Tomáš Hajzler: České reakce na Gretu ukazují, co jsme se naučili ve škole - excelentně papouškovat a hledat na druhých chyby

Na případu všech těch českých reakcí na Gretu je jasně vidět, co s námi náš školní systém dělá. Ten většinový nás na prvním místě přetváří ve vášnivé "fanoušky znalostních soutěží", kteří všechno ví (nebo vědí, že by měli vědět), neboť vědět/znát/mít našprtáno, to je pro našince základ. Klíčová je pro nás bezchybnost, a tak se z nás stávají vytrvalí hledači chyb a posedlí přistihovači druhých při tom, co dělají blbě.

Jedním z nejčastějších způsobů komunikace v českém veřejném prostoru je opovržení - opovrhujeme těmi, kteří nevědí (protože my přeci víme), těmi, kteří udělali jakoukoli chybu nebo těmi, kteří jsou jakkoli jiní než my. Po letech odsezených ve škole jsme se naučili excelentně papouškovat druhé a bez smyslu sdílet nesmysly. Potřebujeme se vším a s každým souhlasit, ale neumíme předtím porozumět. Utvořit si vlastní názor je nad naše síly – jak by ne, vždyť ve škole nás za něj trestali.

A dělat od pondělí do pátku cokoliv, jakkoliv škodlivého a zbytečného výměnou za (často směšný) žold, nemoct si přitom často rozhodnout ani o tom, kdy půjdou na záchod, přijde většině naprosto OK... A tak dál.

Však víte: Většina z nás tím systémem prošla.

Greta samozřejmě nemá nejspíš ponětí, že má někde v nějaké bezvýznamné mikrozemičce tolik lidí, kteří ji nenávidí, snaží se jí mermomocí přistihnout při jakékoli její chybě a veřejně opovrhují tím, jak vypadá, kolik jí je nebo jak moc a čím je postižená... (i když v tom budou mít prsty hoši jako Miloš Zeman, Václavové Klausové, Babiš a další naši mistři opovržení, abychom to všechno neházeli na školu - ale i oni chodili do českých a slovenských škol, a tak bůhví jak je to se slepicema a vejcema).

Říkám si: Neměl by jí už někdo napsat děkovný dopis za to, že nastavila tohle parádní zrcadlo našemu dýchavičnému školnímu systému, který mele z posledního, ale který z lidí dělá i po letech "poslušné vojáky a dělníky" jako ve svých počátcích? To totiž bylo jeho smyslem (a bohužel stále je).

Nemohla by nám Greta, kromě klimatického probuzení, pomoct nevědomky i s předbudováním našeho školství?? Please!!!!

Co myslíte? Využijme toho, pojďme si už nalít čistýho vína a uvědomme si, že takhle to už dál nepůjde. Změny, který se na nás valej tempem, který bere dech, tímhle štýlkem neustojíme ani náhodou.

Za léta, co učím druhé leadership (tak, jak jsem se ho já naučil od svých Mistrů) se na 1. místě držím této poučky: Ke každé situaci se můžeme postavit trojím způsobem: 1) Veď, 2) Nech se vést nebo 3) Vypadni. Kdyby nás tuhle primitivní poučku učili ve škole, věděli bychom, že se: 1) Gretou prostě máme nechme vést (a budeme jí zatraceně vděčný za to, že chytla vlajku a něco dělá - zatímco většina z nás dělá velký h***o) nebo 2) "Chytneme vlajku" a začneme to vést my nebo 3) to prostě budem ignorovat a věnovat se svýmu. Ale trefovat se do toho, co druhý dělá a sám nedělat nic? To je přeci GIGA-ubohý, ne?

Tomáš Hajzler žil do osmnácti let relativně poklidným životem obyvatele malého východočeského městečka. Pak se několik let toulal po světě, aby to po návratu zkusil daleko dotáhnout. Dotáhl to až k syndromu vyhoření. Proto „přehodil výhybku” a začal se věnovat tématu nové práce a podnikání. Dnes vydává knihy, propojuje firmy, organizuje setkání, píše a přednáší. Jako dobrovolník pomáhá v základní škole svých dětí. Spoluzaložil potravinovou komunitu, sám zahradničí. S manželkou Petrou a dcerami Valérií a Valentýnou žije v pražských Komořanech.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.