečením a obutím. Je jedno, že má dítě mikinu naruby a levou botu na pravé noze, učitelky je oceňují, jak jim to úžasně jde. I ty nejmenší děti si přitom jsou kolikrát schopné rozpoznat bezpečně svoje oblečení! Na druhou stranu je pro mě překvapivé, jak málo se tady řeší plenky. Potkat čtyřleté dítě s plenkou není úplně výjimečné a nikdo se nad tím nepozastavuje. Do školky samozřejmě dítě s plenkou vezmou, a pokud potřebuje přebalit, učitelky to udělají. Mnohé děti ale motivuje, když vidí ostatní chodit na záchod nebo na nočník, a také to potom chtějí zkoušet. Když se to ten den nepodaří, čeká mě na synově místě v šatně igelitový pytlík, který odnesu domů a oblečení z něj vyperu. Musím tedy každou neděli nabalit do školky několikery trenýrky, tepláčky, ponožky i trička, ale nevadí.

Jako všude ve Skandinávii i ve Švédsku se dbá na zdravý vývoj dětí, a k tomu patří hodně času stráveného venku, i když prší nebo sněží. Rodiče jsou naučení, že děti každopádně potřebují do školky pogumované a nepromokavé oblečení a boty, které nemá smysl prát. Necháte to vyschnout a potom zaschlé bláto vykartáčujete, to funguje skvěle a navíc další den bude dítě opět špinavé, takže proč to nějak řešit. Občas se tedy stane, že synovi při vyzvedávání ze školky stojí v holinkách několik centimetrů vody, ale to se prostě musí rodič ve školce ozvat a chtít, aby jeho dítě víc kontrolovali, převlékali a podobně.

Rodiče jsou tu platící klienti

Obecně je potřeba říct, že personál školky je hodně nakloněný tomu, aby komunikoval s rodiči. Každý den při vyzvedávání se dozvíme, co dělal, jestli jedl, jak dlouho spinkal, co ho bavilo, co se naučil. Ale nejen to. Když to řeknu jednoduše, berou nás rodiče jako platící klienty. Vidět je to třeba na diskusi kolem spaní po obědě. Někteří rodiče si vůbec nepřejí, aby jejich dítě spalo, a to prostě spát nejde. Někdo si přeje, aby spalo maximálně půl hodiny, a tak ho učitelky po půlhodině probudí. Pro spáče je tu oddělený prostor, ostatní jdou do třídy nebo herničky, kde si buď hrají, nebo jim učitelky vymyslí nějakou společnou činnost. 

Stejně tak to například platí i u slavení různých svátků. Pokud by si muslimští nebo ateističtí rodiče nepřáli, aby se dítě účastnilo třeba vánoční besídky, není to nutné – i když u nás ve školce Arabové s dětmi Vánoce klidně oslaví. Co se týče jídla, hodně se tu propaguje zdravá strava, zelenina, ryby, i veganská a vegetariánská jídla. Někdo jí, někdo ne, do jídla se tady děti nenutí; když někdo nejí například vepřové, je to v pořádku a jíst ho nemusí. Každopádně kuchaři z naší školky mají dokonce i instagramový účet, kde vidíme, co se v daný den vaří! A také se tu denně využívají třeba projektory na stěně nebo tablety s výukovými programy, takže i po stránce technologií je to tu celkem moderní.

Učební plány se vždy sestavují na půl roku. Nyní mají období nazvané „Sto jazyků“ – je třeba připomenout, že jsou to opravdu maličké děti, takže některé ještě ani nemluví. Proto jsou povzbuzovány k tomu, aby se vyjadřovaly třeba tancem, zpěvem nebo s využitím výtvarných technik, k čemuž je ve školce hezky zařízený ateliér, kde opravdu mohou vyzkoušet kde co. Také se tu hodně věnují různému bádání v oblasti přírodních věd. Třeba dostali plastovou misku s vodou a zkoumali, co plave a co neplave. Věděli jste, že pomeranč se slupkou plave, ale oloupaný jde ke dnu? Děti nám to samozřejmě ještě neřeknou. Dostáváme ale pravidelně zprávy do e-mailu, kde se dozvíme, co se celý týden dělo, co je v plánu, k tomu jsou připojené fotografie s popisky. Dvakrát do roka školka také pořádá setkání s rodiči.

Školka nám dala i přátele do života

Jako skvělý nápad mi přišlo, že jsme loni dostali papír s fotkami a křestními jmény všech dětí ze skupiny. Zalaminovala jsem je, vystříhala, a teď, když je syn třeba nemocný nebo o nějakém delším volnu, si je spolu prohlížíme a ukazujeme si, kdo je kamarád, koho má nejradši a podobně. A musím také říct, že jsme díky školce získali i my dospělí několik spřátelených rodin, s nimiž se vídáme i o víkendech. Když už jsme u těch víkendů, to je také čas, kdy děti docházejí na různé kroužky. Na plavání se synkem chodím od jeho tří měsíců, od tří let se tu dá chodit třeba na gymnastiku nebo na hokej či házenou, fotbal začíná ve čtyřech letech. V týdnu je málokterý rodič schopný se svým předškolákem ještě obrážet nějaké aktivity, takže se na hřištích a v tělocvičnách potkáváme o sobotách a nedělích. Teprve školáci potom trénují ve všední dny odpoledne, když už jsou víc schopní si dojít na kroužek sami.

Školka je do pěti let, pak se jde do „nultého“ ročníku na základní školu, kde si děti sice ještě pořád hodně hrají, ale pomalu si zvykají a přizpůsobují se jinému životnímu rytmu. Do šesti let je tedy ideální čas na to, aby například i děti, které nemluví švédsky, získaly nějakou podporu a jazyk se naučily. V podstatě kdykoliv sem přijdou nějací imigranti, hned dostanou formuláře a spěchá se, aby se jejich děti dostaly co nejdříve do kolektivu a měly šanci dobře začít. Jinak ve školách i školkách jsou sociální pracovníci, kteří pomáhají s doučováním, s dávkami, v kontaktu s úřady a podobně. Nezřídka se tak stává, že v rodinách přistěhovalců jsou to právě děti, kdo umí švédsky nejlépe a pomáhají překládat celé rodině. Náš syn zatím mluví směsicí švédštiny, češtiny a angličtiny, kterou pochytává z dětských pořadů na počítači a v televizi. Já se mu snažím češtinu rozvíjet, také se vídáme s českou komunitou v Göteborgu a okolí. Mrzelo by mě, kdyby se nedomluvil s příbuznými v Česku. Švédská vláda má dokonce speciální program, který přistěhovalcům nabízí, že pokud se jich sejde víc, zaplatí jim učitele jejich mateřského jazyka. Bohužel to ale ztroskotává na tom, že není jednoduché tady sehnat češtináře. Tak uvidíme, jak to dopadne, až bude syn větší.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.