konference Svět podle Heroine - přijďte se inspirovat, tříbit si názory a taky se bavit

Se svou slohovkou jsem spokojen, přesto je možné, že dostanu čtyřku. Psaní nejde nacpat do tabulek, říká maturant

Ve středu začaly státní maturity. Slohovou práci na jedno ze šesti zadaných témat psalo téměř 70 tisíc studentů. „Atmosféra byla pohodová, se svou prací jsem spokojen. Slohovka je maličkost, nejvíc se já i moji spolužáci bojíme ústních zkoušek,“ říká maturant z pražského Gymnázia Na Zatlance Jiří Svoboda.

Předevčírem jste psal maturitní slohovku - jaké to bylo?

Řekl bych až překvapivě pohodové. To málo stresu, co jsem měl, ze mě spadlo ve chvíli, kdy jsem zjistil, že atmosféra ve třídě je příjemná, není nutné začít psát přesně ve 12.00 a že při zkoušce dokonce můžeme jíst a pít. Organizace národních srovnávacích zkoušek od Scia, které jsem absolvoval také, byla mnohem přísnější.

Letošní témata1. Prague Food festival - zpráva do časopisu Vaříme s láskou2. Dobrodružství s piráty - vypravování na základě výchozího textu o setkání s piráty v roce 16513. Únikové hry: tajemná místnost a hodina času - článek do společenského časopisu4. Nezapomenutelná záporná postava - charakteristika buď Jaga, markýze de Merteuil, velké sestry z Přeletu nad kukaččím hnízdem, Hannibala Lectera, nebo lorda Voldemorta5. Může být obdivuhodný i zdánlivě obyčejný život? - úvaha6. Školní slavnost - úřední dopis - žádost o pronájem divadla

Co jste říkal na témata? Bylo pro Vás snadné si něco vybrat?

O tématu jsem měl jasno asi tak do půl minuty. Předem jsem se totiž rozhodl, že budu psát článek nebo úvahu, přinejhorším zprávu. Zadání úvahy mi přišlo příliš obecné, nenapadalo mě, s čím by se dalo polemizovat. Téma únikových her mi není nejbližší, nicméně tuším, jak fungují a co zhruba obnáší. A hlavně denně píšu články pro magazín o start-upech, takže žánr článku byl jasná volba.

Nakolik jste písemné práce během studia trénovali?

Minimálně. Za celé studium jsme psali asi osm slohových prací. O něco více pozornosti jsme věnovali procházení jednotlivých slohových útvarů, možných témat, v několika hodinách jsme si v posledních měsících říkali, co jak nejlépe napsat, čeho se vyvarovat. To alespoň pro mě bylo více přínosné, než kdybychom si práce zkoušeli psát. Sám doma jsem se taky nijak nepřipravoval.

Maturitní slohová práceOproti loňskému roku ubyla čtyři témata. Na výběr zadání měli studenti 20 minut a na zpracování slohu 90 minut.Všechny slohové práce jsou centrálně hodnoceny čtyřmi stovkami hodnotitelů společnosti Cermat. Loni se tímto způsobem známkovalo po tříleté pauze, kdy to dělali učitelé na školách. Podle ministerstva je centrální hodnocení objektivnější.Kantoři i studenti k němu ale mají řadu výhrad. Kritizují zejména posuzování slohových útvarů. Zhruba 800 maturantů se proto loni proti své známce ze slohu odvolalo.

Zadání znělo: 250 slov, to není mnoho.

Je to dost málo, ale horní hranice stanovena nebyla. Spolužáci tak běžně odevzdávali čtyřstránkové texty, já měl článek na dvě a půl stránky.

Někdo vytýká maturitním slohovkám, že u nich nejde o kvalitu textu nebo nápaditost, ale o dodržení formálních náležitostí každého stylu. Svazovalo vás to?

Já mám v psaní docela slušnou praxi, i když v magazínu se samozřejmě hledí na jiné věci než ve školních slozích. Mám už ale svůj styl a obávám se, že opravující z Cermatu nechtěji vidět zajímavé úvahy, články, či vypravování, ale texty, co přesně zapadají do tabulek. Což je samozřejmě špatně. Mnohokrát jsem slyšel příběhy lidí, kteří napsali dle svých možností skvělé slohovky a dostávali trojky, čtyřky. Klidně bych se vsadil, že dopadnu podobně, ačkoliv jsem psal formát, který je mi velmi blízký, a se svou prací jsem opravdu spokojen.

Jak velké téma pro vás a vaše spolužáky vůbec maturitní sloh je?

Nechci mluvit za všechny, protože každý má jiného učitele - někteří těch slohovek píší více a tudíž počítám, že to pro ně bude i větší téma. Ale troufám si říct, že v kontextu maturitního ročníku jde téměř o maličkost. Já i mnozí mí spolužáci to považujeme za nejsnadnější část maturity a ústní zkoušky ze základů společenských vědy nebo biologie se s tím vůbec nemohou rovnat.

Zdá se vám maturitní slohovka jako dobrý způsob, jak zjišťovat kompetence studentů?

Velmi silně o tom pochybuji. Každý má svůj osobitý styl, který lze těžko zhodnotit na základě tabulek. Psaní prostě není exaktní obor. Myslím, že by se měla vést diskuze o tom, zda tuto část maturity nezrušit, nebo ji alespoň jinak hodnotit. V současném nastavení záleží nejvíce na osobním rozpoložení člověka, co práci opravuje a na tabulkových hodnotách, které si vymysleli úředníci z Cermatu. Z tohohle pohledu mi větší smysl dávají testy, kde jsou na jasné otázky jasné odpovědi a studenty lze na jejich základě porovnávat.

Státní maturityMaturanti povinně skládají zkoušku z českého jazyka a literatury. Druhý předmět volí mezi matematikou a cizím jazykem, kterému dávají přednost více než tři čtvrtiny středoškoláků. Po slohové práci z češtiny budou mít maturanti podobně jako loni tři týdny na přípravu na další zkoušky. Ostatní písemné a didaktické testy se uskuteční mezi 2. a 9. květnem.

A co si myslíte o státních maturitách celkově?

Didaktické testy jsou podle mého názoru dobrý způsob, jak maturanty napříč školami porovnat. Byl bych ale pro - a to i na úkor vlastního pohodlí - aby gymnázia měla náročnější verze testů povinné. Rozhodně nechci nějak degradovat jiné střední školy, ale jsem toho názoru, že by to vrátilo gymnáziím úroveň a náročnost maturit by tak odpovídala náročnosti celého studia.

V případě ústních zkoušek mě zaráží, jak často nás vyučující ve škole upozorňují, že záleží na náladě předsedy komise nebo mluví o tom, co jednotliví zkoušející nejraději slyší, jak jsou ve zkoušení zákeřní či nikoliv. Na tom by přece vůbec nemělo záležet, jestli chce maturitní zkoušky někdo považovat za legitimní.

Jiří Svoboda je student čtvrtého ročníku pražského Gymnázia Na Zatlance. Zajímá se o politiku, média a byznys. Píše pro magazín o technologiích a startupech CzechCrunch.cz. Po maturitě by chtěl studovat politologii nebo mediální komunikaci.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s