Na své rande s holkou z chatu jsem vzal pro jistotu i bráchu. A pak jsem dostal první pusu, říká populární youtuber Jirka Král

Z průzkumu, který jste dělal spolu s firmou Avast, jste zjistili, že 78 procent dětí do 12 let je na Instagramu a 60 procent na Facebooku. Věková hranice pro založení účtu na sociálních sítích je přitom 13 let. Téměř polovina děti v tomhle věku si přes internet píše s lidmi, které nikdy neviděly. Překvapily vás takové výsledky?

Nepřekvapily, protože už jsem to znal ze škol, kam jezdím na přednášky. Když jsem poprvé jen tak plácnul, ať se přihlásí, kdo má Instagram, zvedlo se 80 až 90 procent rukou. V ten moment jsem byl trošku v šoku, protože se jednalo o první stupeň základky. Když se ptám, kdo si píše s někým, koho nezná, přihlásí se dva lidi, většinou holky, které řeknou, že si dopisují s nějakým klukem. Pak upřesním, že máme na mysli i komunikaci v rámci her jako je Minecraft, League of Legends nebo Counter-Strike. A v tu chvíli se přihlásí taky úplně všichni. I kdyby šlo jen o pokyny ke hře, ta komunikace tam je a vždycky se může někam rozvinout.

Co jim na to říkáte?

"Vidíte, vy jste si teď vůbec neuvědomili, že si píšete s cizím člověkem." To je problém, který u těch malých dětí nastává – oni vidí na druhé straně kreslenou postavičku a neuvědomí si, že je za ní člověk. Který může být stejně starý jako oni, ale to, že jim to napíše, ještě neznamená, že je to pravda. Je třeba jim připomínat, aby si dávali pozor, co píšou a nesdělovali žádné citlivé údaje jako je telefonní číslo, adresa, kdy chodí na tréninky nebo co dělají jejich rodiče. Aby se s těmi spoluhráči bavili jen o věcech souvisejících s hrou. A když se mají s někým, koho znají jen z internetu, setkat, tak všem radím: řekněte to někomu ze svého okolí. I já jsem to tak udělal, když jsem šel ve třinácti nebo čtrnácti na rande s holkou, se kterou jsem si psal na chatu. Řekl jsem o tom svému staršímu bráchovi, on šel se mnou, ještě mi dal padesátikorunu na zmrzlinu, sedl si vedle ke stolu, přišla holka, která měla, já jsem ji pozval na zmrzlinu a dostal jsem první pusu.

Taky jste dělal některé z těch chyb, na které teď upozorňujete?

Určitě. Třeba jsem si nevypínal automatické vyhledávání wifi na telefonu, a tak mi na letišti v New Yorku někdo ukradl Instagram. Na to mi děti často říkají: To bylo proto, že jsi slavnej, mně se to stát nemůže. Ale tak to není, tomu člověku z jižní Ameriky bylo úplně jedno, kdo jsem. Může se to stát opravdu každému. Nejvíc takových útoků je právě na sociálních sítích. Napadnou něčí profil a robot všem kamarádům rozesílá falešné zprávy s výzvou, že potřebuje půjčit peníze a podobně. To se mi taky stalo. Je prostě potřeba o tom mluvit, aby tahle rizika každý znal.

Teď už se o tom jakžtakž mluví, ale když vy jste s internetem začínal, kde jste bral informace?

Já, když jsem začínal, tak mi bylo čtrnáct patnáct. Dneska je právě problém v tom, že se řeklo, že na sociální sítě nesmějí děti mladší 13 let a neřeší se to. Ale oni tam jsou, jak ukázal i ten náš průzkum. Ideálním řešením by bylo, kdyby pro ně existovala nějaká „odlehčená“ verze, kde by byli víc v bezpečí. Kde by jim třeba nemohl napsat nikdo, koho neznají. Ať si tam píše s kamarády, aby si nemuseli psát esemesky, ale ať jsou tam propojení s rodiči a ty nad tím mají nějakou kontrolu.

Co tedy radíte rodičům?

Zaprvé je potřeba říct: zákaz nefunguje. Jak vidíme z průzkumů, děti od vstupu na sociální sítě neodradí, že se na ně oficiálně smí až po třináctém roce, a neodradí je ani zákaz rodičů. Vlastně moje rada je téměř opačná: založte svým dětem profil na sociálních sítích dřív, než si ho tam založí sami, abyste měli možnost jim tam nastavit soukromí, bezpečnost a měli celou věc pod kontrolou. Děti si to založí, dají si tam fotku poníka, napíšou, že se jmenují Anička Aňulka a dál to neřeší. Pak jim napíše Pepíček Pepík, má tam fotku pejska a Anička nemá šanci zjistit, kdo je to doopravdy. Ideální stav je mít své děti v přátelích a aspoň jednou za měsíc za nimi přátelsky přijít, nechat si ukázat, koho tam mají oni, co si s ním píší a trochu si s nimi o tom popovídat. Říct jim, co už je moc a co by tam neměli dávat. Na Instagramu jim nastavit profil jako skrytý. A samozřejmě také diskutovat, proč ten profil vlastně má a co na něj chce dávat.

Vlastně jednoduchá rada: mluvit s dětmi.

Ano, mluvit, mluvit. Když se podíváte na případy, kdy si přes sociální sítě někdo vytipoval děti, které potom obtěžoval, jejich rodiče obvykle nic netušili, i když děti třeba byly pod dlouhodobým nátlakem. Věděly, že nemohou rodičům ani říct, že jsou na sociálních sítích.

Co byste poradil rodičům, kteří mají pocit, že jejich dítě visí na sociálních sítích moc?

Pokud dítě visí na Youtube, pusťte si jedno video s ním a pak si o něm povídejte. Spousta rodičů dá dětem do ruky telefon a jde se koukat na fotbal. Pak se třeba zjistí, že táta kouká na fotbal v televizi a syn sleduje na youtube, jak já hraju Fifu nebo jsem se byl podívat na zápas. Takže oba mají stejnou zálibu, ale úplně zbytečně se jí věnuje každý zvlášť. Když budete koukat s dítětem, určitě ho můžete i přesměrovat na smysluplnější obsah. A o tom to je, protože že by to sledovat přestali úplně, to nehrozí.

Pak je ale věk, kdy už rodič nemá takový vliv… Dítě prostě sedí do noci u počítače a rodič neví, co s tím.

Vzpomínám na doby, kdy jsem začínal programovat a mohl jsem se ve škole připojit na půl hodiny na internet. Hltal jsem informace, rychle jsem hledal, co jsem potřeboval, abych se posunul dál a stal se lepším programátorem. Dnešní děti už berou internet jako samozřejmost, tak možná potřebují trochu nasměrovat, že s internetem se dá rozvíjet jakákoli záliba. Díky internetu se dítě může stát odborníkem na grafiku, ale klidně i kytaristou. Je dobré mu ukazovat propojení s reálným světem: jdeme na výlet, ty jseš dobrej na ten internet, tak vyhledej, kudy půjdeme a co cestou uvidíme. Prožívat to spolu.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.