Víc hlav, víc ví, tvrdí Slávek s Petrou. Nejradši učí spolu, i když jsou každý odjinud

Kdo se začne pídit po dobré radě, jak využít ve výuce tablety, které leží zaprášené ve skříni, dost dobře možná narazí právě na Petru Boháčkovou a Bohuslava Horu, kterému všichni říkají Slávek. Tito dva učitelé – ačkoliv se nepotkávají ani v aprobacích, ani geograficky – už zhruba pět let společně pořádají workshopy pro další učitele v užívání technologií a jejich zapojování do výuky, a občas se jim podaří společně vést i nějaké hodiny pro jejich žáky.

Potkali se na internetu…

„Setkali jsme se v době, kdy vznikal metodický portál www.rvp.cz, kam jsme oba aktivně přispívali. Kolem tohoto portálu vznikla aktivní skupina učitelů, kteří sdíleli nápady do výuky a potkávali se online i osobně. Tam jsme se Slávkem zjistili, že ačkoliv já jsem přes přírodní vědy a on přes humanitní, vidíme věci velmi podobně. Tak začala naše spolupráce, která trvá už určitě víc než pět let,“ říká Petra Boháčková, zástupkyně ředitele ZŠ Dr. Edvarda Beneše v Praze – Čakovicích.

Slávek i Petra jsou velkými nadšenci a propagátory mezipředmětové spolupráce i využití ICT ve výuce. Oba jsou navíc vyškolenými lektory pro edukativní využívání produktů Apple. „Mě baví Petřino nadšení do experimentů s IT, její pohled na jinou školu, na školu, kde jsou žáci bráni jako partneři procesu učení. To nás spojuje, protože to mám podobně. Spojuje nás i naše rodná řeka Jizera, měsíc a rok našeho narození. Myslím, že naše setkání nebyla náhoda,“ usmívá se Slávek Hora, který dlouhodobě spolupracuje se ZŠ a MŠ Chraštice a od loňského září svůj čas dělí mezi výuku na pražské Škole Můj projekt a právě Apple školení a konzultace.

… a pracují spolu dodnes

Jejich společná práce se víc rozjela ve skupině GEG (Google Education Group) Učte s námi. Mezitím se jako tandem stali uznávanými odborníky, kteří mohou do českých sboroven přinést velkou porci inspirace. Školy je žádají o nejrůznější typy konzultací a rad – buď ohledně obecných principů využití ICT ve výuce, nebo specificky zaměřené na konkrétní předměty. Oba přiznávají, že se jim společně pracuje lépe než každému zvlášť. A jelikož jsou každý někde jinde, jsou to právě moderní technologie, které jim spolupráci umožňují.

„Pokud je čas a umožňuje to naše pracovní vytížení, sejdeme se naživo, pracujeme podobně. Dalo by se říct, že vzdálenosti pro nás nejsou překážkou. I když práce face to face je určitě milejší,“ říká Slávek Hora. „Většinou nám oběma přijde nějaký e-mail se žádostí školy, co by od nás potřebovali. My si pak napíšeme zprávu, zavoláme si a vytvoříme sdílený dokument. Každý z nás si zvolí jednu barvu a už to jede – zapisujeme si nápady a možnosti, které pro tu danou akci vidíme, komentujeme si je navzájem,“ vysvětluje Petra Boháčková. „Oběma se nám lépe pracuje, když se můžeme o věcech bavit. Takže si píšeme, voláme… Je skvělé mít na své nápady okamžitou zpětnou vazbu. Ať už se mnou Slávek souhlasí, nebo mi naopak na rovinu řekne, že můj nápad je úplná hloupost, vždycky mě posune dál.“

Jelikož jsou oba dost vytížení, ve „svých“ školách se setkávají jen málokdy. Petra Boháčková ale ráda vzpomíná na sérii workshopů, kterou s kolegou uspořádali v Čakovicích loni v říjnu v rámci Codeweek, což je akce European Schoolnet neboli sdružení evropských ministerstev školství. Během jednoho týdne učili zájemce z řad čakovických dětí základy programování, správného fotografování a úpravy fotek.

Dva jsou prostě víc než jeden

Ačkoliv Petra Boháčková i Slávek Hora oba vystudovali pedagogiku a učí v podstatě celý život, oba si pochvalují, jak je tandemová výuka a spolupráce profesně i lidsky posouvají dál. Navíc z podstaty svých různých aprobací i temperamentů přinášejí do společných projektů každý něco jiného.

„Je prima, když se na váš nápad podívá někdo očima fyzikáře, pracovkáře, angličtináře a vdechne vašemu nápadu další život. Mně to prostě přijde smysluplné,“ pochvaluje si Slávek Hora. „Já toho sama tolik nevymyslím, je pro mě určitě přínosné, když si o svých nápadech můžu s někým promluvit a dostat hned zpětnou vazbu. Profituju z toho nejen já, ale především ti, které učíme, ať už jsou velcí nebo malí,“ dodává Petra Boháčková.

Výhody tandemové výuky ale nekončí přípravou hodin. Nejvíc si oba učitelé užívají chvíle, kdy jsou oba přítomní ve třídě. Navzájem se upřesňují, doplňují. Jeden z nich může jít dopředu s „rychlíky“, druhý se mezitím může věnovat dětem, kterým práce tak dobře nejde. Navíc oba cítí, že se mají na koho spolehnout. „Sice jsem samozřejmě duchem přítomná celou dobu a poslouchám, co Slávek říká, ale na druhou stranu se můžu soustředit víc na děti. Reálně totiž vedu jen polovinu hodiny, takže mám možnost víc pozorovat, pomáhat slabším. Dobře vedená a zvládnutá tandemová hodina neklade na učitele takové nároky, a přitom děti si z ní odnášejí víc,“ je přesvědčená Petra Boháčková.

Zkušenosti přinášejí do svých sboroven

Nadšení pro tandemovou výuku a technologie přenášejí oba i dál do svých působišť. Petra Boháčková letos spolupracuje se dvěma učiteli u nich v Čakovicích. S rodilým mluvčím společně vedou hodiny, v nichž využívají aplikaci Classcraft, kde se žáci mění v bojovníky, léčitele a kouzelníky a plní úkoly, které jim učitelé zadávají a bodují. S paní učitelkou z první třídy si zase společně vymyslely projekt Malý princ, kde společně s dětmi (a pochopitelně s využitím iPadů) cestují z planety na planetu a cestou objevují sami sebe a okolní svět. „Já jsem nikdy neučila prvňáky a vůbec bych si nevěřila na práci s dětmi, které ještě neumějí číst a psát. Paní učitelka si zase nebyla jistá ve využívání tabletů. Letos jsme to tedy daly dohromady, pravidelně se setkáváme, učíme společně a já žasnu, když vidím, jak na sebe ty maličké dokáže navázat a zacházet s jejich pozorností. Je to pro mě velká škola a mám radost z toho, jak nám to společně jde,“ říká Petra Boháčková.

Slávek s Petrou souhlasí, že tandemová výuka přináší mnoho benefitů. "Samozřejmě to není bez rizika, tandem si musí rozumět, musí si práci ve třídě naplánovat, musí být schopen úspěchy, ale i mnoho neúspěchů reflektovat. A není samozřejmě jen jeden model tandemu. Chodím často do tříd jako mentor se zakázkou a pomáhám tandemu v jeho dalším růstu. Bývá to třeba komunikace v tandemu, před třídou, se žáky, nebo s nějakými problémovými žáky, nezraňující komunikace s nimi, nebo to může být nastartování vnitřní motivace některých žáků,“ vysvětluje Slávek Hora, který se tyto zkušenosti pak snaží přenést i do jiných sboroven, které se jim sejdou na seminářích. Často se také ocitá v roli technického poradce, kdy radí ostatním, jak zapojit kabel, rozběhnout nějakou aplikaci, ale i poradit s jejím pedagogickým rozměrem – jak z ní dostat to nejlepší pro rozvoj žáků ve třídě.

Je příjemné, když vaši práci někdo ocení

Není asi překvapením, že se Slávek Hora i Petra Boháčková v minulých letech ocitli mezi nominovanými na cenu GTP – Global Teacher Prize. „Nominováni jsme byli prvně v roce 2017. Hodně jsem přemýšlel, jestli přihlášku podám, konzultoval jsem to s Petrou, která mi sdělovala, že ona má taky nominaci a že do toho určitě jdeme. Tak jsme do toho šli, společně, jako správní tandemáci,“ vzpomíná Slávek Hora a Petra Boháčková dodává: „Pro mě bylo tehdy impulsem to, že bylo potřeba GTP odladit. Bylo potřeba vyzkoušet, jestli je funkční systém podávání přihlášek, a podobně. Prostě jednou učitelka, vždycky učitelka.“

Slávek Hora skončil v roce 2017 třetí, Petra Boháčková se mezi finalisty nevešla. S další nominací v roce 2019 už to do finále dotáhla. Ačkoliv ani jeden z nich nezvítězil, přesto svou účast v soutěži hodnotí pozitivně. „Mně GTP dalo novou chuť do pracovního života. Vzalo mi to anonymitu, přidalo mi to mnoho kontaktů i zajímavých nabídek k práci,“ říká Slávek Hora. „Jsem ráda, že jsem se GTP mohla zúčastnit. A jsem ráda, že jsem napodruhé byla 'jen' mezi finalisty. Potvrdilo mi to, že to co dělám, dělám dobře a zároveň jsem pořád anonymní,“ zamýšlí se Petra Boháčková.

Dejte mi pevný bod…

… a pohnu i českým školstvím. Tak se jmenuje blog, který Petra Boháčková se Slávkem Horou – samozřejmě společně – vedou už rok. Původně se chtěli „vypsat“ z pocitu, že už dlouho vedou semináře pro učitele, a přitom se věci ve školství mění jen pomalu. Na své stránce sdílejí tipy na zajímavé aplikace, píší krátké reportážní posty o tom, jak pracují ve svých školách. Čtenářů postupně přibývá a opět tu vzniká komunita aktivních učitelů, kteří si z blogu berou inspiraci a zkoušejí ji ve svých hodinách. Věří tedy dvojice učitelů, že se jim nakonec podaří něčím pohnout? „Chápu, že nemusí být příjemné vydat se do neznámých vod a zkoumat. Vnímám, že to stojí mnoho času a úsilí. Mám to ale tak, že jsem na tomto světě tady a teď a mám tu po sobě něco zanechat. Věřím, že se nám už školstvím v Česku podařilo trochu hnout, aspoň to vnímám přes ohlasy, které máme,“ uzavírá Slávek Hora.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.