Roušky, dezinfekce, rozestupy, zmenšené třídy. Děti se vracejí do lavic nejen v Česku. Pět zemí, pět příběhů od českých matek žijících v zahraničí

USA: nikdo neví nic, ze školní docházky se stalo politikum

Česká novinářka Julie Urbišová vychovává se svým tureckým manželem dvě dcery v New Orleans. Kdyby šlo všechno tak jako obvykle, byly by holky už dva týdny zpátky ve škole a školce. Zatím jsou ale obě děvčata doma, rodina letos ani neodletěla na klasický prázdninový pobyt v Evropě. Stejně jako většina Američanů sleduje Julie pravidelně zprávy a čeká. „Napřed nám poslali mail, že začneme jako obvykle. Přitom sousední okrsek rovnou oznámil, že zatím pojedou online. Pak nám napsali, že se začátek školy odkládá na konec srpna, a pak o další dva týdny. Reálně vůbec nevíme, kdy to bude,“ říká Julie. 

Školy v Louisianě nabízejí rodičům, že si mohou vybrat, zda se jejich dítě v případě otevření škol bude výuky účastnit osobně, nebo se bude připojovat z domova. „Učitelé mají strašně málo informací, takže teď mají představu, že prostě umístí kameru do třídy a budou vysílat dětem, které jsou doma. To mi tedy přijde šílené, protože není nijak zajištěna bezpečnost přenosu a soukromí dětí. Může se stát, že učitel ve škole na nějaké dítě zvýší hlas, a uslyší to rodiny dětí, které jsou doma. To není vhodné,“ krčí rameny Julie.

Ze školní docházky se v USA stala politická věc: zatímco prezident Donald Trump a republikáni tlačí na otevření škol, některé státy jsou striktně proti. Zdá se, že Chicago, Los Angeles a San Francisco letos na podzim svoje veřejné školy vůbec neotevřou. Jinde budou děti chodit „na střídačku“ na dva dny v týdnu. Tam, kde děti do školy půjdou, budou vyžadovány roušky a zásoba dezinfekčních ubrousků, které jsou momentálně v USA nedostatkovým zbožím. Děti budou dodržovat rozestupy, nebudou školní obědy v jídelně, ruší se i tělocvik a přestávky venku - i když přísnost opatření je v režii států a školních okrsků.

Běžní Američané tak řeší velké dilema: poslat děti do školy, kde budou platit přísná pravidla, nebo je nechat doma a zajistit jim hlídání? „Kamarádka je učitelka, její manžel elektrikář, do práce musejí. Nechávají tedy svoje tři děti doma samotné. Spousta rodičů instaluje domů kamery, aby z práce viděli, zda je doma všechno v pořádku. Někomu pomáhají prarodiče, další si různě vycházejí vstříc třeba v sousedství. V mnoha státech USA je ale nezákonné nechat dítě doma samotné, takže rodiče skutečně balancují na velmi tenkém ledě. Uvidíme, jak to bude dál,“ uzavírá Julie Urbišová.

Itálie: počty dětí ve třídách výrazně klesnou

Na záběry z italských nemocnic a vylidněných ulic z letošní zimy a jara se dá jen těžko zapomenout. Koronavirus si tu vyžádal tisíce životů a život se na několik měsíců naprosto zastavil. I tady se ale teď děti zase chystají do školy. V jedné z nejpostiženějších oblastí – v Lombardii, okrese Bergamo – žije s manželem a sedmiletou dcerou také Hana Budišová Colombo. 

„V Itálii začíná školní rok oficiálně 14. 9., ale některé školy letos zavádějí už od 1. září jakési letní školy, aby dohnaly aspoň část zameškaného učiva z jara letošního roku,“ říká Hana. Děti, které se vrátí do lavic, možná zjistí, že jejich školy nevypadají úplně tak, jak byly zvyklé ještě loni na podzim. Všechny prostory se budou pravidelně a intenzivně uklízet a dezinfikovat. Mezi dětmi se budou udržovat alespoň metrové rozestupy, o použití roušek se bude na úrovni jednotlivých krajů rozhodovat operativně podle vývoje epidemiologické situace. Největší změnou je ale to, že vláda poměrně masivně zainvestovala do škol, aby se namísto 25 dětí učilo v jedné třídě maximálně 15. „Opravily se nevyužívané budovy, některé svoje budovy poskytla církev a teď v nich budou třídy. Rekonstruovalo se, zařizovalo, nakupovaly se lavice, přijímali se učitelé,“ popisuje Hana Budišová Colombo. 

Jak to celé bude skutečně fungovat, to bude možné vyhodnotit až někdy v říjnu. Velkou výzvou pro Itálii zůstává zajištění případné online výuky. „To vypadalo v každé škole i třídě jinak. Online výuka ale nadále bude v kompetenci jednotlivých škol, tak uvidíme,“ dodává Hana.

Lucembursko: roušky povinné od šesti let

V maličké zemi, kde se mluví mnoha jazyky, žije s manželem a syny Martina Fleig. Školní rok začíná 15. 9., takže rodiče zatím neznají všechny detaily. „Myslím, že to bude podobně jako v ČR, takže rodičům asi nebude umožněn přístup dovnitř do školní budovy. Nejhorší to bude pro ty nejmladší děti ze školky, tam se asi bude hodně plakat,“ říká Martina. Její synové naštěstí letos ve škole ani školce nezačínají. „Máme štěstí, že v našem městě je školka nízká, přízemní budova kruhového tvaru, takže děti ani nemusíme odevzdávat v chumlu před hlavním vstupem, do každé třídy je venkovní vstup zvlášť. Takže syna ráno odvedu zvenku přímo před dveře jeho třídy, kde už na něj čekají kamarádi a paní učitelka. To je výhoda.“

Jisté ale je, že roušky budou v lucemburských školách povinné od šesti let výš. Děti nemusejí mít zakrytá ústa v lavici, ale jakmile se zvednou, už si navléknou roušku. Učitelé také budou instruováni, aby dohlíželi na rozestupy mezi jednotlivými třídami na chodbách nebo na školním hřišti. „Je mi to líto, protože syn má spoustu kamarádů v jiných třídách. Ovšem odpoledne na hřišti se všechny děti smíchat můžou, to už je zodpovědnost rodičů,“ vysvětluje Martina. Stejně tak se zdá, že budou probíhat i všechny odpolední aktivity, jako například plavání, hudební škola a atletika, kam chodí Martinin starší syn. 

Lucemburské ministerstvo školství v posledních dnech rozesílá rodičům uklidňující e-maily, aby se nebáli děti do školy poslat. A co když se objeví někdo nakažený? „Podle informací, které mám, půjde do karantény jeho třída, nikoliv ale celá škola,“ dodává Martina Fleig.

Velká Británie: bubliny, bubliny, bubliny

Britské děti se do lavic vrátí 2. 9. a jejich návratu předcházela ostrá celostátní debata o tom, jak otevírat školy s co nejmenším rizikem. Jednotlivé části Spojeného království – tedy Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko – navíc mají do jisté míry autonomii v tom, jaká opatření přijmou. Tento týden se například rozhodlo, že skotští středoškoláci budou muset nosit na chodbách roušky, jinde to povinné není (i když Boris Johnson možná ještě na poslední chvíli změní názor a jejich nošení podpoří). 

Školské odbory žádaly pravidelné testování pro učitele, jejich požadavek však ministr školství nepodpořil. Navíc média vyjadřují pochyby o tom, zda při případném dalším uzavření škol bude národ lépe připraven na online vyučování – podle deníku The Guardian například měly sociálně slabé děti dostat počítače nebo tablety, od dubna se však dostaly k pouhé třetině žáků, kteří na ně mají nárok.  

Jak bude nový školní rok prožívat rodina Markéty Green, jejichž dcery chodí na základní a střední školu v Cambridge? „Děti budou rozdělené na bubliny a tyto bubliny se budou učit, hrát si, pohybovat se po škole, obědvat, vstupovat ráno do školy a odpoledne z ní odcházet společně. Pohyb na školních chodbách bude omezen a monitorován dozorujícím učitelem. To je snadnější na anglických školách než českých, protože téměř z každé třídy jsou dveře ven na školní zahradu, po chodbě děti chodí, pouze když chtějí na záchod, do jídelny nebo při přesunu do jiné třídy. Těmito dveřmi na zahradu budou i ráno vcházet a odpoledne vycházet. Pytlíky s věcmi do tělocviku většinou visí na chodbě, takže ty se ruší, místo toho mají děti v den, kdy mají tělocvik, přijít do školy oblečené do sportovního, a v tom budou celý den. Každé dítě si má také přinést svůj antibakteriální gel a kapesníčky,“ popisuje Markéta, jak to bude na základní škole její dcery už za pár dnů vypadat. V „bublinách“ budou děti i sedět ve školních autobusech.

Stejně jako na mnoha dalších místech, ani v Anglii nebudou rodiče smět vstupovat na školní pozemek. Pokud budou chtít mluvit s učitelem, budou se muset objednat předem. Omezený bude i pohyb po třídě, pokud někomu nebude něco jasné, bude muset počkat, až za ním učitel přijde, nikoliv naopak. 

Belgie: semafor ukáže, co se bude dít

„V Belgii byl zaveden podobný semafor jako v ČR, který platí pro vlámskou i valonskou část země,“ vysvětluje Eva Hrnčířová, která v Bruselu vychovává s manželem tři děti. „Do školy se vracíme ve žlutém kódu.“ Co to konkrétně znamená? Bude se – jako všude na světě – hodně větrat, dezinfikovat, mýt si ruce. Do škol a školek se vracejí povinně děti od pěti let.

Roušky mají povinné všechny děti od 12 let a sundat si je budou moct jen na jídlo a tělocvik. „U nejstaršího syna už na tom v červnu zdaleka nebazírovali, tak uvidíme, jak vážně to budou brát od září,“ dodává Eva. O zmenšení tříd ani rozestupech se nemluví, platí pouze doporučení, aby se neshlukovali rodiče. Od září se rozjíždějí i volnočasové aktivity.

Po týdnu nebo dvou se bude vždy vyhodnocovat, zda se situace zhoršuje. „Při přechodu na oranžový kód nastanou změny hlavně pro středoškoláky, kteří by se rozdělili do skupin a ve školách se střídali. Pokud by kód byl červený, nastaly by prý změny hlavně pro vysokoškoláky. To se teď neví, jisté je ale to, že zelený kód bude teprve s uvedením vakcíny na trh,“ uzavírá Eva Hrnčířová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.