Studenti neznají Česko, a tak jsme zorganizovali víkendové puťáky. Bereme i sígry, říká učitelka

„Paní učitelko, my pořád jezdíme a lítáme s rodiči do strašných dálek, ale vůbec neznáme Českou republiku,“ říkali studenti Tereze Bočanové pravidelně při hodinách zeměpisu. Protože Tereza je akční žena, která kromě učení hraje závodně volejbal, studuje a cestuje, netrvalo dlouho a na škole se zrodil nový kroužek – puťák. Tereza s napětím čekala, jaký bude zájem.

„Přihlásilo se 15 studentů, a pravidelně pak jezdilo na každý výlet okolo 11-13 studentů. Postupně se rozkřiklo, jak moc je to fajn, a letos je dětí přihlášených 35,“ říká Tereza Bočanová, a dodává: „Místo, kam pojedeme, vybírám já. Já také zařizuju ubytování – už jsme byli pod stanem, v chatkách, na horské chatě i v penzionu. Podmínkou je, aby se tam dalo vařit. Seženu i nějaké zajímavé exkurze. Zbytek je ale na dětech.“

O půl druhé v noci smažit řízky? Klidně

V pátek hned po škole se vyráží, obvykle vlakem. Už od pondělka ale studenti řeší jídelníček – co se bude vařit, a kde a kdy se nakoupí. Někdy se dělá hromadný nákup cestou, jindy se děti dohodnou, kdo co poveze.

Po dojezdu na místo se studenti dělí do dvou skupin. Jedna skupinka plánuje, jak si rozvrhnout aktivity. Je třeba najít v mapách cestu, zjistit si spojení na místo, odhadnout, kolik času co zabere. „Myslím, že to děti obohacuje v tom smyslu, že se učí plánovat, přemýšlet, orientovat se ve světě,“ vysvětluje Tereza Bočanová. „Snažím se jim do toho příliš nezasahovat. Chybami se člověk přece také učí. Když jsme byli v Třeboni na kolech, kroužili jsme dvě hodiny kolem města, než jsme trefili trasu. Tím pádem se nám ale výlet protáhl na 100km. Zvládli to i primáni, ale myslím, že od té doby jsou studenti při práci s mapou pozornější.“

Druhá skupina dětí se mezitím stará o jídlo. Pro některé je vaření naprostou novinkou a někdo se v něm našel. „Mám zpětnou vazbu i od rodičů, kteří říkají, že do té doby naprosto neteční kluci se teď i doma zkoušejí postavit ke sporáku,“ usmívá se Tereza Bočanová. Jelikož i tady je plánování hodně na dětech, občas se stane, že se příprava jídla protáhne – v Ostravě tak chlapci smažili řízky na druhý den v půl druhé ráno, a bez řečí.

Kde domov můj? Některé děti toho o Česku mnoho nevědí

Děti už byly v Jizerských horách, na Lipně s výletem do Německa, v Ostravě, na Třeboňsku, v Babiččině údolí nebo na Vranově. „Paní Bočanová má v našich vycházkách vždy nějaké zajímavé komentáře o přírodě, vegetaci nebo o něčem podobném, takže se toho hodně dozvíme,“ říká tercián Filip Troníček, který vede webové stránky a facebookový profil kroužku.

První letošní puťák se odehrál v Praze s přespáním ve škole. „Nejdříve jsme se prošli ze Střížkova pěšky do centra a po cestě jsme se různě zastavovali, řešili zahrádkářské kolonie a bydlení v bungalovech, dopravní obslužnost a co se děje s částmi Prahy, kde dojde k velkému dopravnímu omezení nebo proč se všude po cestě podél cyklostezky válí mnoho nepořádku,“ popisuje Tereza Bočanová, jak děti strávily víkend ve svém rodném městě. „Následně jsme se přesunuli do televizní věže. Všichni již byli znaveni, ale ještě jsem si dovolila kratičký úvod do územního plánování a urbanismu,“ říká paní učitelka. Nahoře strávili něco okolo dvou hodin, hodně se fotilo, hodně se řešilo – co je vidět, jak je Praha z ptačí perspektivy krásná, proč vede uliční síť právě takto a ne jinak, co vše je z věže vidět apod. „V neděli jsme vyrazili na dopolední program, kde jsme měli přes agenturu Pragulic nasmlouvaného průvodce z řad bezdomovců, který nás provedl nejen jeho životem, ale životem bezdomovců vůbec,“ pokračuje v popisu výletu Tereza Bočanová. „Poradil, kterým místům se vyhnout, a vyzdvihl práci magistrátu, který nechal zřídit na Vltavě ubytovnu pro bezdomovce – loď s názvem Hermes. Byl to neskutečně silný příběh a i velké téma pro cestu zpět na gymnázium, kde se pak uklízelo a výlet končil,“ dodává.

Dejte dětem důvěru, oplatí vám zodpovědností

„Podobný kroužek jsem navštěvoval už na základní škole, takže na gymnáziu jsem neváhal a přihlásil se znovu. Chtěl jsem to posunout ještě na trochu vyšší úroveň. Taky jsem se chtěl lépe seznámit i s ostatními z vyšších a nižších ročníků. Puťáky mě obohatily ve všech možných oblastech, nejvíce ale asi, že jsem poznal, že učitelé jsou také lidi. Chováme se tam všichni jako jedna rodina, a tak jsou všechny puťáky bez stresu,“ říká tercián Filip.

Víkend strávený se spolužáky vyjde obvykle zhruba na dva tisíce korun. Tereza Bočanová tvrdí, že kroužek je otevřený všem – i vyhlášeným třídním sígrům: „Oni ti sígři se totiž mimo školu chovají úplně jinak. Zatím jsem nemusela řešit žádné kázeňské problémy. Nikdo se mi neopil, nikdo za rohem nekouřil. Mám pocit, že když jim člověk dá šanci věci řídit a ovlivňovat, tak nepotřebují rebelovat.“

Tereza zatím v souvislosti s puťáky řešila jedinou nepříjemnost. Ostatní děti mají prý tendenci podezřívat účastníky víkendovek, že se „vtírají“ učitelce a snaží si tak zajistit lepší známky a výhody. „V každoročním hodnocení od žáků ale mívám za spravedlivost 97%, tak snad si to dokážu ohlídat, abych ty svoje výletníky neupřednostňovala,“ uzavírá Tereza Bočanová.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.