Ve škole vidíme, co to s dětmi dělá, když doma zažívají násilí, říká učitelka. A tak se rozhodla spolu se žáky uspořádat benefici...

Je horké červnové odpoledne a na zahradě základní školy J.A.Komenského na Břevnově je dnes nezvykle živo. Dvorek lemují stánky s výrobky a s občerstvením, nechybí ani malé pódium a na hřišti, kam se chodí na tělocvik, dvě žačky právě dokončily své taneční vystoupení.

Ve stáncích obsluhují děti různého věku, výrobky, které prodávají, vytvořily také ony, stejně jako malované cedule s příběhy týkajícími se domácího násilí. U malých stolečků se maluje na obličej, lakují nehty nebo zdobí perníčky. Vše za drobné nebo dobrovolný příspěvek.

„Pomáhání je nám vlastní,“ říká třídní učitelka 5.B Karolína Valerová. „Jako škola se účastníme mnoha dobročinných akcí – žákyně druhého stupně teď běžely charitativní běh za Nedoklubko, to je organizace, která pomáhá rodičům předčasně narozených dětí, byli jsme na Teribearu nebo jsme sbírali krémy pro děti s ichtyózou.“

Rodiče se chtěli zapojit

Prozatím největší akce vznikla díky souběhu dvou okolností: škola si udělala takzvané mapování a dozvěděla se, že rodiče by si přáli víc se zapojit do dění školy. A tak se rozhodli, že zahradní slavnost, kterou obvykle pořádá škola pro rodiče, letos zorganizují spolu s nimi. „Že bychom mohli zahradní slavnost spojit ještě s pomáháním mě napadlo, když jsem zjistila, že maminka jedné z mých žaček pracuje v Centru LOCIKA, které pomáhá dětem, jež zažívají doma násilí,“ popisuje Karolína Valerová.

Organizace je zaujala svým posláním obnovit zdravé vztahy v rodině a nenutit dítě vybírat si mezi jedním a druhým rodičem. „I my se ve škole setkáváme s dětmi, které mají v rodinách problémy a ve škole pak vidíme, co to s dětmi dělá.“

Všichni si odnesli, co měli

Posuňme se v čase trochu nazpátek: je květnové odpoledne, 8.B má dvouhodinovku výtvarné výchovy. Dnes s výjimečným nádechem: blíží se benefice a je potřeba se na ni připravit. Třída se právě rozdělila do skupinek a vytváří myšlenkové mapy, co si představí, když se řekne „domácí násilí“. „Bití, řvaní, hádání rodičů…“ píší na papír. U tabule stojí tři dívky, které dnes tak trochu suplují učitelku - ráno byly na prezentaci Centra LOCIKA a teď mají za úkol předat co nejvíc informací svým spolužákům. „Nebezpečí, strach, stres, celoživotní následky, špatný vzor, když třeba pije nebo fetuje,“ sázejí dál osmáci. Společně se dívají i na sugestivní videa, která zobrazují různé formy domácího násilí. „Vybíjení zlosti na ostatních členech rodiny,“ pojmenuje jeden z chlapců, z čeho domácí násilí často vyrůstá.

Na stejné téma se mluvilo i v jiných předmětech. „Snažíme se to propojovat v širším kontextu – výtvarka, čeština, občanská nauka… Při slohu jsme včera probírali téma manipulace, které s násilím úzce souvisí, hráli jsme si na to scénky.“ Osvěta nemine ani rodiče – škola chce informační videa pouštět na třídních schůzkách.

Až z toho bylo smutno

Na výtvarce dojde řeč i na to, jak se může ve škole projevovat dítě z rodiny, kde probíhá násilí. „Je zlý na ostatní, agresivní, chce získat nadvládu aspoň ve třídě, nebo je naopak pasivní, nikomu nepomůže,“ popisují dívky, co načerpaly dopoledne od odborníků. Učitelka do dění téměř nevstupuje, je vidět, že děti téma zajímá a vystačí si sami. „Báli jsme se, jak prezentaci zvládnou ti nejmladší, ale říkaly učitelky druháčků, že to děti velmi prožívaly a spolužákům to podali tak krásně, až z toho bylo smutno,“ popisuje Karolína Valerová. „Vypadá to, že si z toho všichni odnesli, co měli.“

Když je téma dostatečně probráno, je načase se přesunout k výtvarničení. V každé třídě, ale i v družině, se tento měsíc vyrábí na zahradní slavnost - výrobky z korálků, placky, tašky, keramika, obrázky, záložky do knížek. Osmáci dostali za úkol vytvořit plakáty s příběhy domácího násilí a jeho dopadu na děti.

A jak to všechno dopadlo?

Zahradu ZŠ Komenského spláchla průtrž mračen s kroupami a zkrátila celou akci o hodinu, i tak se vybralo 10 453 korun. Za to Centrum LOCIKA zajistí čtyři měsíce komplexní odborné péče o jedno dítě ohrožené násilím. Pak je tu ale ještě přínos, který se nedá vyčíslit. „Děti zjistily, že se oproti jiným mají dobře a že dokážou pomoci. Snad si z toho do života odnesou nebýt lhostejní a všímat si, když má někdo problém,“ shrnuje spokojeně Karolína Valerová. Příští rok chce podobnou akci určitě zopakovat.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.