Školy ničí kreativitu našich dětí. Doporučujeme legendární přednášku zesnulého pedagoga Kena Robinsona

„Slyšel jsem skvělý příběh, strašně rád ho vyprávím,“ zahájil sir Robinson před 14 lety svou dvacetiminutovou řeč. „Je o šestileté holčičce, která ve škole téměř nikdy nedávala pozor, byla v klidu jen na hodinách kreslení. Jednou za ní učitelka šla a ptala se, co to kreslí. Obraz Boha, odpověděla holčička. Nikdo přece neví, jak Bůh vypadá, řekla jí učitelka. Tak za chvilku už každý bude, odvětila holčička a kreslila dál.“

"Všimněte si, že děti se ještě nebojí chybovat," říká k tomu Ken Robinson. Proto jsou tak tvůrčí a mají dobré nápady. Jenže ve chvíli, kdy se stávají dospělými, už většina z nich tuto schopnost nemá. Naučí se děsit svých chyb – nejčastěji ve škole. Tam jsou chyby to nejhorší, čeho se můžete dopustit. Jenže když nejste připraveni chybovat, nikdy nepřijdete s ničím originálním.

Vzděláváním tak, jak dnes (Ken Robinson toto řekl v roce 2006, ale ono se toho od té doby zas tolik nezměnilo) vypadá, zbavujeme lidi jejich tvůrčích schopností, říká natvrdo britský pedagog a spisovatel. Každý vzdělávací systém na Zemi má stejnou hierarchii předmětů – na vrcholu je matematika a jazyk, pak humanitní předměty, a úplně dole je umění. "Na téhle planetě neexistuje vzdělávací systém, který by každý den vedl děti k tanci tak, jako je vede k matematice," říká Robinson. Podle něj je přitom tanec stejně důležitý jako matematika. „Všichni máme těla, nebo ne?“ ptá se. „Jak děti vyrůstají, začínáme je postupně vzdělávat od pasu nahoru. A pak se zaměříme na jejich hlavy. A více na jednu polovinu. Vypadá to, že smyslem vzdělávání je produkovat univerzitní profesory. Ti žijí ve svých hlavách a svá těla používají jen k tomu, aby je dopravila na poradu.“

"Kreativita je ve vzdělávání stejně důležitá jako gramotnost a měli bychom k ní přistupovat se stejnou vážností," upozorňuje Robinson a zmiňuje ještě jeden jev, který ukazuje na nutnost změny. Tituly ztrácejí hodnotu, dochází k procesu „akademické inflace“. Je načase změnit pohled na inteligenci. „Přemýšlíme vizuálně, zvukově, abstraktně, pohybově. Mozek není rozdělen přihrádkami. Naopak, kreativita se většinou uskutečňuje prostřednictvím souhry různých disciplín a jejich odlišných pohledů na věc,“ říká Ken Robinson.

A dává k dobru historku o známé britské tanečnici Gillian Lynnové. I její příběh začíná neschopností soustředit se ve škole a odkázáním na psychologa. Gillian tam šla se svou matkou, a ta doktorovi pověděla o všech problémech své dcery. Psycholog pak navrhl, aby si spolu promluvili o samotě a Gillian aby zatím počkala v ordinaci. Před odchodem z místnosti zapnul rádio. A sotva se za nimi zavřely dveře, Gillian se začala pohybovat do rytmu. Matka s lékařem ji mezitím pozorovali, a pak psycholog řekl: „Paní Lynnová, Gillian není nemocná. Ona je tanečnice. Dejte ji na taneční školu.“ Gillian nakonec vystudovala Královskou školu baletu, spolupracovala s muzikálovým mágem Andrewem Lloydem Weberem, podepsala se pod nejúspěšnější muzikálová představení v historii a stala se multimilionářkou.

„A teď si představte, že by nenarazila na tohoto psychologa, ale na někoho, kdo by jí býval řekl, ať se uklidní, a předepsal by jí prášky,“ říká Ken Robinson.

Jeho přednáška je – přes závažnost poselství – velmi zábavná až strhující, publikum konference několikrát propadne v huronský smích. Totéž se dost možná stane i vám.

CELÁ PŘEDNÁŠKA S ČESKÝMI TITULKY:

https://www.ted.com/talks/sir_ken_robinson_do_schools_kill_creativity?language=cs

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.