Proč zapadá slunce a jak drží mraky na obloze? Ukojte malé zvědavce čtením meteorologických pohádek

Jak se z učitelky stane spisovatelka? Právě v té školce. „Knihy pro mě v učitelské praxi i ve výchově hodně znamenají. A od úplného začátku ve školce jsem si sama psala pro děti příběhy, písničky, říkanky i scénáře pro divadýlka, protože se mi často nedařilo k vybraným tématům něco dobrého najít,“ vypráví Ludmila Bakonyi Selingerová.

O tématu nebeských a meteorologických jevů to platilo dvojnásob. „Buď to byla zcela fikce, jako třeba Rákosníček a počasí, nebo nudné encyklopedie,“ vysvětlila autorka, jak ji napadlo přiblížit dětem příběhy o tom, co se děje na obloze.

Děti z nich hravou formou získají základní informace o nebeských jevech a tělesech a dostanou také impuls k vlastnímu pozorovaní a experimentům. Ukázat dětem, jak špinavý je ve skutečnosti běloučký sníh, o tom už jste určitě slyšeli, ale co takhle vyrobit si sluneční hodiny, svou vlastní duhu nebo dokonce mlhu?

Na závěr každé kapitoly přichází pohádka – o vrtošivém Slunci, které chtělo svítit jen veselým jižanům, o zneuznané malé hvězdě, o Měsíci, který se zamiloval do kolibříků nebo o tom, jak souvisí duha s láskou. V kontrastu s vědeckými poznatky jsou pohádky naopak velmi jemné a poetické… ideální na usnutí! Tedy pokud dětem dají spát barevné ilustrace Elišky Andělové.

Útlá knížka je určena všem nadšeným průzkumníkům předškolního i mladšího školního věku. Vědecké poznatky konzultovala autorka s meteorology a dokonce s ředitelem Štefánikovy hvězdárny v Praze, kde měla knížka také křest. „Pomohli mi třeba s druhy mraků, což je hodně složitá věc, ale já jsem ji pro děti potřebovala napsat jednoduše. Byli ale i kritičtí - panu řediteli hvězdárny se třeba nelíbilo, že zmiňuji astrologii a jiné nadpřirozené věci, což jsou z odborného pohledu jen pověry,“ vysvětluje autorka.

„Ono se to nezdá, ale panuje hodně zažitých představ které nejsou pravdivé, proto je třeba názor odborníka a kniha potom může skutečně sloužit ke vzdělávání. Psát pro děti je velká zodpovědnost a tak k tomu i přistupuji,“ uzavírá Ludmila.

Podle jedné z pohádek - Jak se volá déšť - zpracovala i scénář a spolu se svou sestrou ji hrají jako divadlo pro děti s environmentálním přesahem o tom, jak důležitá je voda. Nejbližší vystoupení je zrovna zítra, v sobotu 21. září od 11.00 na akci Zažít město jinak v Řehořově ulici 39 na Praze 3.

Ludmila Bakonyi Selingerová pracovala posledních 10 let v mateřské škole Ohradní v pražské Michli. Nyní je na mateřské dovolené s dcerou Matildou. Napsala knihy V korunách stromů, Pod vodní hladinou a V trávníku, v nichž pohádkovou formou přibližuje svět ptáků, vodních živočichů a hmyzu.  

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.