Učitelství je řemeslo, dá se naučit, říká spoluzakladatel inovativního výcviku. Dobrý učitel klade důraz na vztahy

Co to vlastně je, ten Učitel naživo?

Jsme organizace, která chce prosazovat systematické změny ve vzdělávání. Za tímto účelem už třetím rokem pořádáme výcvik pro budoucí učitele Učitel naživo a od září rozjíždíme první ročník výcvikového programu Ředitel naživo, který je určen pro ředitele a jejich zástupce. Není nám totiž lhostejné, jak se v Česku žije, chceme, aby se naše země někam posouvala. Podstatnou roli v tom hraje a do budoucna bude hrát vzdělávání. No a největší dopad na kvalitu vzdělávání má kvalita ředitelů a učitelů. Abychom ale měli lepší učitele, je třeba zapracovat na jejich přípravě.

Jaká by ta příprava podle vás měla být?

My se domníváme, že velká část učitelství je řemeslo, které se dá naučit tak, že ho „odkoukáte“ od těch nejlepších, a pak ho  s podporou děláte a získáváte v něm čím dál větší jistotu. Proto si myslíme, že by příprava učitelů měla být velmi praktická a zaměřená na člověka. Odbornost v oboru je důležitá, ale stejně důležitá je schopnost číst situace ve třídě a zvládnout je.

Když se k vám člověk přihlásí do výcviku, čím pak prochází? Jak to funguje?

Výcvik staví na propojení teorie a praxe a frekventantům zabere 750 hodin. Přijímáme lidi s ukončeným magisterským nebo inženýrským vzděláním. Ti pak každý týden absolvují jeden den výuky na základní nebo střední škole pod vedením zkušeného provázejícího učitele, který je nechává nahlížet „pod pokličku“ svojí praxe a umožňuje jim přejímat čím dál větší díl zodpovědnosti za výuku. Jednou za čtrnáct dní se scházejí na reflektivních seminářích, kde můžou sdílet své zkušenosti a zážitky z praxí. Zhruba jednou za šest týdnů pak absolvují víkendový výukový blok s průvodci – zkušenými pedagogy a dalšími odborníky na psychologii, komunikaci atd. Stavíme na reflexi, zkušenostním učení. Chceme, aby naši absolventi dobře znali sami sebe, byli schopni komunikace a spolupráce a dokázali navazovat kvalitní vztahy s dětmi.

Dává výcvik něco i těm provázejícím učitelům, kteří se o studenty ve školách starají?

Provázející učitelé jsou zkušení pedagogové, kteří cítí, že mají co předat. Chce to od nich samozřejmě i  dávku osobní odvahy, aby do své třídy vpustili někoho dalšího. Získávají ovšem další oči, které se dívají na výuku, jiný náhled na plánování a průběh hodin. Často nám říkají, že je výcvik vytrhl ze stereotypu, dodal jim energii a chuť na sobě dál pracovat. Výhodné je to i pro žáky, kteří získávají dalšího dospělého, který jim věnuje čas a pozornost.

Co si kromě certifikátu odnášejí do života vaši absolventi?

Doufáme, že hlavně chuť a schopnost se dál učit. Vzdělání je nikdy nekončící proces. Chtěli bychom, aby z výcviku dostali dobrý základ, o který se budou moct opřít a vracet se k němu. K tomu ale získávají i komunitu stejně zapálených lidí kolem sebe. Absolventi pilotního ročníku se doteď každý druhý pátek scházejí, sdílejí své radosti a starosti, pomáhají si navzájem. A to je velmi cenné. Navíc ze zkušeností našich absolventů a studentů víme, že mezi řediteli a zřizovateli škol už se o nás ví, a o naše absolventy je velký zájem.

Výcviky jsou ale jen část toho, čím se vaše organizace zabývá. Čemu se dál věnujete?

Máme ambice změnit poměry ve vzdělávání jako celku. Někdy mi připadá, že jsme jako národ rozkročení mezi Německem a Ukrajinou a úplně přesně nevíme, kam se obrátit. Přitom z výzkumů jasně vyplývá, že Českou republiku s postupující automatizací čekají rozsáhlé strukturální změny pracovního trhu. Jedinou odpovědí je kvalitní vzdělávání. Je potřeba ustoupit od modelu, který tu máme už z dob Marie Terezie, a který je založený na autoritě, řádu, poslušnosti. Dnešní svět vyžaduje důraz na spolupráci, kritické myšlení, autonomii.

Vzdělávání má ovšem velký kulturně-hodnotový náboj a těžko se kolem něj vede racionální debata. Problémem v Česku navíc je to, že nápady a myšlenky jdou často ode zdi ke zdi a bývají založeny spíš na dojmech než na faktech. Neprobíhají pilotáže, změny se nezkoušejí napřed v malém. Naše projekty jsou ale právě na pilotážích, sběru dat a zkušenostním učení založené. Začínají se na nás obracet politické strany, zřizovatelé a další subjekty a konzultují s námi svoje názory a programy pro vzdělávání. To nás těší.

Kdo vůbec tvoří tým Učitele naživo?

Jsme skvělá parta tvořená skauty i absolventy Harvardu a Oxfordu, čerstvými maturanty i profesory. Díky velké pestrosti a variabilitě týmu můžeme systematicky přemýšlet o celku, ale nezapomínáme ani na jednotlivosti a zdánlivé maličkosti. Mám radost z toho, jak fungujeme, co vytváříme. Věřím, že se nám podaří přispět k velkým změnám.

Jaké máte plány do blízké budoucnosti?

Chceme dál rozvíjet a vylepšovat výcvik Učitel naživo. Chystáme také ve spolupráci s Univerzitou Pardubice další úroveň výcviku, kdy ho chceme rozšířit a akreditovat  jako navazující  magisterský program. V září se pak rozbíhá výcvik Ředitel naživo, určený ředitelům a jejich zástupcům, kteří chtějí svou školu posunout dál.

Jan Straka je spoluzakladatelem a spoluředitelem neziskové organizace Učitel naživo, jejímž cílem je proměna českého vzdělávacího systému prostřednictvím podpory učitelů a ředitelů. Učitel naživo vyvinul unikátní výcvik pro budoucí učitele založený na intenzivní praxi ve školách.

Jan Straka vystudoval politické a společenské vědy na Harvardu. Pracoval v Nadaci Depositum Bonum České spořitelny, kde pomáhal rozjet a vedl několik vzdělávacích projektů a v think-tanku IDEA, kde se podílel na strategických analýzách o českém vzdělávacím systému. Je spoluzakladatelem a spoluředitelem neziskové organizace Učitel naživo, jejímž cílem je proměna českého vzdělávacího systému prostřednictvím podpory učitelů a ředitelů. Učitel naživo nabízí budoucím učitelům výcvik založený na intenzivní praxi ve školách.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.